„A jaký teda mám jádra hůlky?"
zeptám se Ollivandera.
„No tak základním jádrem je pero zlatého fénixe velmi silné o můj Merline to není možné dobrovolně darované pero temného fénixe to je jediný pero temného fénixe v Anglii, ale se zlatým perem fénixe má výbušné tendence pak žíně z Testrála a pak srdeční blána z temného trnoocasého. Dřevo z Černého bezu a pokud má hůlka víc, než dvě jádra potřebuje na rukojeť hůlky kov a vy máte stříbro hm vážně zajímavá kombinace můžete s touhle hůlkou kouzlit, jak chcete jak bílou magii, tak i černou ale doufám že jí používat nebudete." Řekne a já na něj vyjeveně koukám nemůžu mu ani odpovědět, jak jsem v šoku.
Když se trošku vzpamatuju tak mu konečně odpovím.
„Nebojte se pane Ollivander budu se snažit abych ji nepoužil za jak dlouho ji budete mít?" Zeptám se.
„No tak dneska žádné jiné objednávky nemám tak se sem stavte za pět hodin a už by měla být hotová," odpoví mi.
Já poděkuju a odcházím z krámku za dveřmi si oddychnu.
„Ten je fakt zvláštní." řeknu si pro sebe.
„Co budu dělat těch pět hodin? no tak jako první si půjdu koupit oblečení a pak půjdu na oběd. Jo to zní jako super plán." Tak si jdu koupit nějaký luxusní hábit přece jsem sedmi početní lord nemůžu vypadat jako vandrák.
Tak jsem si nakoupil jeden černý hábit se zlatým lemováním a jeden zelený podobný mým očím. Pak si jdu na oběd do jedné restaurace na příčné ulici.
Ani jsem se nenadál a bylo pět hodin pryč. Šel jsem zpátky k Ollivanderovi pro svoji hůlku. Otevřu dveře a Ollivander už mi šel na proti podal mi moji hůlku a okolo mě se udělal stejný zlatý kruh jako v bance, ale tentokrát se neukázaly zakladatelé.
„Je nádherná," odpovím a pořád se na ni dívám.
„Co jsem dlužný," zeptám se a podívám se na prodavače který se usmíval.
„Dám vám ji za pět galeonů prosím," zaplatím rozloučím se a jdu před obchod, jak jsem se dozvěděl od Griphooka tak teď kreatura patří mě, tak to zkusím.
„Kreaturo?" Řeknu a přede mnou se objeví starý shrbený skřítek a něco si mumlal.
„Co si pán přeje?" Zeptal se kreatura.
„Chci abys mě přenesl do Zobí ulice prosím." Řeknu a podám mu ruku on ji chytne a mi se přemístíme před dům s číslem čtyři.
Tak máme tu další. Doufám, že se zase líbila.
Vaše MIA
ČTEŠ
Mocná Krev
FantasiNic není tak jak se na první pohled zdá. Pravda se skrývá hluboko pod vrstvou lži, intryk a bolesti. Ti kterým uvěříte vás lehce srazí na kolena. Toto je můj příběh jak jsem kdysi věřil nesprávným lidem. Naštěstí tu byli tací co mi pomohli a vyzvedl...
