"Zahrajeme si Harry?" Ukáže na famfrpálové hřiště.
"Ve dvou?" Pozvednu jedno obočí.
"To máš pravdu. Tak jdeme zpátky do hlavní síně a zeptat se kdo bude hrát?" 'nebo bych jim to mohl říct tady odsud' řeknu si pro sebe.
"Tak jdeme spárky." Jdeme zpátky do hradu. Tenhle rok je zima docela teplá, takže jsme chodily jen v mikinách, a proto se mohlo hrát.
Sehnaly jsme dvojčata s Giny a přemluvily jsme i Hermionu. Nasedly jsme na košťata a hra mohla začít. Po nějaké době se na tribunách objevily studenti ze všech kolejí. Byly tu i profesoři. A pár studentů se připojilo k nám hrát jako třeba Draco malfoy nebo Luna Láskorádová.
Už jsme hráli hodinu já uviděl zlatonku. Rozletěl jsem se plnou rychlostí za ní. Draco si mě všiml a letěl za mnou. Já měl zlatonku na dosah ruky, když v tom prásk. Potlouk mě trefil do hlavy a já spadl z koštěte.
Probudil jsme se až na ošetřovně. Byla tma a měsíc ozařoval celou ošetřovnu. Šíleně mě bolela hlava. Vyčaroval jsem bez hůlkovou magií Tempus a zjistil jsem, že je půl čtvrté ráno ale pondělí.
"Prospal jsem dva dny," řeknu do ticha ošetřovny. zkusím si sednout, ale do hlavy mě udeří strašlivá bolest. Spadnu zpátky do peřin a usnu. Když se probudím po druhý tak o kolo mě litá madam Pomfreyová a sesílá diagnostická kouzla.
"Pane Pottere, jak se cítíte?" Na chvíli na mě přestane sesílat zaklínadla.
"Bolí mě hlava, ale jinak asi nic." Usměji se na ní.
ČTEŠ
Mocná Krev
FantasyNic není tak jak se na první pohled zdá. Pravda se skrývá hluboko pod vrstvou lži, intryk a bolesti. Ti kterým uvěříte vás lehce srazí na kolena. Toto je můj příběh jak jsem kdysi věřil nesprávným lidem. Naštěstí tu byli tací co mi pomohli a vyzvedl...
