Nehynoucí láska (HP)

28. Znamení vlčí tlapy

Po moji hádce s Jamesem jsem šla zase za ostatními. Nikdo se na nic neptal. Všichni to museli vidět. Bylo mi to ale jedno. Tohle on dělat nebude. Ubožák jeden.
,, Liv, Liv jsi tady?" tleskal mi před obličejem Marco a usmíval se.
,, jojo akorát už tady asi nechci být." chytla jsem ho za ruku a odvedla ho z místnosti.
,, hej kam to jdete?" řvala Rose když za náma běžela a za ní i Andy. ,, pojďte s náma a ukážu vám to." usmála jsem se a všichni jsme vyšli. Rose ještě mávla na Scorpia a ten šel za kluky.

Zavedla jsem je k Hagridově hájence. Nikdo nechápal co tady děláme. Já jsem otevřela opatrně dveře abych nevzbudila tesáka a vytáhla kufr. V Marcově obličeji jsem viděla, že pochopil o co jde.
,, chtěla jsem vám něco ukázat a taky pár věcí vysvětlit, protože vám věřím nejvíc." zmateně se koukali když jsem pomalu lezla do kufru.
,, doufám, že nejsem jediný zmatený." řekl Andy a Rose ho chytla za rameno a přikývla, že ona taky.
,, Marco buď tak hodný a pojdm poslední. A vy dva hned zamnou." vlezla jsem tedy do kufru a uviděla jsem jak už jde dobnitř i Rose, Andy a za nimi i Marco.
Společně jsme prošli kolem hromady karkulinek poté kolem fénixů a okamií a nakonec jsme vlezli do lesa. ,, to myslíš vážně, že máš v kufr další svět?" řekla Rose a s otevřenou pusou koukala kolem.
,, no tak trochu jo. A pořád ho rozšiřuji." usmála jsem se a posadila se na jednu ze čtyř laviček, které byly na okraji lesa. Ostatní si tady sedli a ja se v klidu nadechla a hlasitě zapískala. Všichni se rozhlíželi a pak jsme v dálce uviděli něco běžet. Usmívala jsem se a čekala až přiběhne.
Po chvilce už vedle nás seděl trochu věťsí vlk. Rose měla ruce i nohy na lavičce a ani se nehýbala. ,, neboj on nikdy nikomu neublížil." pohladila jsem ho a on se šel hned za Marcem. Ten si s ním začal hrát a já mohla vyprávět.

,, jste jediný dva, kterým tady za tak krátkou dobu věřím. Teď vám povím něco co ví snad jenom tady Marco." oba dva se posadili a pozorně poslouchali.
,, abyste vše pochopili. Jsem z vlčí rodiny a to i Marco. Už po generace je vlk náš patron náš znak. Tohle nejde z rodiny mého pradědy ale moji babičky. Avšak nejsem z rodově známe a cenné rodiny jako tady Marco. Turneři jsou známa rodová rodina. Jeho otec se zastával toho, že by se měl držet jen toho aby skončil s někým z váženého rodu."
,, ale já ani mamka to nějak nepodporujeme a tak nechci být spojován s Melanii i když to tátův tod požaduje." přerušil mě a dál hladil vlka. ,, no a na staré škole se tyto zásady moc nedodržovaly. Když přislo období kdy k nám přijeli cizí studenti tak se Marcův otec seznámil s matkou od Melanie. Nebylo to nic hezkého a Melanie se od té doby snažila o to aby nás rozdělila i když jsme byli dlouholetí přátelé. To víte co se mi stalo s tím koštětem a tak." chvilku jsem přestala mluvit a pořádně se zase nadechla.

,, pak ale přišel ples kde jsem byla s Marcem. Tam si mě odvedli a pronesli tu nejhorší věc co mohli. Řekli, že Marco není vlk a já jsem jenom holka z vlčího rodu, která by neměla mít právo na to se vůbec ukazovat někde mezi lidma a všechny ty tvory by měli utratit. A než jsem něco stihla říct Marcův otec a její matka mi vypálili tvar vlčí tlapy. Abych si zapamatovala tuto větu." začala jsem brečet.
Marco mě objal a pokračoval. ,, to ani Liv neví ale já jsem běžel za otcem, který se vrátil za mojí maminkou. Začal jsem se s ním hádat proč to udělal. A mamka se zastávala jenom Liv. Byla tak naštvaná a kvůli tomu jsme se přestěhovali do Evropy. Já jsem přijal na plno rod mé mátky můj vlčí rod a otce jsem zavrnul. Jenom jeho jméno jsem si nechal. Nakonec jsem se vrátil za Liv a odvedl jo za její rodinou. Poděkovali mi a já šel vstříc novému osudu, který mě shodou náhod dovedl zase k ní." usmál se a zvedl si triko. Uviděla jsem pod jeho žebry tetování ve tvaru vlčí tlapy. Vypadalo to stejně jako moje vlčí tlapa.

,, počkat počkat. Jestli se to vše vyřešilo, tak proč máš tedy furt ty vzpomínky?" zeptal se zmatený Andy. ,, kvůli Melanii a její matce. Stále se snaží o sdružení těchto rodů."
,, to je tak zlé ale neboj Liv my nenecháme aby ti někdo ublížil. " usmáli se a taky si šli pohladit vlka.
,, jo a tohle je Blue. Stejně jako můj patron akorát tohoto vlka jsem dostala od maminkx jak jsem byla malá. On byl taky ještě mládě a tak jsme spolu vyrůstali."

Ještě jsme tam pár minut seděli a pak odešli ven z kufru a šli pomalu zpět do hradu.