Prohozený (drarry) [DOKONČENO]

2.

Na Astronomové věži jsem zůstal zbytek noci vzhůru. Čas od času jsem zkontroloval jestli nejde Filch a jinak jsem přemýšlel o tom snu... nebo snad noční můře? Doufám jen, že se nic podobného nestane.

Ráno jsem si zašel do Nebelvírské věže pro věci a šel loudavým krokem do Velké síně na snídani. Jelikož bylo ještě brzy vzal jsem to nejdelší cestou a tu a tam jsem si něco prohlídnul a snažil se vytěsnit z hlavy sen. Tak jsem se pokoušel rozptylovat kde čím. Řekl jsem si, že to byl pouze sen a nic to neznamená.

Ta moje procházka se vyplatila. Síň byla už téměř plná a já tu nebyl mezi prvními. Už jsem si chtěl nandat vajíčka se slaninou, když jsem na sobě ucítil něčí pohled. Zdvihl jsem hlavu a vyhledal oči, které si mě prohlíží. Když jsem je našel strnul jsem. Díval se na mě Malfoy zkoumavým pohledem. Chvíli jsme se na sebe dívali, když nakonec sám uhnul a něco sděloval Zambinimu.

Proč se na mě díval. Co na mě může vidět. A proč vypadal tak zamyšleně, ale dost napjatě. Jako by něco plánoval, ale nebyl si tím zcela jistý.

"Harry, proč nejíš a kde si byl ráno, tvoje postel byla prázdná?" zeptal se mě můj zrzavý kamarád co si už asi po třetí něco nandával na talíř. "Huh... ehm... jo no byl jsem se v noci projít." Zvláštně se na mě koukl "Měl si zas noční můru?" zeptal se celkem lítostivě. "Hmm... tak se to dá... taky nazvat... řekl bych." odpověděl jsem celkem trhavě a odvrátil zrak na jídlo, na které jsem už chuť ani neměl. "Co se ti zdálo?" začala naléhavě Hermiona. "To je jedno." rychle jsem je odbyl a mířil na naší první hodinu do sklepení na lektvary. Nechtěl jsem jim vykládat svůj velmi zvláštní sen, který sám nechápu.

V učebně jsem byl první, tak jsem si sedl někam dozadu. Do doby než přišel Křiklan jsem všechny co sedaly za stoly perfektně ignoroval. Ron s Hermionou co si sedli ke mě mi něco říkaly, ale co už nevím.

Křiklan něco říkal o lektvaru co budem dělat ve dvojicích, a že je vybere sám. Ta dvojice, která to bude mít správně a jako první, získá Felix Felicis. Jeden bude z Nebelvíru a druhý ze Zmijozelu.
Moc jsem nevnímal a soustředil se až uslyším své jméno "... tak a další dvojicí budou pan Potter s panem Malfoyem, jděte k sobě prosím no a kdo zbývá..." Ztuhl jsem, vyhledal pár bouřkově šedých oči. Poklepal na místo vedle sebe a otočil se s pohledem před sebe. Pobral jsem si věci a bez keců zaplul vedle Malfoye.

Mlčeli jsme do doby než profesor domluvil a řekl nám ať se dáme do práce. Otevřel jsem si dost poničenou učebnici a hledal Doušek živé smrti. "To nemáš na novou učebnici Pottere." řekl výsměšně. Raději jsem ho ignoroval, zrovna u lektvarů mi bylo jedno jak učebnice vypadá. Malfoy si jen odfrkl a začal listovat ve svojí zbrusu nové učebnici. Jen jsem nad tím protočil očima a připravoval suroviny k přípravě.

Vše šlo potichu a velice dobře, ani jeden z nás v tu chvíli neměl potřebu toho druhého urážet. Když jsme se dostali na krájení fazolky dřímalky, Malfoy si to vzal na starost. Snažil se je nakrájet, ale nešlo mu to, pořád utíkaly. "Děláš to blbě, musíš to rozdrtit čepelí... ne nakrájet." řekl jsem monotónně. "Ne, v učebnici je napsané nakrájet... ne, rozdrtit tak si tu laskavě nevymýšlej. Já na rozdíl od tebe lektvary připravovat umím!" štěkl po mě a dál se soustředil na fazolky, které se stále nechtěly vzdát. Vykašlal jsem se na jeho řeči, vytrhl jsem mu nůž a fazolky a začal je drtit. Spokojeně jsem se na Malfoye ušklíbl, že jsem měl pravdu a on se na mě chvíli koukal s otevřenou pusou, že zrovna MĚ se to povedlo. "Hele nehraj si na chytrýho a dej to sem." prohodil naštvaně a pokračoval v lektvaru.

Měli jsme ho jako první a Křiklan k nám přistoupil s lístkem v ruce. Pustil ho do hotového lektvaru, ten se v něm ihned zničil. Zajásal jak malí Jarda a poplácal nás po zádech "Tak... máme zde jasně vítěze. Pan Potter a pan Malfoy provedli vskutku bravurní lektvar, který by nás všechny mohl zabít... můžete jim zatleskat a zde máte svou odměnu." z kapsy vytáhl dvě lahvičky Felix Felicis a podal nám je. Naši spolužáci nám dali poraženecký a dost mrtvolný potlesk.

"Jak to, že se museli rozdrtit a ne nakrájet, když to tam bylo napsaný. Jak tě to vůbec mohlo napadnout, mě to třeba nenapadlo a Hermionu určitě taky ne." ptal se Ron cestou do učebny obrany proti černé magii. "Já tu učebnici po někom mám, a ten co jí měl přede mnou si ji tak trochu poupravil svými poznámkami." odvětil jsem mu a zbytek cesty ho celkem výrazně ignoroval, neměl jsem náladu se o něčem bavit.

810 slov