"Dopis od Brumbála? A co ti tak hrozného napsal že jsi se svojí vlastní magií málem zabil?" Zeptá se Snape jen co mu dojdou má slova.
"30.prosince se chce sejít. Hůlka proti hůlce a ten kdo prohraje tomu druhému dá to nejcennější co má." Odpovím a koukám se, jak zareaguje Snape. Ten se na mě jen kouká a vymýšlí plán, jak mě donutit tam nechodit.
"Co je pro tebe nejcennější?" Zeptá se mě a já si uvědomím že vlastně ani nevím. O je pro mě nejcennější. Moc to pro mě není, naučil jsem se žít i bez moci. Přátelé? Může vůbec někoho počítat jak přítele?
Tak co to tedy je? Takových otázek, a tak málo času. Snape se na mě celou dobu koukal a čekal co ze mě, ale když jsem se mu podíval do očí poznal, že to nevím ani já sám.
"Věřím že nad tím ani přemýšlet nebudeš muset. Ty ten souboj vyhraješ, Brumbál je silný ale nemá na odvážného Nebelvíra, chytrého Havraspárce, laskavého Mrzimora a Zmijozela který si jde za svým cílem, a to všechno jen v jednom čaroději který je mocnější než samotný Merlin a zakladatelé dohromady." Když to Snape dořekl začnou mi slzet oči a rychle ho obejmu. Severus mi obětí oplatí a dá mi pusu na čelo, jak to bylo jeho zvykem.
"Děkuju moc," zvedl jsem tvář z jeho ramene a než jsem se nadál Severus mi dal pusu na pusu.
Hrozně moc se omlouvám že kapitola nevyšla skoro už dva měsíce možná víc. Neměla jsem moc času kvůli škole, a hlavně jsem neměla vůbec žádné nápady. Doufám, že se vám líbila i tahle kapitola a uvidíme se u další která doufám, že vyjde dřív než tato.
Můžete mi napsat co je nejcennější pro vás. Jestli to je rodina, přátelé anebo něco úplně jiného.
S láskou vaše Mia🥰
ČTEŠ
Mocná Krev
FantasyNic není tak jak se na první pohled zdá. Pravda se skrývá hluboko pod vrstvou lži, intryk a bolesti. Ti kterým uvěříte vás lehce srazí na kolena. Toto je můj příběh jak jsem kdysi věřil nesprávným lidem. Naštěstí tu byli tací co mi pomohli a vyzvedl...
