Otec přijde blíž a Snape se zaujatě podívá na to znamení.
Pak si chvíli povídáme o znamení. Oni si budou dál povídat a já si začnu číst moje knížky. Snape se podívá co čtu.
"Doufám, že víš, co děláš." Řekne mi Snape.
"To jste mluvil na mě?" Zaklapnu knížku a podívám se na něj.
"Adriane to je velmi, velmi temná magie. Může tě to celý přemoci a pak už to nejde vrátit." Začne mi vysvětlovat otec.
"Na tak černou magií si netroufnu ani já. A to je už co říct." Pokračuje Snape. A otec přikývne.
"Budu nad tím přemýšlet. Otče chtěl bych si to vyřídit s Bellatrix."
"Bojím se toho, protože ji moc neznáš. Ona se opravdu zbláznila." Já se postavím.
"Vyřídím si to tak či tak. Máte možnost být u toho abych ji nezabil." A s těmi slovy odejdu z místnosti. Jdu do trůnního sálu, kam svolám otcovy nejvěrnější.
Než přijde první z nich otec se Snapeem přijdou a posadí se do křesel. Snape si drží pevně předloktí a syčí z bolesti.
"Pane? Bolí to i normálně když vás zavolá můj otec?" Snape se na mě podívá.
"Ano bolí, ale né takhle," já pozvednu hůlku a namířím ji na jeho předloktí. Řeknu zaklínadlo a Snapeova ruka přestane bolet.
"Je to lepší?" Optám se ho.
"Mnohem. Co bylo za problém?"
"Problém byl v tom, že Adrian na to přivolání použil moc magie. Dávej si na to příště pozor." Přiletí mi na rameno Kali, která to řekla.
"Kali kde se tu bereš?"
ČTEŠ
Mocná Krev
FantasyNic není tak jak se na první pohled zdá. Pravda se skrývá hluboko pod vrstvou lži, intryk a bolesti. Ti kterým uvěříte vás lehce srazí na kolena. Toto je můj příběh jak jsem kdysi věřil nesprávným lidem. Naštěstí tu byli tací co mi pomohli a vyzvedl...
