'To si snad dělá srandu' řekl jsem si večer v posteli, když jsem usínal.
Ráno se probudil mrzutě dneska se mělo zařazovat a já se nemohu rozhodnout, jestli zůstat v Nebelvíru nebo následovat kroky Voldemorta abych naštval toho starce.
Z mého rozjímání mě dostalo zaklepání na okno já jsem otevřel oči a uviděl jsem Kali jak ťuká na okno abych ji otevřel.
"Kali tak tady jsi už jsem se o tebe bál Lily leží pod postelí támhle má hezké místo na spaní a ona si vleze pod postel asi je ještě naštvaná, že jsem ji dal do kapsy." Usměji se na Kali.
"Jasně že jsem naštvaná dal si mě do kapsy do kapsy, co sis to dovolil celou cestu jsem nemohla mluvit. Víš, jaký to byl opruz?" Zasyčela Lily a vylezla z pod postele.
"No tak už se tak nečerti už jsem se ti omluvil tolikrát." Řeknu a ona se na mě zamračí (nevím jestli se hadí umí mračit ale řekněme že to Lily umí)
"A kde si byla takovou dobu ty?" Zeptal se Kali.
"No ono začalo pršet tak jsem letěla pomaleji." Podívá se na mě Kali a čeká že ji vynadám, ale já udělám opak.
"No hlavně že se ti nic nestalo." Pohladím ji po hlavičce a kouknu se na hodinky které jsem dostal od Salazara.
"já už budu muset jít tak se uvidíme později." Oznámím jim a kdo do velké síně.
Ron a Hermiona už tam byly tak jsem se posadil k nim.
"Jak to, tak vypadá, tak jsme všichni, takže se dáme do toho začneme u Mrzimoru."
ČTEŠ
Mocná Krev
FantasyNic není tak jak se na první pohled zdá. Pravda se skrývá hluboko pod vrstvou lži, intryk a bolesti. Ti kterým uvěříte vás lehce srazí na kolena. Toto je můj příběh jak jsem kdysi věřil nesprávným lidem. Naštěstí tu byli tací co mi pomohli a vyzvedl...
