Nehynoucí láska (HP)

2. Příčná ulice

,, pojďte vyrážíme." Zazněl zvučný hlas z kuchyně.
Já jsem popadla svůj kufr, batoh a šla jsem opatrně dolů po schodech. Ani jedna z těch věci není zase tak těžká ale mně to dalo hodně zabrat.
Naštěstí jsem nějak sešla schody i s kufrem a šla přímo za taťkou. Položila jsem kufr před sebe.
Začala jsem si prohlížet tenhle byt a vzpomínala na vše co se zde stalo.
Vzpomínek mám hromadu a tak je pro mě težké se rozloučit s tímhle bytem a celkově s celým New Yorkem.
Zahleděně jsem si tedy prohlížela celý byt když v tom seběhl schody i Teo. ,, tak já už můžu vyrazit." S úsměvem táhl svůj kufr a v druhé ruce držel klec s tmavě černou sovou. Mamka si ho prohlédla a hned mu začala upravovat vlasy a něco mu ještě říkala. Já jsem se sehla pro svůj kufr a hodlala už jít ven. V tom mě ale zastavil taťka a prohlédl si můj kufr. ,, to nemyslíš vážně?" Přísně se podíval na můj kufr a pak na mě. Já jsem nahodila nechápavý výraz a on poté dodal. ,, říkal jsem ti ať se toho kufru zbavíš."
,, nikdy. Tati tohle jsem zdědila po svém pradědovi tohohle se jen tak nevzdám." Chtělo se mi brečet když to řekl. Ten kufr pro mě znamená hodně.
,, jak myslíš ale kdyby si přijala dědictví z mé strany mohla si mít krásný brk, který dokáže mnohem více než jen psát." Pyšnil se.
,, tati myslím si že kufr s kouzelnými tvory je mnohem lepší než obyčejný brk." Viděla jsem jak po mé větě rudne vzteky. Mamka ho ale chytla a pomalu odváděla pryč. Hodila na mě káravý pohled a dala nám gesto ať jdeme taky.
Výtahem jsme sjeli dolů do rušných ulic New Yorku. Je to k neuvěření jak tady každý spěchá.
,, a jak se vůbec dostaneme do Anglie?"
,, použijeme letaxovou síť."
,, od kdy letaxová síť funguje na takovou dálku." Zmateně jsem se podívala na oba mé rodiče. ,, když víš kterou použít tak se můžeš dostat kam chceš." Zasmál se taťka a zavedl nás do temné uličky New Yorské ulice.
Párkrát klepnul hůlkou na stěnu a něco si zamumlal pod nosem. Zřetelně jsem ho sledovala.
Zeď se rozevřela a uvnitř se objevil krb. Taťka vytáhl jakýsi pytlíček plný letaxového prášku. ,, teď si každý vemte hrstku. Vlezte do krbu a zřetelně proneste Příčná Ulice." Každý jsme si tedy nabrali hrstku a já vlezla do krbu jako první. Ještě jsem se zeptala. ,, co to je vůbec za místo?"
,, uvidíš. Vím že se ti bude líbit. Já jsem ho totiž zbožňovala." Odvětila mi radostně mamka.
Hodila jsem si tedy pod nohy prášek a řekla jsem:
,, Příčná Ulice!"
Najednou se kolem mně objevil zelený plamen a já i s kufrem zmizela.
Dopadla jsem v dalším krbu. Můj dopad nebyl nijak skandální. Není to totiž poprvé co cestuji letaxovou síti. Tentokrát se mi to ale zdálo delší. Z cesty si ale nic nepamatuji.
Vylezla jsem z krbu, odložila si kufr a oprášila ze sebe saze kterými jsem byla pokryta. Z mého červeného trika bylo rázem černé. Jeden z důvodu proč radši preferuji vlaky nebo jiné možnosti dopravy.
Stála jsem tedy před krbem, oprašovala se a sledovala kdy se dostaví i zbytek rodiny. Nejdříve tedy dopadl brácha. Za ním mamka a nakonec ladně bez jediného zaškobrtnutí dopadl taťka. Ten už to má nacvičené. Zbytek rodiny se taky oprášil a šli jsme.
Mamka vytáhla z kabelky dvě obálky. Jednu mi podala a druhou dala Teovi.
Prohlédla jsem si obálku na které stálo mé jméno. Má jemně nahnědlou barvu a je velice jemná. Otočila jsem ji a viděla červenou pečeť se znakem bradavic. Otevřela jsem opatrně obálku a vytáhla z ní dva listy pergamenu. Na prvním krásným písmem stála doba odjezdu do Bradavic. Takže 1. Záři ve 12:00h mám být na nádraží King's Cross. Nástupiště 9 a třičtvrtě. Zmateně jsem se na to dívala a poté vytáhla i druhý list pergamenu. Na pergamenu je seznam věcí které nutně potřebuji pro studium v bradavicích. ,, mami dáš mi prosím nějaké galeony? Chtěla bych si jít nakoupit sama." Usmála jsem se abych dodala na věrohodnosti. ,, Olivie dneska sama nepůjdeš. Chci aby si šla společně se svým bratrem."
,, a co mám dělat s kufrem?" Otázala jsem se naštvaně. Taťka natáhnul ruce vzal naše kufry a pronesl. ,, odnesu je na místo kde do začátku školního roku budeme bydlet ať nemusím na rychlo shánět byt." Pousmál se a odcházel. ,, tati hlavně dávej pozor na tu páčku." Křikla jsem za ním a pokračovala za mamkou.
,, nejdříve zajdeme pro Hůlku. Teo totiž ještě nemá tu svou pravou a chtěla jsem ať má také z Anglie. Ty můžeš počkat před obchodem." Kývla na mě a společně s bráchou odešla dovnitř.
Já postávála před obchodem a začala pozorovat okolí. Všude hromady lidí. Všichni to jsou ale kouzelníci a to je ještě lepší. Prohlížela jsem všechny obchody a na konci ulice jsem uviděla obchod který mě na první pohled zaujal. Nebyl tak tajuplný jako ostatní. Obchod byl velice vysoký a stála tam obří postava zrzavého chlapce který si zvedal klobouk. Jednou pod ním měl králika a po druhé ne. Na to místo se musím podívat. Budu muset ale s mamkou.
Netrvalo to zase tak dlouho a mamka vylezla společně s Teodorem ven. Teo si prohlížel svou hůlku a byl totálně okouzlen. Nechtěl ji dát z ruky a tak jsem se nemohla ani podívat co má za hůlku.
,, co půjdeme koupit teď?" Tázavě jsem pronesla.
,, nejdříve bych šla pro hábity pak pro knihy a nějaké veči do lektvarů a hlavně nesmíme zapomenout pergameny a brky." Pronesla mamka a šla. ,, kam chceš pro ty hábity jít?"
,, samozřejmě že do obchodu Madam Malkinové. Hábity pro každou přiležitost." A vyrazila přímo k obchodu.
Společně jsme vlezli dovnitř a hned se na nás vrhla paní a začla si nás přeměřovat.
,, zlatíčka na jakou školu máte namířeno?" Zeptala se jemným hláskem. ,, do Bradavic madam."Odvětila jsem a ona šla pro látku a začala nám zhotovovat hábit. Celé jsem to udiveně sledovala. Tahle paní v tom má očividně velkou praxi.
Po obdržení černého hábitu se znakem bradavic jsme zamířili pro knihy. Přečetla jsem velký nápis nad obchodem: Krucánky a Kaňoury. V tom obchodě jsem si připadala jako v ráji. Všude knihy. Zbožňuji čtení.
Vytáhla jsem seznam a pročítála seznam knih které potřebuji. Uviděla jsem knihy do všech předmětů ale nejvíce mě zaujala kniha která mi je velice známá. Kniha mého pradědečka. Fantastická zvířata a kde je najít. Pousmála jsem se a mamka hned na mě mluvila. ,, tak už si si té knihy všimla co? Ve třetím ročníku tě totiž čeká péče o kouzelné tvory." Usmála se mamka.
V obchodě jsem si prohlédla všechny knihy a postupně vytahovala ty které mám na seznamu. Pradědovu knihu jsem brát nemusela protože ke kufru jsem dostala i jeho originální výtisk.
Nerada jsem z tohohle obchodu odcházela. Jsem totiž strašný knihomol. Mamka mě musela odtáhnout. I tak jsem se stále vzpírala. Brácha byl na tom stejně. Taky nechtěl pryč.
Nakonec jsme tak či tak odejít museli a šli sehnat ještě zbytek věcí. To netrvalo zase nějak dlouho.
Při nákupu pergamenů se k nám konečně připojil i taťka. ,, tak co jak jste na tom?"
,, máme vše." Pronesla mamka a usmála se.
Vypadali že si chtěji někam sednout ale já jsem se stále chtěla podívat do toho obchodu. ,, ehm mami mohli bychom se jít podívat do toho obchodu na konci ulice?" Nervózně jsem řekla. ,, myslíš do kratochvílných kouzelnických kejklí? Jistě tenhle obchod jsem zbožňovala. Dokonce jsem se s nimi potkávala i na škole." Řekla a já viděla v jejich očích jak začala vzpomínat.
Nevěřila jsem že by to mamka povolila ale ono se to stalo. A tak jsme všichni společně vyrazili. Obchod září fialovou a oranžovou barvou. Chytla jsem kliku a otevřela dveře. Jenom co jsem vlezla ucítila jsem jak kolem mně projel svěží vánek a šprímařská aura. To bylo něco pro mě.
Vešla jsem do obchodu a pozorně si prohlížela každou věc. Nejvíce mě zaujaly záškolacké zákusky. Hned jsem začala v kapse šmátrat jestli tam nenajdu pár galeonů. Našla jsem a opatrně se plížila k pokladně. Mamka mě ale chytla. ,, to ani nezkoušej." Řekla přísně. Sklopila jsem koutky a nahodila psí očka. ,, dobrá tedy ale jen jedno balení."
Poskočila jsem si radostí a šla ho zaplatit. K tomu jsem si přidala i pár rachejtlí. To už ale mamka neviděla.
Po zaplacení jsem vše dala do batohu a miřila lehkým ale svižným krokem za mamkou. Pozorovala jsem trpaslenky. Ty se mi velice zamlouvají ale taťka by asi nedovolil další zvíře do mého kufříku. Takže jse se nedívala na cestu a v tom okamžiku jsem do někoho narazila. Upadla jsem na zem a bouchla se do hlavy.
Pomalu jsem se posadila a přejela rukou po té části hlavy do které jsem se bouchla. Cítila jsem jak mi tam roste malá boule. Hlava mi cinkala a jí si připadala jako kdyby mi v hlavě hrálo tisíce zvonů.
Otevřela jsem pořádně oči a viděla jsem předemnou klečet neznámého chlapce. Měl tmavě hnědé vlasy, které mu čouhaly do všech stran jako mému bratrovi po ránu. Dívala jsem se mu přímo do jeho čokoládových očí a nedokázala od nich odtrhnout pohled.
Podal mi ruku a já ji přijala. Pomohl mi vstát a já jsem stále neměla slov. ,, omlouvám jsem že jsem tě srazil ale musím uznat že jsem za to celkem rád." Řekl a usmál se. Chvíli jsem sledovala jeho nádherný úsměv a pak jsem také promluvila. ,, to je v pořádku. Příště bych měla pozorovat cestu a ne všemozné věci v regálech." Trochu jsem se zasmála.
,, nedivím se ti že tě to tak uchvátilo. Strýčkové věděli jak zaujmout."
,, tohle je obchod tvých strýčků?"
,, ano ale už ho vlastní jen jeden. Druhý strýček zemřel v bitvě o Bradavice." A koutky mu klesly dolů. Z úsměvu se náhle stal smutný výraz.
,, to mi je líto." Pronesla jsem a položila mu ruku na rameno.
V tom se za mnou objevil taťka a za ním očividně taky. ,, vidím že si se potkala s mladým Potterem" podíval se na chlapce který mě srazil. ,, dlouho jsme se neviděli Harry." Mluvila mamka na muže s uhlově černými vlasy a zelenýma očima. Vlasy měl stejné jako jeho syn. Rozházene do všech stran. ,, rád tě zase vidím Karen. To je ale doba co si byla naposled v Anglii."
,, no to mi povídej. Teď už nehodlám odejít."
,, takže tvé děti také nastoupí do bradavic?" Zvědavě se podíval na mě a pak na bráchu.
,, ano. Olivie půjde do třetího ročníku a Teodor do prvního." Pyšně řekla. A já viděla jak se chlapec usmál.
,, tak to tvůj syn nastoupí do stejného ročníku jako můj mladši Albus."
,, když už o něm mluvíš tak kde teď je?"
,, s Ginny a mou malou dcerkou Lily ještě nakupují."
,, možná je ještě potkáme dlouho jsem se s Ginny neviděla. Teď ale půjdeme tak se měj uvidíme se 1. Září." Řekla mamka usmála se a šla. Hned za ní mířil brácha s taťkou.
Já jsem se ještě otočila na mladého Pottera usmála se a odešla. Kráčela jsem si to obchodem až k východu. Vylezla jsem a společně jsme všichni zamířili na pokoj.