Prohozený (drarry) [DOKONČENO]

17.

Další den jsme v hrobovém tichu snídali. Krátura nám ukuchtil něco poživatelného a čekali jsme jak na tom je pan Weasely. Když jsme se přemisťovali tak ho někdo zasáhl nám neznámou kletbu. Jako by celý ochrnul a přitom řval jak pod kletbou Crusiatus, jen se nemohl svíjet bolestí.

Už to bylo pár hodin co pana Weaselyho něčím utišili, jestli to pomohlo nevíme, já mezi tím s Dracem a Mionou prošel nějakou část knihovny Blackových, jestli nenajdeme něco podobného a protikouzlo. Musím říct, že tolik černé magie jsem snad nikdy nepřečetl a už vůbec ne tolik knih, ale Mioně bych se těžko vyrovnal. Uchechtnul jsem se v duchu a pokračoval ve čtení.

Takhle jsme strávili pár dní. Mezi tím odvedli pana Weaselyho ke sv. Mungovi, kde si s ním neví vůbec rady a ostatní Weaselyovi odjeli rekonstruovat Doupě i s Remus a Nymfadorou. Jen já, Draco, Miona, Ron a Ginny, kterým se vůbec nechtělo, jsme zůstali a hledali v knihách cokoliv co by pomohlo. Už se mi klížili oči, tak jsem na chvíli knihu odložil a šel udělat pět šálků kávy. Určitě na tom jsou jako já a káva jim bodne. Byl jsem v kuchyni a kouzlem začal dělat kafe, opřel se o linku a čekal. Prohlédl jsem si místnost... chtělo by to tu uklidit... v celým baráku... no, možná jindy. Mávl jsem nad tím rukou a odešel s pěti levitujícími hrnky do knihovny. Ozvalo se sborové 'díky' a dal jsem se do čtení.

Musím uznat, že černá magie je zajímavá, dá se s ní tolik dělat a rozhodně je v boji účinnější než něco co se učíme. Možná až budu opět s někým bojovat tak bych to mohl zkusit. Ze čtení mě vytrhl Draco "Ahh musím chvíli přestat nebo mi to vleze na mozek, už mě z toho bolí hlava." postěžoval si a protáhl se v křesle, ve kterém seděl. Bolí ho z toho hlava, heh to není jediný - hm teď jsem si vzpomněl, jak byl na ošetřovně s tím zraněním hlavy "Ty Draco, chceš nějak rozptýlit?" optal jsem se a zvedl se z vyhřátého místečka. "Jo... a čím?" zvědavě si mě změřil pohledem a taky vstal, ostatní nás nevnímali a já ho popadl za ruku a táhl ho do jednoho z prázdných pokojů. "Nechtěl si po mě nehodou před nějakou dobou naučit vyvolat Patrona?" zeptal jsem se a doufal jsem, že stále bude chtít, jsem zvědaví jakého má. "Na to jsem úplně zapomněl... jak na nás Severus a Křiklan pořád testovali nějaký odporný prapodivnosti, tak mi to úplně vypadlo z hlavy. Jak to mám tedy udělat?" urovnal si své perfektně urovnané oblečení, prohrábl vlasy a vyndal hůlku. Štve mě, že mi zakázal si do vlasů sahat a sám to dělá, šmejd jeden, pousmál jsem se a odstoupil od něj, nastavil si v hlavě mód Remuse a začal "Zavři oči... a představ si svou nejšťastnější vzpomínku... nech ji ať tě náplní. Máš už nějakou vybranou?" kývl a přešlápl na místě "Jakmile ji budeš zaplněný vyslov zřetelně - Expecto Patronum." pověděl mu a po hlubokém nadechnutí vyslovil. Z jeho hůlky vyšel jen něco jako mlžný obláček co se rychle rozplynul. "Je to k ničemu, tohle nedokážu. Nemám šťastné vzpomínky, asi jsem nikdy nebyl šťastný." řekl smutně a krapet naštvaně a chtěl odejít. "Nevzdávej to hned, to že se to teď nepovedlo neznamená, že je konec světa. Mě se to taky nepodařilo napoprvé." usmál jsem se povzbudivě. "A kdy se ti to povedlo?"

"Na několikátý pokus." nechtěl jsem mu říkat, že hned na druhý se mi to podařilo, stačí mu že ví, že se mi to podařilo už ve třetím ročníku. Několik hodin jsme to zkoušeli a stále se nedařilo. Pokaždé mi řekl o jakou vzpomínku šlo a mě bylo jasný, že to nestačí. "Napadá mě, ještě jedna, ale spíš to byl jen sen." podíval se významně mým směrem "A o čem byl?" sedl jsem si do tureckého sedu a poslouchal. "No.. zdál se mi už víckrát, byl jsem s jednou osobou, pokaždé to bylo na jiném místě... někdy na louce, v lese, jindy zas v Bradavicích nebo v Londýně, ale naposledy to bylo v nějaké temné místnosti kde jsem byl dokonce spoutaný... a i když atmosféra byla temnější a i když na mě ta osoba křičela, nikdy jsem se necítil šťastnější." uculil se a krapet zrudl "Kdo byla ta osoba... znám ji?" otázal jsem se zvědavě. "Em... no znáš tu osobu a je jedno kdo to byl, ne?" ošil se a šlo vidět, že se mu nechce mi říkat o kom snívá. "Nemusíš mi to říkat... tak mysli na ty sny, mysli na tu osobu, která tě dělá šťastným." usmál jsem se. Draco kývl a dnes už poněkolikáté zavřel oči a soustředil se. Po tentokrát delší době oči opět otevřel a vyřkl kouzlo.

Z konce hůlky vytrysklo modrobílé světlo a s ním běžela malá fretka, která teď obíhala okolo mě. Bože, on má skutečně fretku... ironie toto a mírně jsem se uchechtl. Najednou šla slyšet rána ode dveří, oba jsem se koukali tím směrem a viděli jak jsou Ron s Ginny rozpláclí na zemi a buší pěstmi o ní, z obou vychází trhaně "FR-FREDKA!" Za nimi stojí Hermiona se zkříženými rukami na hrudi a šlo vidět jak zadržuje smích. Draco stál zamračeně na místě a něco nesrozumitelného si mumlal. "No tak nechte ho, tak má za Patrona fretku." řekl jsem výhrůžně "Jen-jenže, t-to na něj tak za-zatraceně sedí. Vzpo-pomínáš na čtvrtý ro-roční, jak-jak ho Moody... teda Skrk pro-proměnil ve f-fre-fretku." Ron  sotva popadl dech a zase se válel smíchy po zemi.

930 slov