Mocná Krev

49.Prasinky

Když jsme šly do Prasinek měl jsem pocit jako by mě někdo sledoval. Otočil jsem se, ale tam nikdo. Ten pocit jsem měl i v Prasinkách.

"Tak já se jdu podívat do toho knihkupectví." Oznámil jsem jim a šel do knihkupectví. Koupil jsem si pět knih a vyšel ven.

Procházel jsem se po Prasinkách, když jsem do někoho narazil. Chytili mě dvě silné ruce abych nespadl.

"Pozor!" Řekl ten, kdo mě chytil. než jsem se vzpamatoval, tak jsem letěl mezi prostorem. Když jsem měl pod nohama pevnou zem, tak jsem uskočil od toho může a měl hůlku v pohotovosti.

"Kdo jste?!" Namířil jsem na něj hůlkou.

"Klid Adriane, tohle je Zabini. Měl tě sem jenom přivést." Ozve se za mnou otec.

"A co potřebuješ otče? Být tebou tak bych to vyřešil rychle. Tenhle imbecil mě přemístil uprostřed Prasinek, kde byla půlka školy." Ukázal jsem na Zabiniho.

"To si pak s tebou vyřídím, teď vypadni." Rozkázal otec Zabinimu. Když odešel otec přišel ke mně blíž.

"Pozval jsem tě sem abych se tě zeptal, jak ses rozhodl. Přidáš se k nám?" Zeptal se mě otec.

"Otče je to na mě moc rychle. Rád bych se přidal, ale zase co bych dělal, kdyby to někdo zjistil?" Vykouzlím si křeslo a Sednu si.

"Kdyby to někdo zjistil, tak se přemístíš sem. Adriane víš jaká by to byla výhoda konečně zničíme toho senilního dědka jednou pro vždy." Já se zamyslím a potom přikývnou.

"Dobrá tedy přidám se k vám, ale mám dvě podmínky ta první je, že budu mít svojí pravou podobu a nebudu mít masku. Ta druhá nebudeš se mnou zacházet jako se smrtijedem, ale jako se synem."

"Obě podmínky přijímám. Tak teď mi podej ruku," podal jsem mu ruku. On přiložil hůlku k mému předloktí a řekl zaklínadlo.

Začalo se objevovat znamení zla, ale z ničeho nic se kolem mé ruky objevil bílí dým.