Nehynoucí láska (HP)

14. Krásnohůlky a Kruval

Po všech dnešních hodinách jsme se společně s Rose vydaly do velké síně. Za nedlouho tam přišli i studenti z ostatních ročníku a kolejí.
Cítila jsem v sobě že má přijít něco strašného. Ani ne za pár minut tady nejspíš bude holka, která mi způsobila nehorázné věci.
Snažila jsem se to nevnímat. Jen tak jsem seděla a dopisovala si nějaké věci do knihy.

Po deseti minutách byla velká síň plná a opět před zraky všech stála ředitelka. ,, takže všichni víte co má teď přijít a abych to nemusela natahovat tak přivítejte studentky z krásnohůlek." Jenom to dořekla tak se otevřely dveře a z nich ladně vyběhly studentky v modrých oděvech s modrýma čepičkama. Kolem nich začali létat ptáčci a ony se jenom usmívaly. Ty přetvařované povrchní úsměvy mi fakt nechyběly.
Všichni kluci na ně koukají s otevřenou pusou. Je vtipné je pozorovat. Bohužel oni ty holky neznají tak dobře. Neznamená že je to nevinná tvářička že to je pravda.
Holky doběhly k ředitelce a jako poslední vstupovala jejich ředitelka Fleur Delacour. Stejně jako studentky měla úsměv na tváři a ladně vykračovala. Zamávala na Rose a Jamese. Ti ji zamáváli zpátky.
Pozdravila se s ředitelkou a ta začala mluvit. ,, předtím než přivítáme chlapce z Kruvalu si ke každému stolu přisedne dvacet studentek z krásnohulek. Doufám že s nima budete vycházet přátelsky. A vytvoříte dobré vztahy."
Podívala jsem se na Rose a protočila oči. Studentky  si začaly sedat a já viděla tu kvůli které jsem měla dlouhou dobu problémy. ,, to né." Řekla jsem a opřela se o někoho kdo seděl vedle z druhé strany. Myslela jsem že je to Chris ale byl to omyl. Vedle sedí Andy. ,, co se děje?"
,, ale nic divného. Jenom se mi odedneška opět zničí život." Podívala jsem se mu do očí a on nechápal. ,, to pochopíš. Mám na tebe jednu prosbu. Až mě uvidíš padat z koštěte prosím chyť mě." Rose jediná pochopila a já viděla jak si ta holka společně s dvěma holkama přisedává hned vedle nás. Přesněji tedy vedle Jamese. Myslím že o mně zatím neví a tak jsem se opřela o Andyho tak aby mi nešlo vidět do obličeje.
Všechny studentky se usadily a dveře se znovu otevřely. ,, teď prosím přivítejte studenty z Kruvalu." Do místnosti vešla hromada chlapců. Všichni kamenný výraz v obličeji. Pár z nich třískalo holema o zem a všude létaly jiskry. Všechny holky jenom tajily dech. Já ale neměla náladu na pozorování kluků a tak jsem se dívala jenom zpoza Andyho ramene.

Ve chvíli kdy už jsem neviděla ani jednu jiskru zase začala mluvit ředitelka. ,, poprosím naše kruvalské přátele aby se posadili ke stolům a mohl konečně začít oběd. Studenti kteří máte ještě hodiny můžete jít. "
Především prváci a šesťáci se zvedli a odešli. Čeká je dle mého názoru ještě bylinkářství a lektvary. Osobně bych teď taky měla ráda hodinu.
Cítila jsem jak se Andy zvedá a tak jsem ho rychle stáhla dolů. ,, Liv potřebuji jít. Čeká mě trénink." Zašeptal mi do ucha a já rychle odpověděla. ,, vždyť já mám tím pádem taky trénink."
,, no já pomáhám jenom těm méně zkušeným střelcům." A zasmál se. ,, já se velice ráda přidám."
,, vždyť si dobrá."
,, no ale přidám se. Pak ti vysvětlím proč." Řekla jsem a oba jsme odešli do nebelvírské věže.