Nehynoucí láska (HP)

31. Něco s ním je

Pomalu jsme se plížily a oni stále nezastavovaly. ,, kam můžou jít?" zeptala jsem se Rose. ,, Tahle cesta vede do zapovězeného lesa." ukázala směrem k lesu a já viděla jak se všichni tři zastavili na okraji lesa. Zastvily jsme se taky aby si nás nevšimli. Od Melanii matka něco říkala, ale nic nešlo slyšet. ,, škoda, že to nemůžeme slyšet." v tom však Rose z kapsy vytáhla něco jako umělé ucho a poslala ho směrem k nim. ,, to je vynález mých strýčků. Akorát jsme ho doma trochu vylepšili." vytáhla z kapsy druhé ucho a dala ho mezi nás. Pomalu jsme začínali slyšet o čem se baví.

,, nemůžeme tady na něho čekat celý den. To kouzlo není nekonečné."
,, mami co když nepřijde? "
,, nemá důvod nepřijít. Chce vidět svého syna a zároveň všemu pomoct."

Jen co to dořekla se zjevila mezi nimi další osoba. Nešlo jí však vidět do obličeje.

,,máš to sebou?" zeptala se od Melanii matka.
,, samozřejmě." viděla jsem jak chytl Jamese a něco mu nalil do úst.
,, tohle by mělo fungovat. Až bude hotovo dejte mu tohle a nic nebude vědět."
,, skvělé. Nezapomeň zítra přijít." řekla Melanii a šli opět zpátky.

Všimly jsme si toho a rychle se rozběhly zpátky do hradu. Vevnitř už jsme šly normálně ať nevypadáme moc podezřele. ,, co to mělo znamenat?"
,, já vůbec netuším, ale asi to tady nebude hezké."
celou cestu jsem přemýšlela kdo to byl a Rose asi taky. Když jsme přišly do nebelvírské věže šly jsme si rovnou lehnout. Nikdo v pokoji nebyl, a tak jsme se o tom v klidu mohly bavit. ,, kdo by mohl chtít vidět svého syna? Harry Potter?" zeptala jsem se zamyšleně. ,, Ne ten to nebyl. Poznám jeho hlas." řekla Rose a taky nad tím přemýšlela. ,, mám o něho strach." řekla jsem a rozhodla se jít radši spát.

Opět je tady pondělí a po hodně dlouhé době máme normálně vyučování. Vydala jsem se tedy na snídani, jelikož jsem opět vstala jako první. Nijak mě to nepřekvapuje. Jsem stále takové ranní ptáče. Cestou do velké síně mi přišlo jako by mě někdo sledoval. ,, PROTEGO!" zařval zamnou povědomý hlas a hned zatím zaznělo ,,EXPELLIARMUS!" prudce jsem se otočila a stál zamnou Andy a nahoře na schodech stál James. ,, Jsi normální Pottre?" zařval Andy. Jamesovi se nahrnuly slzy do očí a zařval zpátky: ,, ty to nechápeš. Nidko to nemůžete pochopit." a rozběhl se zpátky po schodech někam pryč. ,, jsi v pořádku Liv?" rozběhl se zamnou a chytl mě za ramena. Zmateně jsem na něho koukala a kývla. ,, Co se právě stalo?"
,,Potter ti chtěl poslat kouzlo nedejbože kletbu do zad." řekl a já se celá oklepala. ,, to není možné." řekla jsem a společně jsme šli na snídani.
Celá rozklepaná jsem tam seděla a přemýšlela co se děje. Přišel zamnou Teo a posadil se naproti ke stolu. ,, Liv potřebuju pomoct s lektvary. Naposled jsem na hodině vytvořil lektvar u kterého profesor řekl, že by dokázal někoho ovládat. A to jsem měl vytvořit jednoduchý běžný lektvar." Zasmál se a ukázal mi učebnici. V tu chvíli mi to, ale došlo. ,, Díky Teo. Teď si na to přišel." rozběhla jsem směrem z hlavní síně. Slyšela jsem jak zamnou Teo řve: ,, nemáš zač" určitě však nevěděl za co mi děkuje. Běžela jsem rovnou ke kabinetu profesora Křiklana.
Zaklepala jsem na dveře. Otevřel mi a zmateně se podíval. ,, Slečno Scamanderová my máme spolu až třetí hodinu." řekl a ukázal na rozvrh. ,, Ano já vím pane profesore, ale musím se vás na něco nutně zeptat." vychrlila jsem na něj a sotva popadala dech. ,, Tak se ptejte."
,, pane profesore jak se dá vrátit někoho do normálního stavu poté co je ovládán, ale ne kouzlem?" zeptala jsem se a čekala rychlou odpověď. ,, Hmm zajímavá otázka. Pokud jak říkáte to není kouzlem tak to musí být lektvarem a tím pádem by na to mohl fungovat bezoár. I když je převážne proti jedům ale dá se to i takhle."
,, a nemáte náhodou jeden navíc? Mírně se nám nepodařila zkouška lektvaru víte." zalhala jsem profesorovi a on mi přinesl jeden kus bezoáru. ,, že to jste vy slečno Scamanderová tak tady máte." podal mi bezoár. Já ho schovala do hábitu a běžela zpět do velké síně a doufala, že potkám Rose. Shodou náhod tam doopravdy seděla. Přisedla jsem a řekla, že vím asi co se děje. Vykulila na mě oči a já ji svou teorii a vše co se stalo vysvětlila.

,, chceš mi tedy říct, že je to fakt možně?" zeptala se a já přikývla. ,, teď ho akorát potřebujeme najít." řekla jsem a společně jsme vyrazily. ,, musíme ale nejdřív na vyučování." to mi vůbec nedošlo. Šly jsme na hodinu obrany proti černé magii.
,, jenže Rose jak mu ten bezoár dáme? On na mě zase pošle nějaké kouzlo."
,, to musíme nějak vymyslet." odpověděla mi a vešly jsme i s ostatními studenty do učebny.
Celou hodinu jsem vnímala jen tak napůl a neustále si hrála s hůlkou. Nemohla jsem přestat myslet na to co by se stalo, kdyby po schodech nešel i Andy. Profesor v hodině měl neskutečně dlouhý výklad učiva a skoro celá třída mu usnula.
Když hodina skončila všichni jsme se hromadně zvedli a doslova vyletěli ze třídy. Čekalo na nás bylinkářství a to znamenalo hodinu na čerstvém vzduchu. Hlavně to nebyla hodina se zdlouhavým výkladem.
Profesor Longbottom nám představoval nové druhy rostlin a jeden po druhém jsme měli možnost vyzkoušet rozpoznávat rostliny jen podle hmatu nebo čichu. Hodina byla svým způsobem zajímavá. Divné však bylo, že James tady nikde nebyl. Většinu hodin máme společných a zatím jsme se nepotkali. Možná to je jenom dobře.