Mocná Krev

27.Zvěromág

Když jsem se proměnil zpátky tak jsem se porozhlédl po útulných komnatách naproti pohovce byly čtyři prázdné obrazy.

"Godriku? Helgo? Roveno? Salazara?" Zavolám na ně a oni se objevy na obrazech.

"Ó panečku, jak jsi se sem dostal?" Zeptal se Godrik.

"Když sem se dá dostat pomocí zvěromága v podobě lva." Podiví se Godrik já se na něj usměji.

"No tak nějak jste mi zapomněly říct, že budu mnoho násobný zvěromág."

"Mnoho násobný zvěromág? Kolik toho umíš?" Zeptá se Rovena a já se na ni otočím a pak znova usměji.

"Rád vám to ukážu," proměním se na lva pak na hada, orla, jezevce, temného fénixe, Testrála, hypogrifa, mozkomory (no nevím, jestli to jde, ale v téhle povídce jde všechno) a nakonec se vrátím do své pravé podoby.

"Umím toho mnohem víc, umím i na baziliška Sale, ale toho teď ukazovat nebudu" řeknu a zasměji se jejich užaslému obličeji.

Když se trošku uklidním tak se posadím na sedačku a povídáme si.

V řiditelně

Severus vtrhl do ředitelny a s klepáním se ani neobtěžoval.

„Brumbále něco se stalo." Vyhrkl. Albus Brumbál seděl za svým stolem a vypadal zamyšleně. Podíval se na Severuse svýma modrýma očima. Lektvarista v nich viděl zděšení. Nikdy tak Brumbála ještě neviděl, a to nenasvědčovalo nic dobrého.

„Ano Severusi, taky jsem to cítil." Pronesl ředitel zastřeným hlasem.

„Nikdy jsem necítil takovou sílu, která před chvílí prostoupila Bradavice. Snad ani samotný Merlin nemohl mít takovou moc. Jedno je ale jisté, ta moc nepatřila Voldemortovi, a to je jedině dobře. Jeho moc je už z podstaty zlá, ale v této nebylo ani kousíček temnoty."

„Co budeme, ale dělat, ta osoba s takovou mocí by mohla porazit Pána zla, musíme ji najít." Apeloval na Brumbála Snape.

„Samozřejmě, že máš pravdu, ale nevím, jak někoho takového najít. Je jasné, že je, nebo alespoň byl v Bradavicích. Portréty se chovají celý večer divně. Pořád se navštěvují a o něčem tiše klevetí. Nejspíš vědí, co se děje, ale nic neřeknou." Řekl zamyšleně a bezradně Brumbál.