Zítra začínají vánoční prázdniny, takže ti, co jedou domů už mají zabaleno kromě Ronalda Weasleyho ten si začal balit až hodinu před odjezdem a stěžoval si, že to nikdy nemůže stihnout.
Já jsem jen pokroutil hlavou a zamířil jsem na snídani. Teď sedím u stolu a povídám si s Hermionou o tom, jak se těšíme na Vánoce.
"Harry a jak to bude? Zůstaneš tady na prázdniny nebo pojedeš do doupěte?" Podívala se na mě.
"V Bradavicích nemohu zůstat a do doupěte tento rok nejedu." Odpovím jí a pustím se znova do jídla.
"A kam tedy půjdeš?" Já přestanu jíst a podívám se na ni.
"Pojedu ke svým příbuzným." Hermiona se na mě překvapeně podívá.
"Seš si jistý? Na vánoční prázdniny jsi tam nikdy nejezdil."
"Tak tento rok tam pojedu." Zvednu se a jdu pryč z velké síně. Ve dveřích se potkám s Ronaldem.
"Čau kámo ty už jsi dojedl?"
"Ano Rone." Usměji se na něj falešným úsměvem.
"A kam letos pojedeš na Vánoce? Pojedeš k nám do doupěte?" V duchu protočím oči.
"Ne Rone. Do doupěte letos nejedu. Jedu ke svým příbuzným." Ron se vyděsí.
"U Merlinových vousů proč?" Už po druhý za rozhovor s Ronem protočím v duchu očima. Ale ve skutečnosti jsem se usmíval falešným úsměvem.
"Protože mě pozvaly a já to přijmul."
"Když jim děláš něco jako domácího skřítka."
"Přes letní prázdniny jsme se usmířily a už jim skřítka nedělám."
"No tak dobrá tak si to tam užij." A s těmito slovy vešel do velké síně.
ČTEŠ
Mocná Krev
FantasyNic není tak jak se na první pohled zdá. Pravda se skrývá hluboko pod vrstvou lži, intryk a bolesti. Ti kterým uvěříte vás lehce srazí na kolena. Toto je můj příběh jak jsem kdysi věřil nesprávným lidem. Naštěstí tu byli tací co mi pomohli a vyzvedl...
