Nehynoucí láska (HP)

13. Sázka

Zase další ráno a já cítím jak mi něco pochoduje po hlavě. Samozřejmě je to Větvík. Lepší probuzení mě fakt čekat nemohlo.
,, Větvíku vždyť je teprve 7 hodin." Řekla jsem a pomalu vstala z postele. Holky ještě spí a tak si pomalu vykračuji do koupelny.
Chvíli jsem jenom stála a pozorovala svoji rozespalou tvář. Po chvilce jsem si uvědomila co dneska přijde. ,, to ne Větvíku. Zase se s nimi musím vidět a do toho ta sázka. To je můj konec." Chytla jsem se umyvadla a opláchla si obličej studenou vodou.
Hodila vlasy do prostého culíku a šla se obléct.
Jelikož mám první hodinu péči o kouzelně tvory a pak jdu na to koště tak si nebudu brát školní oblečení. Vytáhla jsem si to stejné co jsem měla včera když jsem letěla. Habít jsem si hodila do batohu abych pak mohla rovnou na oběd a nevyčnívala z davu.
Vzala jsem batoh, větvíka, koště a šla na snídani. Všichni tady ještě spí a ve společence je prázdno. Dneska je v celku klidný den. Hodně hodin odpadlo kvůli tomu že učitelé musí chystat školu a tak studenti mají klid. My dneska máme jenom péči a přeměňování.

Došla jsem do velké síně. Moc studentů tady není. Ani mi to ale nevadí. Posadila jsem se ke stolu a vedle sebe jsem si položila věci. Mám hlad ale zároveň ne. Doufám že dneska bude všechno v pohodě a nic se nepokazí.
Dala jsem si teda lívance se šlehačkou a ovocem.
Větvík mi ujídá moji šlehačku a já si pročítám knihu od pradědy. Dostala jsem se do kapitoly o tlustočervech. Prohlížela jsem si obrázek co tam je přiložený a začala se smát.
Musím to jít oznámit Hagridovy. Hodila jsem tedy do sebe poslední lívanec a šla jsem.

Hagrid stál před hájenkou a kontroloval své dýně. ,, ahoj Hagride to jsou hodně velký dýně." Řekla jsem a prohlédla si je. Oproti normálním dýním jsou tohle pěkně velké kousky. ,, ahoj Liv, chystám se na předvečer všech svatých. Ať je pořádná výzdoba." Poplácal tu největší dýni a pak dodal. ,, a co tady vůbec pohledáváš takhle brzo?"
,, není to moc brzo za nedlouho máme hodinu a já jsem ti přišla oznámit kdo ti přijde nakrmit tlustočervy."
,, kdo?"
,, mladý James Potter. Máme sázku kterou nemohu prohrát. Jde jenomo to abych se udržela na svém novém koštěti." Sebevědomě jsem řekla.
,, tak to je super ale na mladého Pottera si dávej pozor. Vymyslí něco aby vyhrál on."
,, neboj jsem zkušený letec." Zadívala jsem se do dálky přímo na jezero. To byly časy kdy jsem z Marcem seděla u vody a jen tak jsme si povídali.
Už zase na to myslím. Je to čím dál tím horší.
,, nechceš čaj než začne hodina?" Řekl Hagrid a já přikývla. Šli jsme tedy dovnitř do hájenky a on mi vyprávěl o různych věcech co se tady staly.

Po necelé půl hodině už se tady začali scházet i ostatní studenti. Vyšla jsem ven z hájenky a pozorovala přicházejíci Rose.
,, mohla si mě vzbudit." Řekla trochu naštvaně.
,, chtěla jsem ať se vyspíš."
,, tohle není moc dobrá výmluva. Ale hlavní je že si nezmizela." Zasmála se a opřela se o Hagridův malý plot.
Po chvilce došli všichni studenti a my se zase vydali na to stejně místo.
,, tak děcka dneska si povíme něco o kůrolezech." Řekl a vytáhl jednoho kůroleza z krabičky. ,, jak můžete vidět je to poměrně malý tvor. Může být velký maximálně dvacetpět centimetrů. Kůrolez neboli strážce stromů. Vypadá že ho tvoří jen kůra, větévky a k tomu dvě malé hnědé očka. Nemusíte mít strach. Je mírumilovný ale plachý. Když jde ale o jeho strom dokáže zle poranit vaše oči." Pozvedl malého kůroleza a podíval se na mě.
,, nemám co dodat. Jedině mohu něco ukázat. I přesto jak jsou plaší se dají ochočit." Vytáhla jsem z kapsy trochu vyděšeného Větvíka. ,, ale notak hrdino. Nedělej že se stydíš." Zašeptala jsem a položila ho vedle druhého kůroleza.
,, tak děcka přijďte blíž a prohléďnete si je." Řekl Hagrid a všichni pomalu přicházeli.

Zbytek hodiny proběhl v klidu. Větvík se uklidnil a začal se předvádět. No někdy má rád pozornost. Spíš vždy jí má rád.
Po hodině jsem se postavila před Jamese a řekla. ,, myslím že by si tady měl zůstat a už jít krmit."
,, ani omylem princezno. Tuhle sázku vyhraju." Řekl sebejistě. Já si zaběhla do hájenky pro koště a šli jsme na hřiště.
,, Liv jsi si jistá že to je dobrý nápad?" Zašeptala Rose. ,, jsem si stoprocentně jistá."
Vešla jsem na hřiště a položila koště na zem. ,, tak se předveď princezno." Řekl James a ruce měl za zády. Jsem si jistá že tohle nebude jen tak. ,, hop." Řekla jsem a koště vyletělo přímo do mé ruky. Rukou jsem projela násadu od začátku až do konce. Zkontrolovala jsem si rychlost větru a posadila se na koště. Rozhlédla jsem se kolem sebe, zkousla si spodní ret a letěla. Rychlost kterou jsem se vymrštila od země nedokážu ani popsat. Tohle koště je tak rychlé že jsem obletěla jedno kolo ani ne za půl minuty.
Viděla jsem jak Rose dole tleská ale James vedle ní držel v ruce hůlu. Když jsem se na něho podívala mávnul hůlkou a sedl si na zem. Zpoza jeho zad vyletěl potlouk.
Čekal že mě to vyvede z míry. Potlouk se ke mně blížil hodně rychle. Ve chvíli kdy byl už kousek odemně jsem se protočila. Udělala jsem jako kdyby piruetu na koštěti a vyhla se potlouku. Pak jsem vytáhla hůlku z boty a zahnala potlouk zpět.
Sletěla jsem dolů přímo před Jamese. Rose mě běžela obejmout a já jenom pozvedla jedno obočí a dodala. ,, tak Jamesi čekají na tebe tlustočervi. Čekám u Hagrida." Po téhle větě jsem vzala své koště a společne s Rose odešla. ,, příště se nevsázej když nemůžeš vyhrát Jamesánku." Zařvala jsem u východu a konečně odešla.

Došla jsem za Hagridem a šla přímo k hromadě tlustočervů. ,, Liv už jsem je tady nachystal tak kde je James."
,, neboj Hagride už jde." Ukázala jsem směrem na kopec. Nevypadá moc šťastně a to mě celkem hodně rozesmívá.
,, no tak Jamesánku pohni kostrou. Tlustočervi mají hlad." Zasmála jsem se a on se zašklebil.
James konečně došel postavil se k tlustočervům a pak se na nás podíval. ,, a co mám jako dělat teď?"
,, doporučuji vzít to jídlo a cpát jim to do tlam. Neumí jíst ještě sami pořádně."
James si sundal hábit a pověsil si ho na plot. Ve chvíli kdy začal krmit jsem se smála. Opírala jsem se o plot a v klidu ho pozorovala.
Po chvilce si vyhrnul rukávy a rozepnul košili. Naschvál se otočil na mě. Neříkám že jsem se nepodívala. Jinak to nešlo když stál přímo naproti. Sledovala jsem ho. Po dlouhé době jsem viděla nějakého vypracovaného kluka. Není úplně svalovec ale dobře se na to dívá.
,, copak princezno? Líbím se ti snad?"
,, no ne že by si nebyl namakaný. Ale moc ti to nepomohlo." Mrkla jsem na něho a dále ho pozorovala.