Nehynoucí láska (HP)

16. Patron

Vstát jsem bohužel musela jelikož mě čekala večeře a moje břicho začalo hlasitě protestovat vůči mému názoru že ji zase vynechám. Zvedla jsem se tedy z postele a líným pomalým krokem šla směrem k obrazu buclaté dámy.
Kolem mně procházeli studenti kteří kráčeli také na večeři. Byla jsem úplně mimo. Stále jsem byla naštvaná kvůli tomu jak James na mě vyjel a zároveň jsem měla plnou hlavu myšlenek kvůli Marca a celkově kruvalu a krásnohůlek.

Nějakým způsobem jsem došla do velké síně kde mě s úsměvem na tváři přivítala Rose. ,, Liv kde si celou dobu byla? A proč vypadáš jako kdyby si týden nespala?"
,, Rose nech mě abych si sedla a pak ti to povím." Rose se usmála a nechala mě si sednout. V klidu jsem si naložila nějaké jídlo abych uspokojila svůj žaludek a pak jsem spustila. ,, ve zkratce Rose. Celé odpoledne jsem ležela v posteli i přestože jsem měla trénink. A ne nejsem nevyspalá jenom mapm v hlavě moc myšlenek které potřebuji nějakým způsobem zahnat. Takže jdu dneska za Hagridem. Půjdeš semnou?" Otázala jsem se Rose, která do sebe cpala kuřecí stehno.
Položila ho na talíř utřela se do ubrousku a já očekávala že řekne ano. ,, promiň Liv ale jdu se projít s jedním klukem. Kdyby to šlo tak bych s tebou šla." Úsměv mi rychle spadnul ale já celkem pozitivně odpověděla. ,, no tak to nevadí. To nějak zvládnu." Přitom jsem věděla že to bude snad nejhorší noc za poslední měsíc. Jenom já a mé myšlenky. To nikdy nesvědčí nic dobrého.
V klidu jsem pojídala svou večeři a povídala si s Rose. V tom ale slyším jak vedle mně jeden kluk říká. ,, tak ti šli na to rychle."
Nechápala jsem proč to řekl tak nahlas a tak jsem se na něho podívala. On se ale koukal ke dveřím a tak jsem tam zamířila svůj pohled i já.
Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Směrem k nám přicházel James a jeho parta. To je obvyklé ale s nimi i holky z krásnohůlek. Ne jenom tak ledajaké holky. Jsou to ty holky které mě dostaly do toho z čeho se teď psychicky nemohu dostat.
,, Ahoj Liv ahoj Rose. Znáte tady Melanii a její kamarádky Jasmin a Denyse?" Zeptal se zdvořile Steve.
Dřív než jsem se stačila zvednout mě Rose chytla nohama pod stolem a řekla. ,, ještě jsme neměly to potěšení." Usmála se na ně a já svůj pohled zaměřila na druhou stranu místnosti. ,, no tak to se divím. Jsem nejznámější holka v krásnohůlkách. Kdo by neznal Melanii Garnel." Povrchně se na nás podívala. ,, no já." Řekla Rose a já se zasmála. ,, no hele kdo to tady je. Holky naše stará známá Olivie." Všechny se na mě zákeřně podívaly a já jenom protočila očima. ,, stále brečíš po nocích kvůli Marca?" Všechny se začaly smát a já měla chuť hned odejít. Rose mě ale nepustila a tak jsem mohla jenom mluvit. ,, a ty sis stále nenechala udělat plastiku tvého křivého nosu. Každý máme nějaký problém. Jenže pro tvou informaci ten můj se rychle vyřešil." Melania se chytla za nos a naštvaně se posadila.
,, neřekla si mi princezno že si měla potěšení s někým s Krásnohůlek. A o jakem Marcovi to ta krasavice mluvila ?" Podíval se na mě James a nadzvednul obočí. Neodpovídala jsem mu a stále se věnovala své večeři. Nemám v plánu se s ním bavit. Viděla jsem jak se Melania nad slovem krasavice málem roztekla. A tak jsem se v klidu bavila jenom s Rose. Melania a jeí kamarádky flirtovaly s kluky a stále se na mě dívaly pohrdavým pohledem.
,, princezno stále si mi neodpověděla na otázku." Řekl James a stále to opakoval dookola. Po chvilce jsem to už nevydržela a vyletěla jsem. Vyskočila jsem z lavičky popadla Větvíka který nějakým způsobem vyletěl z kapsy a řekla. ,, nechápeš že se s tebu po tom výstupu na hřišti nehodlám bavit." No spíše jsem to zařvala přes celou místnost a běžela ven. Cítila jsem jak se mě Rose snaží zastavit a poté se o to pokoušel i Andy. Běžela jsem dál a ještě když mě chytal Andy jsem řekl. ,, nechte mě všichni být." A pak už jsem konečně vyběhla ven a svoji cestu mířila přímo za Hagridem. Cítila jsem že mi po tváři tečou slzy a tak jsem je rychle setřela rukou a stále pokračovala v cestě.

Zastavila jsem se kousek před Hagridovou hájenkou a uviděla že se tam svítí. Chvíli jsem jen tak stála a ani se nepohla. Skoro jsem nedýchala a přemýšlela jestli půjdu dovnitř nebo ne.
Po chvilce uvažování jsem se otočila a šla cestou pryč do tmy. Nevracela jsem se k hradu ještě ne. Stále mám plnou hlavu myšlenek. Nedokážu se jich zbavit a tak se musím jít někam předvším schovat. A vím dokonalé místo na to. Není to nijak složité. Hned první den jsem věděla že to bude zrovna tohle místo. Ještě než tam půjdu musím dát vědět aspoň Rose. Tak jsem napsala vzkaz dala ho Větvíkovy a ten ho šel odnést na hrad.
Já se tak v klidu mohla vydat vstříc svým myšlenkám. Sešla jsem stezku od Hagridovy hájenky a došla k černému jezeru. Pomalu jsem se plížila tmou a přišla na jendou úžasné místo. Pár metrů nademnou postávala nádherná a přitom zákeřná vrba Mlátička. Tady na mě ale nemohla a i přesto by se k ní nikdo neopovážil přistoupit proto to je tak dokonalé místo. Tak jsem si sedla k vodě. Nohy jsem si skoro namáčela v černém jezeře a prostě jen seděla. Po chvilce jsem vytáhla hůlku a vykouzlils svého patrona.
Ano je to velice pokročilé kouzlo ale i přesto ho už umím. Učila jsem se ho abych se ubránila před mozkomory, které jsem velice často potkávala.
Na jezeře začal pochodovat můj milovaný patron. Není to pro mě ani těžké protože mám jednu vzpomínku s kterou to jde úplně snadno. Kdyby vás zajímalo co mám za patrona tak je to vlk. Přesněji je to tedy vlčice. A jak to vím? Je totiž menší ale přitom vypadá stejně.
Říkám ji Blue. Ani nevím proč. Líbí se mi to.
Blue si v klidu běhala po jezeře a někdy přišla a proběhla kolem mně. Já začala přemýšlet nad tím jak to tady s nimi vydržím aniž bych se psychicky znovu sesypala. Taky mi v hlavě běhala myšlenka jestli bych se neměla setkat s Marcem.
Všechno se mi to v hlavě hromadilo a já nevěděla o čem přemýšlet první. A tak jsem jenom pozorovala Blue. Uběhla ani ne půl hodinka. Měsíc ozařoval celé jezero a jeho jezerní odraz dodával celé této situaci šmrnc.
Když jsem se znovu zakoukala na Blue uviděla jsem dalšího patrona. Kráčel směrem k Blue a ta vypadala velice šťastně. Pořádně jsem si ho prohlédla a zjisila jsem že to není jen tak nějaký patron ale  že je to taky vlk. Tentokrát ale fakt vlk. Nikde jsem ale neviděla nikoho kdo by toho patrona mohl vyčarovat. A nikdo z učitelů to být nemohl. Nikdo z nich vlka jako patrona nemá. Znám jenom jednoho člověka s patronem vlka ale to není možné. Co by dělal zrovna tady. Když jsem nad tím začala přemýšlet tak ten vlk zmizel a smutná Blue se vrátila zamnou.
Chtěla jsem to jít prozkoumat jenže jsem moc unavená a tak jsem se zvedla a šla rovnou do hradu.