Prohozený (drarry) [DOKONČENO]

24.

Za Křiklanovím kabinetem jsme s Dracem byli zavření několik týdnů. To, že tu jsme 'věznění' ví jen Snape, Křiklan a Dobby, který nám přináší jídlo. Snape nám každý večer řekne co je nového a někdy si jen tak povídáme, musím uznat že ten umaštěný netopýr není tak špatný, když se krotí svými poznámkami o tom jak nemožný jsem. Prý ho Ron s Mionou podezírají, že mě s Dracem Snape zabil. U toho jsem vybuchl smíchy a pověděl Snapovi z čeho všeho jsme ho za ty roky podezírali. I když nechtěl musel uznat, že na to vypadá.

Po pár dnech co jsme tu byli zavření se skutečně projevila komunikace skrz mysl, o trochu později i vnímání bolesti toho druhého. Funguje to jen když se ten dotyčný vážně zraní a nebo je emocionálně na dně. Aspoň, že tak, kdyby to bylo po čemkoliv, tak by se Draco asi zbláznil, jelikož jsem samá modřina. Pokud tu není Snape tak většinou nemluvíme nehlas. Dost často využíváme myšlenky. Myslel jsem, že si takhle můžeme navzájem projíždět v paměti toho druhého, ale je to jako normální konverzace jen ji nikdo jiný než my neslyší, což je taky dobrá výhoda, ale i tak se tu strašně nudíme, nemůžeme dělat nic a šachy a řachavý Petr nás taky už omrzel.

"Vážně si připadám jako vězeň." postěžoval jsem si nahlas a zrovna vešel Snape "Ale prosím vás Pottere, kdyby jste byl skutečně vězeň bylo by to horší." propálil jsem ho pohledem "A kdy nás hodláte pustit? Až Voldemort zdechne?" vybouchl jsem na něj. "Vyprošuji si toto chování ke mě pan-" přerušil ho a rozchodil jsem rukama "Nebo co? Odeberete Nebelvíru 30 bodů? Já už tady nehraju na nějaký podělaný školní pohár, já myslel, že můžeme něco udělat, že můžeme pomoct dát Voldemorta pod kytičky a ne, že se týdny budu s Dracem schovávat v Bradavickém sklepení!" zařval jsem na něj "Harry nech to být." otočil jsem se na Draca "Nechat to být? Ty ses snad zbláznil?!" vyjel jsem na něj "Proč bych to měl nechat být?" zeptal jsem se tentokrát myšlenkou "Teď na to nemáme, jak chceš Temného pana porazit když nevíme co ho pořád drží naživu!" zamračil se na mě. "Pravda co ho pořád drží naživu?" optal jsem se sám sebe nahlas. "Viteáli." řekl Snape "Cože?" vyjekli jsme s Dracem nastejno "Temného pana drží naživu Viteáli, Křiklan se dneska ožral jak nikdy a vykecal nám, že se o tohle tehdejší Tom Riddle zajímal. Domníváme se, že jich je sedm, plus jeden neúmyslný."

"Co tím myslíte jeden neúmyslný?" zeptal se Draco na otázku, kterou jsem měl na jazyku "No... eh, jak to říct, vy Pottere jste ten osmý..." ukázal na mě
"... když vás tehdy v Godrikově dole Temný pan chtěl zabít a kletba se odrazila, zbytek jeho duše se přichytil toho jediného co zůstalo živé, tedy vás. Proto umíte mluvit s hady, proto jste s Temným pane spojení a máte ty sny, proto jste měl původně být ve Zmijozelu máte i určité rysy chování jako on." brada mi spadla až na zem "Počkat, ty jsi měl být ve Zmijozelu?" optal se mě zařazeny Draco "To je vážně to jediný co tě na tom zajímá?" zeptal jsem se ho trochu dotčeně "Ano, měl jsem tam být, ale nechtěl jsem tam kvůli tobě a taky trochu kvůli Ronovi." řekl jsem a otočil se zpět na Snapa "A co musíme udělat aby jsme ho porazili, co jsou vůbec ty Viteáli?" optal jsem se ho "Viteál je předmět kam ukryjete část své duše, když tak učiníte a vaše tělo zemře duše přetrvá a žije dál, musíme tedy najít všechny jeho Viteáli a zničit je... potom můžeme zničit samotného Temného pána." dokončil svůj monolog a chtěl odejít pryč "Počkej Severusi, jestli jsem to pochopil správně, bude Harry muset zemřít taky, jelikož je Viteál?" vyjekl Draco a třeštil oči, Snape jen natočil mírně hlavou a letmo kývnul, poté už zmizel za zdí.

650 slov