Prohozený (drarry) [DOKONČENO]

5.

Madam Pomfreyová se na nás přišla podívat. Byla ráda, že jsme vzhůru a životní funkce máme v naprostém pořádku. Když jsem jí seznámil s naší neobvyklou situací, úsměv jí povadl.

"Jediný co se nám prohodilo z fyzického hlediska jsou naše oči." po této větě se mi podívala do očí "Já nevidím žádnou změnu pane Malfo- eh tedy pane Pottere, vaše oči v těle pana Malfoye jsou šedivé stejně jako vaše teď už bývalé tělo, má oči zelené." pronesla trochu sklesle. Otočila se k jednomu ze stolků a vytáhla malé zrcátko. Vzal jsem si ho, ale když jsem se do něj podíval viděl jsem zelené oči a ne šedé. Zamračil jsem se na svůj odraz, nelíbí se mi, že vypadám jako Malfoy. Ne jenom jako Malfoy, já jsem teď Malfoy. Asi ty oči můžeme s Malfoyem vidět jen my a u ostatních to zůstává při starém. "Já je vidím zelené madam... půjde to nějak zvrátit, nerad bych takto zůstal napořád." zeptal jsem se trochu nervózně. "Nejsem si jistá pane Pottere, s ničím podobným jsem se ještě nesetkala... proberu to s panem profesorem Snapem a uvidíme co se dá dělat, vy už asi nevíte jaké kouzlo jste použili proti sobě s pane Malfoyem?" zakroutil jsem hlavou, že nevím.

"Takže takhle můžeme zůstat i navždy?!" ozval se najednou Malfoy vedle mě, který nás do teď sledoval s pootevřenou pusou. "Je to možné pane Malfoyi, pokud to nepůjde zvrátit, budete si společně s panem Potterem muset zvyknout na své nové podoby." zkonstatovala madam Pomfreyová a odešla zřejmě za Snapem.

Zase ležím na svém lůžku. Ron je pořád mimo, sice se už probral, ale vypadá jako by to sním mělo každou chvíli seknout o zem. Hermiona nás mlčky sledovala a Malfoy se jen díval kamenným obličejem před sebe a ani nedutal. Čekali jsme, nikdo se neměl ke slovu a já vyhlížel až ze dveří uvidím přicházet toho umaštěného netopýra a doufal v jeho pomoc.

Dveře se konečně otevřeli, ale místo madam Pomfreyové se Snapem si to sem kráčeli Pansy a Zambini. Jakmile mě Pansy zaznamenala, rozběhla se ke mě se vší radostí a začala mě mačkat v obětí. "Bože Draco, ty jsi vzhůru! Ani nevíš jak jsem se o tebe bála!" ječela mi přímo do ucha. Já v naprostém šoku se ani nehl. Po chvíli jsem se jí snažil odstrčit "Nech mě dýchat Parkinsonová, já nejsem Malfoy aby jsi mě mohla takhle mačkat!" řekl jsem dost podrážděně a zamračil se na ní. Koukala se na mě dost zaraženě. Sáhla mi na čelo "Nemáš horečku Dráčku, že mluvíš takový nesmysly?" zeptala se starostlivě. Já ji jen odstrčil ruku a požádal jsem očním kontaktem o pomoc z této situace Hermionu. Pansy se otočila kam koukám a vypěnila "Co tak čumíš Grangerová, to ti na to nestačí Potter s Weaselym?" Hermiona se na mě koukla soucitně. "No koukám na něj protože to je Harry koho jsi málem umačkala k smrti... Malfoy leží tady... těmi kouzly mají prohozená těla." řekla Hermiona v klidu. Pansy jen v šoku přelétávala pohledem ke mě a k Malfoyovi. "Co mi to tu vykládáš ty odporná mudlovská šmejd..." nestihla doříct a už jsem na ni vyjel. "Takhle s ní mluvit nebudeš, říká pravdu a jestli ji nechceš věřit tak nevěř, ale na hubu si ji neber!" Pansy se zaleskli oči slzami "A ty Pottere si zase neber do huby Pansy, být na jejím místě taky bych tomu nevěřil!" vyjel po mě Malfoy a propaloval mě pohledem, ten šok z něj už zřejmě vyprchal jak pára nad hrncem už to byl zase on. "Takže to je pravda, skutečně jste prohození?" ozval se znenadání Zambini. Nestihl jsem odpovědět a už se sem nesl hlas madam Pomfreyové. "... je to tak jak říkám Severusi, ti chlapci mají prohozená těla, nikdy jsem se s ničím podobným nesetkala a nejsem si jistá jestli to půjde spravit... měla jsem pár případů s Mnoholičným lektvarem, ale tohle se stalo pomocí kouzel..." Odmlčela se s povzdechem. "Budeme muset zkusit několik variant, něco mě už napadá, ale je to celkem riskantní." řekl Snape pohrdavým tónem a vstoupil na ošetřovnu.

Madam Pomfreyová si nás všechny prohlédla ustaraným pohledem "Je mi líto, ale budete už muset odejít potřebujeme si promluvit s panem Potterem a panem Malfoyem. Také bych vás všechny čtyři poprosila o diskrétnost této neobvyklé situace a nikomu nic neříct. Celá škola a určitě i Denní věštec by tyto chlapce nenechal na pokoji. S tím co se jim stalo jste už i vy slečno Parkinsonová a pane Zambini jistě obeznámeni." mírné kývnutí od obou jmenovaných ji potvrdilo. "Tak a teď poprosím vás čtyři o opuštění ošetřovny, přijít můžete zase zítra, ale mám dojem, že je dnes asi propustím, z fyzického hlediska se zdají být v pořádku." jak dořekla tak se dva Nebelvíři a dva Zmijozelové odebrali do útrob hradu.

"Tak co s vámi chlapci... jak se cítíte, nebolí vás něco?" zeptala se nás. "Bolí mě hlava..." řekli jsme nastejno s Malfoyem a podívali se na sebe zaraženě.

823 slov