Nehynoucí láska (HP)

6. Pohledný chlapec

První ráno v novém prostředí na nové škole.
Probudila jsem se v celku brzy. Zbytek holek ještě spal a tak jsem měla volnou koupelnu.
Šla jsem si tedy umýt obličej a udělat něco se svými vlasy. Jelikož nejsou úplně rovné tak po ránu vypadají jako jeden velký chuchvalec a já je musím precizně rozčesávat.
Pak jsem je jednoduše hodila do copu a šla zpět k posteli. Holky se pomalu probouzely a já si ze svých věcí vytáhla sukni, bílou košili a kravatu. Oblékla jsem si spodní prádlo hned na to sukni do které jsem si zastrčila bílou košili ale jenom na půl ať nevypadám jako šprt. Kolem krku jsem si uvázala červenozlatou kravatu a jako poslední jsem si navlékla ponožky a nasadila boty.
Sedla jsem si na postel a podívala se na rozvrh. ,, to mám hned první hodinu péči o kouzelné tvory?" Řekla jsem s údivem když v tom mě za rameno chytla Rose. ,, neboj se máme hodiny společně." Poté pokračovala do koupelny.
Já si dál pročítala rozvrh. ,, hmm přeměňování, obrana proti černé magii a lektvary. Nezní to nejhůř." A tak jsem si dala knihy, hůlku a hábit  do batohu hodila ho na záda a pomalu odcházela z ložnice. ,, Rose počkám tě na snídani." Slyšela jsem jak souhlasila a tak jsem vyrazila ven.
Seběhla jsem schody do společenské místnosti. Bylo tady už celkem dost žáků a já si je jednoho po druhém prohlížela. Především to jsou tedy holky a kluci z nižších ročníků. Pak jsem ale zahlédla u křesel jednoho kluka. Pořádně jsem si ho neprohlédla jelikož mi to přišlo trapné. Jediné čeho jsem si všimla byly jeho světle hnědé vlasy.
Pokračovala jsem tedy rovnou do velké síně.

Po příchodu do velké síně jsem si všimla že už tam je i brácha. Seděl u havraspárského stolu s nějakým klukem. Hned si mě všimnul a zamával mi. Taky jsem mu zamávala. Ještě mi ukázal dopis a mně došlo že to je asi dopis pro rodiče. To mi odebralo jendu povinost.
Posadila jsem se k nebelvírskému stolu, který nebyl zrovna plný. Nejdříve jsem nevěděla co si dát na jídlo ale vyhrála to ovesná kaše s ořechy. V klidu jsem ji tedy pojídala a u toho pročítala pradědovu knihu. Znám už ji nazpaměť ale to nevadí. Stále mě to baví.
V tom mi vylezl větvík z batohu a posadil se vedle mé knihy. Ujídal mi mé kaše a já si toho ani nevšimla.
,, ty máš kůroleze?" Slyšela jsem povědomý hlas. Hned mi bylo jasné že Rose dorazila na snídani.
,, jo mám ho místo normálního zvířete." Větvík se podíval na Rose a uklonil se. ,, tak to je hodně drsný." Řekla a pohladila Větvíka.
Schovala jsem knihu a dojídala svoji snídani.
Začala jsem přemýšlet kdo byl ten kluk ve společence. Snažila jsem se vybavit více než jen jeho vlasy ale vůbec se mi nedařilo.
V tom mi Rose začala luskat prsty před očima. ,, Liv jsi tady? O čem přemýšlíš?" Vzpamatovala jsem se a rychle odpověděla. ,, ale o ničem." Začala jsem rudnout."
,, takže to bude nějakej kluk."
,, proč jak to víš? Ehm teda ne není." Zakoktala jsem se. ,, jo takže je. Hlavně neříkej že je to James."
,, ne prosimtě to fakt ne." A obě jsme se zasmály.
,, tak kdo to je?" Naléhala Rose. ,, no to já právě nevím. Zahlédla jsem ho ve společence. Nebo spíš jenom jeho světle hnědé vlasy." A znovu jsem se nad tím zamyslela. ,, tak to vůbec nevím. V Nebelvíru je tolik kluků se světle hnědými vlasy."
Zoufale jsem se zadívala na Větvíka a pak obrátila zrak ke dveřím. Uslyšela jsem totiž zě tam někdo hodně hlasitě mluví. Jsem tak ráda že jsem to udělala. Uviděla jsem tam totiž toho kluka. Tentokrát jsem viděla i jeho obličej. Zaujatě jsem si ho prohlížela především jeho nádherně zelené oči které šli vidět i na takovou dálku. Jeho úsměv mě drtil no a jeho lícni kosti poukazovaly na to že to určitě nebude žádný prvák.
Rose si všimla že ji vůbec nevnímám a podívala se stejným směrem jako já. ,, to nemyslíš vážně?" Rychle jsem se otočila a zeptala se. ,, co nemyslím vážně?"
,, tobě se libí Andrew Wood." A ukázala nenápadně na toho kluka kterého jsem si všimla už ve společence. ,, no očividně jo. Co je na tom tak špatného?" Zmateně jsem si ji prohlédla.
,, ale nic. Jenom to že jestli po tobě jede James tak to není moc dobrá volba."
,, proč?"
,, moc ho nemá rád od posledního incidentu. Nedává to najevo. Když s ním hraje nebo tak to jsou kámoši. Když se ale jedná o holku tak by se i zabili."
Řekla vážně Rose a pak se trochu zasmála. ,, jenže James nic vědět nemusí. Řekni mi apsoň něco o něm."
,, no tak je v pátem ročníku. Je Nebelvír ale to ti asi došlo. Všichni mu říkají Andy. Stejně jako jeho otec je nebelvirský brankář a kapitán týmu. Jeho otec je Oliver Wood. No když se tak na něho dívám ani se nedivím že se ti líbí. Taky se mi líbil. Teď si ale ujíždím na světlovlasých klucích." Pousmála se na mě.
,, tak víš co líbit se mi může. Nevím ale proč by o mě měl mít zájem kluk z pátého ročníku. Nebudu si dávat plané naděje." Trochu mi zklesnul úsměv. Rychle se mi ale zase vrátil když jsem viděla Větvíka jak se nakrucuje.
,, nepodceňuj se tak. Na téhle škole se může stát cokoliv." Řekla Rose a konečně dojedla svoji snídani.
,, a teď pojď nebo přijdeme pozdě na první hodinu." Zvedly jsme se a vyrazily ven z velké síně.
Nenápadně jsem se podívala na Andyho a všimla jsem si že se díva mojim směrem a usmíva se. Nedávala jsem najevo že ho vidím a pokračovala ven z velké síně.