Nehynoucí láska (HP)

18. Dělá mi to naschvál

Na hradě už bylo rušno a všude byli studenti. Nevěděla jsem kam mám jít. Jak jsem si ráno říkala, že toho chci hodně dohnat tak teď mě nenapadá co bych chtěla dohánět. Takže jsem zamířila do velké síně. I přestože tam je hodně lidí. Nebudu to řešit a prostě si sednu.
,, hej Liv tady jsem." Někdo zařval a já nevěděla kdo. Samozřejmě to byla Rose. Šla jsem si hned sednout za ní. ,, musíš mi nechávat nějaké vzkazy. Jsem zmatená když se ráno probudím a ty nejsi ve své posteli."
,, promiň Rose. Neuvědomila jsem si to." Zasmála jsem se a poližila si hlavu na stůl. Chtělo se mi ještě trochu spát.
Jenže samozřejmě jako naschvál musel přijít James a moje milivané holky z Krásnohůlek. ,, ahojte." Řekl James a já ani trochu neprojevovala zájem. ,, princezno se semnou nebavíš?" Zasmál se James.
Mě to ale k smíchu nepřišlo. Otočila jsem hlavu tak abych na něho neviděla. ,, co máte dneska v plánu?" Zeptala se takovým nepříjemným tónem Melanii.
,, nejspíš nic." Odvětila Rose a já se stále ani nepohla. ,, nechcete si s náma zahrát odpoledne takovou hru? Tam kousek od famfrpálového hřiště. Jdou i kluci."
,, klidně. Stejně bychom se jenom nudily." A podívala se na mě.
Ja protočila oči a velice neochotně přikývla na souhlas. Vůbec nevím jakou přihloplou hru myslí ale doufám že to nebude dlouho trvat.

Já jsem se v klidu bavil s Rose a ostatní se bavili nějak mezi sebou. Nějakou dobu jsme tam jenom seděli a pak se najednou zvedla Melanii a řekla:,, tak pak přijďtě za námi. My už pomalu jdeme." Usmála se a já protočila oči. Společně s Jamesem a kluky odešli pryč z velké síně. ,,fakt tam musíme Rose?"
,,nemusíme ale když už jsme to řekli tak půjdeme. Stejně nemáme co dělat." Usmála se a ještě dodala: ,, kdyby už ti to přišlo moc špatné tak mi to řekni a půjdeme. Přísahám." Nastavila malíček na stvrzení přísahy. Nastavila jsem ho taky a v tu chvíli jsem si uvědomila že tam fakt musím. A tak jsme ještě nějakou dobu seděli ve velké síni a jen tak si povídaly. Sem tam si k nám někdo přisedl a začal se s náma bavit. Tohle je fakt super místo. Poznávám tady lidi, které jsem neměla šanci poznat. A je jedno jestli to jsou nebelvírští nebo zmijozelští. Tady nikdo neřeší jaká je to kolej.
Uběhla adi hodina a velká síň byla skoro prázdná. Rose mi naznačila že už bychom měly jít. Úpřímně se mi vůbec nechtělo ale dala jsem malíčkovou přísahu a ta by se neměla porušit. Společně jsme se tedy vydaly směrem ke hřišti.
Všude hromady studentů. Volný den a snad nikdo nezůstal v hradu. Skoro všichni starší studenti se vydali do Prasinek. My tam jdeme až příští týden až začne chodit méně lidí.
Scházely jsme kopec ke hřišti a já už z dálky uviděla skupinku studentek z Krásnohulek a kluky. Čím blíž jsme byly tím více mi v hlavě začaly probíhat špatné myšlenky. Rose mě ale chytla za rameno a řekla: ,, neboj to zvládneš. Nic hrozného se ti nestane. Tohle je tvé prostředí ne její." Usmála se a já si trochu začala věřit.

Když jsme tam došly všichni na nás koulali ale každý jinak. Kluci v celku šťastně ale holky takovým škodolibým výrazem. Posadila jsem se vedle Steva a vedle se posadila Rose.
,, tak co to je za hru?" Zeptala se Rose. ,, no tu asi nikdo nebudete znát teda kromě tady Liv. Ale je to jednoduché na pochopení." Ve chvíli kdy to dořekla jsem hned věděla o co jde. Nejhorší hra na světě.
,, hraje se to teda takhle. Vybere se vždy jeden člověk a tomu každý může položit jakoukoliv otázku nebo úkol. Musí odpovědět nebo ho splnit jinak ho čeká trest." Pousmála se a já chtěla rychle běžet pryč. Bylo mi jasné že první koho se budou ptát jsem já.
,, tak kdo bude první?" Zeptal se Steve a já mu chtěla pořádně napálit. ,, tak já bych navrhla Liv. Vypadá v celku natěšeně." Podívala se na mě a všichni souhlasili. Já ale vůbec. Jenže s tím už nic nenadělám.
Tahle hra se hrála i jak jsem ještě byla v Americe.  Nikdy to nedopadlo dobře.
,, tak můžeme začít. Rose ptáš se první." Řekl James. Úplně vidím na co se zeptá James. Horší to ale bude s holkama z krásnohůlek. ,, tak třeba. Předvěď jake nejsložitější kouzlo umíš." Jsem ráda že Rose začala tak z lehka. Postavila jsem se vytáhla hůlku a řekla: ,, expecto patronum" z hůlky vyletěl modrý záblesk a najednou mezi všemi začala probíhat vlčice Blue. Kluci a Rose vůbec nechápali a zbytek jenom protáčel očima.
Schovala jsem hůlku a posadila se. ,, líbí se ti teď někdo?" Řekl Steve a já hned věděla odpověď. Tohle je ještě v klidu otázka. ,, jo líbí." Usmála jsem se a čekala na další otázku. ,, a kdo to je?"
Ah už to začíná. ,, jeden nebelvírský student a kluk kterého neznáte."
,, jaký student?" Zeptal se James. Jelikož jsem na něho stále naštvaná tak to v klidu řeknu. ,, myslím že víš. Andy." Usmála jsem se a on úplně zrudnul vzteky. Jenom já ale vím že Andy je něco jako můj starší brácha.
V klidu jsem seděla a čekala na další otázku. Tentokrát už od holky z krásnohůlek. ,, takže Marco už je pass? Myslím že to by nerad slyšel." Nevěrila jsem že by tohle mohla říct ale měla jsem to čekat. ,, moc dobře víte že on pro mě nikdy pass nebyl. Jenže byla vaše chyba že to všechno dopadlo špatně. A kdyby se to stalo omylem tak beru ale vy jste to dělaly naschvál." Tohle chápeme jenom my. Kluci i Rose musi být úplně mimo. ,, když už jsme u toho. Řekni nám kdo je Marco. Tvoji nový přátele to určitě neví." Totálně jsem ztuhla. Přišla ta chvíle. Nechtěla jsem to už nikdy říkat.
Nadechla jsem se na sucho polkla a začala. ,, Marco je můj kamarád ze staré školy, který musel přejít do Kruvalu."
,, ale tohle není vše." Podívala se na mě a čekala na další informace. ,, dobře. Je to kluk, který se mi líbil byl pro mel vždy něco víc ale prostě se to vše pokazilo. A jsme zase u toho že je to chyba tady těhle podle vás hodných holek z Krásnohůlek." Všechny se na mě zlostně podívaly a já věděla co přijde.
,, no tak abychom nevypadaly zase jako největší svině tak nám prosím ukaž co máš kvůli toho tvého milovaného Marca." Pronesla Melanii a už jenom čekala až to ukážu. Tohle nikdo nikdy neměl vidět. ,, než to teda ukážu tak tady je vysvětlení. Všechno se to vztahuje k mé minulosti. Už to není mojí součástí tak to neřešte. Zvedla jsem se a vyhrnula si tričko. Přímo na žebrech mám vypálenou vlčí tlapu. Všichni se na to koukali a já to triko rychle ztáhla. ,, Liv bylo to dobrovolné?"
,, ne nebylo. A nehodlám se k tomu vyjadřovat." Chtěla už jsem se zvednout a v tom přišla poslední otázka. ,, proč to tedy máš? Pochlub se co si udělala." Úplně jsem chtěla vybuchnout. Ale zmohla jsem se na jediné. ,, myslím že jsem toho řekla dost. Pokud to chcete vědět tak Melanii vám to vysvětlí je to taky z části její zásluha." Zvedla jsem se a běžela k hradu. Po cestě jsem začala brečet a prostě jenom brečela.