Nehynoucí láska (HP)

22. On ví jak na mě

,, Ahhh zase nestíhám.'' řvala jsem přes celý pokoj. Je půl 12 a já teprve vstala. Rychle jsem se šla převléct. Oblékla jsem si černé legíny a nebelvirský svetr. Na hlavě jsem si upletla holandské copy. Ze šuplíku jsem si vytáhla něco malého k jídlu, protože jsem měla brutální hlad. Jsem celkem vystrašená a zároveň zvědavá. Vůbec nevím co mě tam čeká. Ani kdo by mě tam mohl čekat. Chtěla jsem si předtím promluvit s Liv ale ta už tady nebyla a tak jsem se vydala na hřiště.

Kráčela jsem si celkem v klidu a vůbec nevěděla jestli stíhám ale pokud tam čeká někdo kdo mě zná tak to pochopí. Čím blíž jsem byla tím víc jsem se chtěla otočit a jít si zase lehnout.

Stála jsem před vchodem na hřiště a stres odpadl. Nic zlého se mi stát nemůže pokud mě tady poslala Liv. Vešla jsem tedy dovnitř a kráčela si to do středu hřiště.

Už jsem byla uprostřed hřiště jenže nikde nikdo. Chvilku jsem tam jen tak stála. Začínala mi být zima a tak jsem se posadila na zem a rozhlížela se jestli někdo nejde. Jenže stále nikde nikdo.¨

Po deseti minutách sezení na hřišti jsem měla chuť odejít ale uviděla jsem že na tribuně se objevila Rose s Andym. Pak tam došli i kámoši od Jamese a celkem zmatený a naštvaný James. Začalo se tam scházet mnoho nebelvírských studentů a já byla čím dál tím víc zmatená. Na tribunách bylo celkem dost lidí. Zahlédla jsem tam i Tea a Albuse se Scorpiem. Byl tady snad každý koho znám. Přicházeli i kluci z Kruvalu a nějaké holky z krásnohůlek. Na ty jsem se ani nedívala.

Stále jsem ale nechápala co se děje. Všichni na tribunách jenom seděli a koukali mým směrem. Nevěděla jsem co čekat. Jenže kolem mě začal běhat nějaký patron. Když jsem pořádně zaostřila všimla jsem si že to je vlk. Rychle jsem se zvedla a on se posadil hned vedle. Podívala jsem se směrem ke vchodu a uviděla přicházet Marca. Šla jsem mu pomalu naproti.

Stáli jsme naproti sobě. Naše těla byla pár centimetrů od sebe a on se na mě usmíval. ,, ani nevíš jak těžké tě je najít.'' zasmála se a já se začervenala. ,, ale teď k tomu proč tu jsme. Chtěl jsem aby to vidělo co nejvíc lidí. Vím jak máš ráda pozornost. Chtěl jsem aby to všichni pochopili.'' Řekl a chvilku se mi díval jenom do očí. ,, Liv budeš tak ochotná a doprovodíš mě na ples bez toho aniž by nám to někdo pokazil.'' řekl a zpoza zad vytáhl kytici růží. Na místě jsem začala brečet. Skočila jsem mu kolem krku a řekla Ano. ,,  na tohle jsem tak dlouho čekala až budeme zase moct být někde spolu.'' a dál jsem brečela štěstím. Utřel mi slzy a řekl:,, já jsem na to taky čekal dlouho. A tady ti slibuji že nám to žádné holky nepokazí.'' Slyšela jsem jak všichni na tribunách tleskají. Chytla jsem jeho ruce a dala mu pusu na líčko. Otočila jsem se abych se podívala na tribunu ale on mě otočil zpátky a ještě jednou mě objal. Cítila jsem se tak úžasně. Nic víc jsem v životě nechtěla.

Nějakou dobu jsme tam ještě byli a pak ruku v ruce odešli ze hřiště.