Nehynoucí láska (HP)

12. To snad ne

První měsíc v Bradavicích proběhl úžasně. Ani jsem nečekala že vše bude probíhat tak dobře. Mám tady nejlepší kamarádku i nějaké ty kámoše. Líbí se mi jeden kluk ale to už víte. Nic se za ten měsíc s ním nezměnilo. Ale nijak mi to nevadí.
Sem tam zajdu za Hagridem podívat se na své miláčky. Jsou poslušní a to jsem neskutečně ráda.
V hodinách mi to jde a každý učitel ví že v té hlavě něco mám. V péči o kouzelné tvory a v přeměňování vynikám. Zbytek předmětů je takový průměr. Přišla jsem na to že jednou se chci umět proměnit ve zvíře. Stát se zvěromágem. Bude to lepší když budu zkoumat nové druhy tvorů.
Jediná blbá věc je že musím trénovat na starém zametáku. Nějak to zvládam. Není to ale nejjednoduší.
Poslední věc co se za ten měsíc nijak nezměnila je Jamesova žárlivost. Divím se ale stále je s tou holkou. Možná to není jenom kvůli tomu abych žárlila ale tak kdo ví. Jednou se to možná dozvím.

Dnes je třetího Října a já jako každý den kráčim společne s Rose po celku náročném dnu na večeři. Dneska se tady musíme sejít všichni. Ředitelka nám chce něco oznámit a tak je tady zase po dlouhé době plno.
Vidím tady mnoho nových tváří a to tady stále nejsme všichni. Jídlo na stolech zatím není a tak si povídam s ostatními u stolu. V tom ale vidím letět sovu směrem k nám. Hodí předemě balík a letí zase pryč.
,, není na poštu celkem pozdě?" Zmateně se ptám.
,, není to jedno? Otevři to." Řekla Rose a obě jsme začaly otevírat balík.
Rozvázaly jsme všechny šňůrky a ztrhly balící papír. To co bylo vevnitř mě mega moc ohromilo a málem rozbrečelo. Na stole právě ležel úplně nový kulový blesk.
Celý jsem si ho prohlídla a přejela po něm rukou. Rukojet z leštěného ebenu. Jednotlive větvičky břízy a lísky tomu dodávají šmrnc. Nejlepší na tom jsou speciální protiskluzové úchytky na nohy.
Hned když jsem se přestala kochat pohledem na to nádherné koště jsem vzala do ruky dopis a hned ho začala číst.
Ahoj zlatíčko.
Rádi slyšíme že zase budeš hrát. Tatínek je moc šťastný a doufá že budeš nejlepší střelkyně. Proto ti sám osobně pořídil tohle úžasné koště. Doufám že se ti líbí. Uživéj školu máme tě radí.
Máma s tátou.

Dopis jsem hned schovala a stále si prohlížela to úžasné koště. V tom přišli kluci. ,, ty kráso. To je kulový blesk." Řekl ohromeně Chris a začal si ho prohlížet. ,, jedno z nejrychlejších košťat. Je jich na světě velice málo. Tohle je pro střelce jako dělané. Budeš mít hodně rychlé úniky. Rychleji se dostaneš na druhou stranu hřiště." Pronesl Steve a také si ho prohlédl. ,, princezna na takovémhle koštěti. Věřím že při první přiležitosti z něho sletíš." Zasmál se James. ,, neboj se to fakt ne. Chceš se vsadit Jamesánku?"
,, klidně. Takovouhle rychlost nemáš šanci zvládnout. Tak o co?"
,, pokud to zvládnu tak ty půjdeš za Hagridem a nakrmíš všechny tlustočervy. Nikomu se do toho moc nechce ani Hagridovy." Zašklebila jsem se na něho protože vím že je to nechutné a to i pro mě.
,, no tohle. Jak chceš. Pokud ale z toho koštěte sletíš tak si semnou vyrazíš?" Pozvedl obočí. Mně se zvednul žaludek a dodala jsem. ,, nemáš ale náhodou slečnu Jamesánku?"
,, ne už ne. Moc žárlila a obhájila se větou že furt koukám na tebe." Začervenal se a všichni jsme se začali smát.
,, dobrá tedy. Tak zítra místo volné hodiny kterou máme mít" Podala jsem mu ruku. Rose mě stáhla k ní a řekla. ,, nedělej to co když se neudržíš?"
,, věr mi že jo." Zašeptala jsem a zase se zvedla. ,, Steve budeš tak laskav?" Steve kývnul a zpečetil naši sázku.
Já jsem se zákeřně zasmála a posadila se.
Docházel i zbytek studentů a k nám si přisedl Andy a jeho parta. ,, no tohle. Čekal jsem dobré koště ale tohle je jiná liga."
,, musím být nejlepší."
,, no to je jasné." Zasmál se a já schovala koště pod stůl. James vypadal že by mu zase jednu natáhl ale držel se aby to neudělal.

Všichni už jsou ve velké síni a tak se ředitelka postavila a začala mluvit. ,, Zdravím vás studenti. Doufám že váš první měsíc proběhnul dobře bez větších problémů. Dnes jsme se tady sešli abych vám oznámila jednu velice důležitou informaci. Jelikož je naše škola spojena s jedním projektem tak během zitřejšího dne přesněji tedy během oběda přivítame jako každý druhý rok na naší škole několik žáku a žaček z jiných škol. Přesně jich bude stošedesát." Podívala jsem se zmateně na Rose. Ta ale hlavu rychle otočila zpět na ředitelku. ,, budou to tedy slečny z Krásnohůlek a chlapci z Kruvalu. Budou tady po dobu několika měsíců a tak předem doufám že s nimi budete vycházet v klidu. Zapomněla jsem zmínit že proběhne turnaj tří kouzelníků ale to až za měsíc a tak se můžete studenti patého, šestého a sedmého ročníku rozmyslet kdo se přihlásí. A teď se pusťte do jídla."
Totálně jsem ztuhla . Nedokázala jsem říct ani slovo. To ne. Proč zrovna tyhle dvě školy. Chytla jsem se za hlavu a začala naříkat.
,, Liv co se děje?" Chytla mě za rameno Rose.
,, Rose já to nezvládnu."
,, co nezvládneš?"
,, víš jak jsem ti mluvila o té holce? Tak ona je z krásnohůlek. A sto procentně tady bude. To je můj konec." Začala jsem vzlykat a položila hlavu na stůl. ,, neboj už se nebude dít to co se dělo."
,, to nemůžeš vědět. Problém je že ten kluk o kterém jsem zatím nemluvila přímo studuje v Kruvalu. To jsem neřekla ale nebyl to jen kamarád. Proto bylo tolik problému. To je prostě můj konec." Položila jsem si hlavu na stůl a začala potichu nadávat. ,, a stále něco k němu citím i když už jsme se od posledního incidentu neviděli." Zašeptala jsem.
,, klid to se zvládne." Chytl mě za ruku James a stále to opakoval. Já ho ani neodstrčila. Jsem úplně nadně. Musím si jít lehnout.
,, jdu si radši lehnout na tohle nemám." Řekla jsem, zvedla se a prostě odešla.