Nehynoucí láska (HP)

24. Špatná vzpomínka

Slunce už zapadlo a já jsem se stále nechystala do hradu. Pozorovala jsem hvězdy na nebi a přemýšlela nad vším co se tady zatím stalo.
Ani ne po deseti minutách jsem prostě usnula. Opřená o dýni jsem v poklidu dřímala a snila.

.... ,,Liv tobě to ale sluší." Koukal se na mě Marco před vchodem do tanečního sálu.....
.... ,,o co se zase snažíš?" Chytla mě za ruku a odtáhla pryč.....
.... ,, kdo jste? Proč to děláte? Co ty s tím máš společného?....
.... cítila jsem pálivou bolest a hlasitě vykřikla.....

Vykřikla jsem i v realitě. Nemohla jsem popadnout devh a pomalu se vzpamatovávala z toho hrozného snu. Po chvilce kdy jsem jenom seděla a tupě hleděla do dálky jsem se zvedla a vydala zpět do hradu. Furt jsem si v hlavě přehrávala ten sen. Nebyl to totiž obyčejný sen ale vzpomínka. Důvod mých problémů.
Došla jsem do hradu a všude byl klid. Sem tam prošel nějaky student toť vše. Došla jsem v klidu do společenky a sedla si do křesla hned u krbu kde seděla Rose s kluky. Na Jamese jsem se ani nepodívala. Sledovala jsem jenom oheň v krbu. ,, Liv kde jsi byla?" Zašeptala mi do ucha Rose. ,, ale to je jedno." Mávla jsem rukou a ani se neobtěžovala otočit. Doufala jsem že nebudu muset potkat Melanii ale asi jsem to zakřikla. Zrovna přišla a s ní i její kamarádky. Posadily se ke klukům a něco začly mluvit. Já nevnímala a stále sledovala oheň.
Nějakou dobu jsme tam seděli a já z ohně nespustila oči. Uviděla jsem tam nějakou siluetu člověka, která ukazovala směrem k obrazu buclaté dámy. Nevím jedtli to byl výplod mé fantazie a nebo pravda. I tak jsem se ale zvedla a šla k obrazu. Jediný kdo si toho všimnul byl James. Chtěl vstát ale viděla jsem jak ho Rose chytla.

U obrazu stál Marco a koukal směrem na mě. ,, to si udělal ty?" S údivem jsem se zeptala. ,, pokud myslíš ten oheň tak jo." Řekl a mrknul jedním okem. ,, určitě tě zajímá proč." Jenom jsem kývla na souhlas. ,, no víš jednoduše jsem chtěl být s tebou ale kdybych přišel do přítomnosti Melanii nemuselo by to dopadnout dobře." Usmál se a já nevěděla co říct a tak jsem ho jenom objala. Chvilku jsem byla v jeho objetí a on se pak zeptal. ,, už jsi připravena na ten zítřejší ples?"
,, ono už to je zítra?" Vykřikla jsem a celá společenka byla potichu. Chvilku jsem počkala a dodala. ,, no nejsem." Zasmála jsem se a Marco taky. ,, tak to se divím. Holky jsou na takové věci obvykle připravené." Chytla jsem ho za ruku a řekla. ,, děláš jako kdyby si mě neznal." Zasmála jsem se. ,, znám až moc dobře." Řekl Marco a dal mi pusu na líčko.