Nehynoucí láska (HP)

9. Kentauři a záchvat

Po příchodu do nebelvirské věže jsem se posadila hned ke krbu. Kolem sedělo pár prváku ale ti mi nějak zvlášť nevadili. Neznají mě takže to je v pohodě.
V klidu jsem seděla a pozorovala praskajicí oheň v krbu. Prváci už odcházeli na večeři takzě se společenka skoro celá vyprázdnila. Zůstalo tady už jenom pár lidí ale skoro jsem o nich nevěděla.
Dále jsem tedy pozorovala oheň. Větvík si sedl vedle mně a také se díval přímo do ohně. Pak se ale vydal na průzkum. ,, hlavně se neztrať." Řekla jsem když odcházel. Muselo to vypadat divně když mluvím na máleho kůroleza.
... ,,na to koště si už nikdy nesednu. Přivolává to jenom špatné věci. Proč zase já." ....

... ,,nech ji. Jsi v pořádku Liv? Tvoje koště. To ne. Musíš na ošetřovnu." ...

... nechápu proč ji ještě chráníš. To já jsem tady ten chudák. Nepřibližuj se k němu jinak to nedopadne dobře."

Tyhle věty se mi neustále opakovaly v hlavě. Nedokážu si ani v hlavě říct jak a proč se to stalo. Jenom vzpomínka na tu chvíli mě drtí.
Ještě nějakou chvíli mi zněly v hlavě a pak jsem přes celou místnost vykřikla. ,, už prosím ne!!! Vždyť on za to nemůže!!!!" Přitiskla jsem si kolena k hlavě a začala brečet.
Myslela jsem že jsem tady sama ale zrovna přicházeli studenti z večeře. Někdo ke mně hned přiběhl.
,, neboj nic se neděje vše je v pořádku. Jsem tady s tebou." Hned jsem věděla že to je Rose. Chytla mě kolem ramen a stále to opakovala dookola.
Po chvilce jsem se vzpamatovala a normálně se posadila. ,, povíš mi co se ti to děje?" Zeptala se mile Rose. Nechtěla jsem být nepříjemná a tak jsem chvíli přemýšlela nad odpověďí a pak řekla. ,, já bych ti to strašně ráda celé vysvětlila ale nezvládnu to. Budu ti to říkat po kouskách vždy když se něco stane."
,,  jsem moc ráda že to ze sebe dostaneš. Musí to být pro tebe hrozné." Smutně se na mě koukla.
,, no je to hrozné. Vybavují se mi vzpomínky na to nejhorší co se mi kdy přihodilo. Část jsem ti řekla na hřišti. To jsem ti řekla začátek všech těch špatných věcí."
,, počkat toho je více?" Udivěně vykřikla.
,, jo hodně více. Proto je to pro mě těžké." Dala jsem si chvíli pauzu. Opět jsem se nadechla a spustila jsem. ,, v hlavě mi obvykle při těhle příležitostech probíhají různé události a rozhovory. Teď se mi zade vybavilo to proč nechci na koště. Neřekla jsem ti to úplně celé."
,, tak můžeš mluvit. Není tady nikdo jiný jenom my dvě."
,, ta nejmenovaná studentka z jiné školy mě pomocí kouzla shodila. To by se dalo přežít. Ona ale využila nejhorší situace kdy jsem byla v hodně vysoké výšce a skoro bez stability. Letěla jsem asi z výšky 30 stop přímo na zem. Naštěstí tam byl sníh a já dopadla v celku do měkého. Jenže jsem spadla hodně blbě na koště. To se zlomilo na tři části. Nejlepší koště které kdy existovalo. Ale to nic to je nahraditelné. Jenže já jsem měla hodně blbě zlomenou nohu a klíční kost. Do teď tam mám jizvu ale nemám odvahu ji nikomu ukázat. Nemohla jsem se zvednout. "
,, to je strašné. Mám z zoho normálně husí kůži."
,, přiběhl ten kluk. Byl to můj dobrý kamarád." Slovo kamarád jsem řekla s takovým zajímavým tónem. Vím totiž svoje. ,, chtěl mi pomoct. Ta holka přišla a začala ze sebe dělat chudinku a pak mi vyhrožovat. Ty její věty se mi neustále vracejí do hlavy a já jsem na to normálně alergická.
Proto mám z toho strach. Byla jsem dobrá v létání. Ale co když se najde další taková. Jediné štěstí je že chodí úplně na jinou školu a já se s ní už nikdy neuvidím." Oddechla jsem si.
,, tohle nechápu. Proč by to dělala?"
,, to řeknu zase jindy. Už tohle mě přivádí na špatné vzpomínky."
,, dobře Liv. Jsem ráda že to dokážeš dostat ven." Usmála se a objala mě.
Chvíli jsme jen tak seděli a já sledovala oheň. Viděla jsem jak z něho lítají jiskry. Připomínají mi malé fénixe. Krásné ohnivé ptáky kteří vylétávají z hnízda.
Při takovéhle krásne myšlence mě ale někdo vyrušil.
,, Ahoj sestřenko. Ahoj princezno." Řekl kdo jiný než James.
,, Jamesi jdi..." chtěla říct Rose ale já ji rychle potichu řekla. ,, nech ho chci vědět co se bude dít. Potřebuji se dostat na jiné myšlenky."
,, Chtěla jsem tedy říct Jamesi posaď se i se svými přáteli." A nuceně se usmála.
James si sedl do křesla vedle mně a jeho tři kámoši na ostatní volná místa.
,, vlastně ty je ještě neznáš princezno. Tohle jsou mí přátelé Steve, Chris a Mark."
,, těší mě." Řekla jsem, usmála se a všechny si je prohlédla.
Steve má na sobě kulaté černé brýle podbné jako Harry Potter. Tmavé krátké vlasy a modré oči. Vypadá hodně přátelsky. Naopak Chris ten vypadá tak podezřele.
Má také hnědé vlasy ale trochu delší a spíše takové oříškové po krajích hlavy a nahoře nabarvené na blond a čokoládově hnědé oči.
No a Mark. To je taková kulička. Baculatý také hnědovlasý hnědooký chlapec. Vypadá jako křeček. Je až divné že mají všichni hnědé vlasy.
,, co máte v plánu?" Zeptala se Rose aby zahájila konverzaci. ,, hádam že něco co poruší snad celý školní řád." Dodala.
,, děláš jako kdyby si nás neznala. Samozřejmě že ano. Jdeme do zapovězeného lesa."
,, co tam?" Zeptala jsem se.
,, James chce najít kentaury." Řekl Steve.
Uchechtla jsem se. ,, něco vtipného princezno?"
,, jo představa toho jak po lese naháníš kentaura Jamesánku." Řekla jsem a začala se smát.
,, to je až tak vtipné? Chceme ať nám něco řeknou z hvězd." Odvětil Mark. V tu chvíli jsem dostala výbuch smíchu. Začala jsem sebou totálně házet. Skoro jsem nemohla dýchat. Divím se že jsem nespadla na zem. Nemohla jsem to zastavit. Úplně jsem zapomněla na to co mě trápilo. Nic mě tak dlouho nepobavilo.
Když jsem to konečně rodýchala tak jsem řekla. ,, vy si fakt myslíte že se s vámi kentauři budou bavit?"
,, samozřejmě princezno proč by ne? To stejně nemůžeš pochopit."
,, jak myslíš Jamesánku." Řekla jsem a podívala se na Rose. Ta hned pochopila že vím co říkám.
S pár kentaury už jsem se setkala. Nějakou dobu jsem se o jednoho starala. Za tu dobu jsem je stihla poznat.
,, tak mi tedy půjdeme princezno. Nechám si vyčíst z hvězd nějaké věci. Jedna už je ale jasná. Že mezi mnou a tebou něco bude."
S Rose jsme se zasmály a já řekla. ,, Jamesánku k tomu nepotřebuji číst ve hvězdách abych věděla že nebude. Spíše by sis měl nechát vyšíst jak moc ti ještě stoupne ego nahoru." Mrkla jsem na něho, rozloučila se s kluky, zvedla se a šla do pokoje.
,, to si jen myslíš a ego nemám vůbec velké." Slyšela jsem jak za mnou řve James. Neotáčela jsem se. Šla jsem rovnou do pokoje dala si sprchu a šla spát. Když jsem usínala ucítila jsem že se vrátil i Větvík.