Prohozený (drarry) [DOKONČENO]

8.

"Proč by si to sakra dělal. Vždyť je to taková volovina přidávat se k Voldemortovi, co tě k tomu pro Boha vedlo?" zeptal jsem se už více v klidu. Koukal se na mě stylem, že se mu do odpovědi rozhodně nechce. "Tak řekneš mi k tomu něco, teď jestli sis nevšiml by jsme neměli mít mezi sebou žádné tajnosti a musíme hrát toho druhého a jestli mě přizvou na nějakou tu Smrtijedskou schůzi, tak jsem mrtvý. Nemám vůbec tušení jak se chovat jako ty tady ve škole a ještě abych něco zahrál přímo u Voldemorta, rozhodně si nemyslím, že zrovna v jeho přítomnosti bych vydržel kamennou tvář. Takže mi laskavě vysvětli proč ses k němu přidal." Malfoy se oklepal u jeho jména a tentokrát mi odpověděl "Udělal jsem to kvůli rodině. Otec je v Azkabanu a matka je více méně zavřená na Manoru. Musel jsem se k němu přidat pro její ochranu a taky za otcovi chyby, je to takový trest a ještě k tomu ten nemožný úkol, který jestli nesplním tak zabije mě a celou rodinu." vychrlil na mě a po tváři mu stekla osamocená slza, kterou rychle střel. "Co. Máš. Za. Úkol." dal jsem důraz na každé slovo a skenoval ho pohledem. "M-musím ně-někoho z-za-zabít." vykoktal tak tiše, že jsem ho skoro neslyšel. "Koho musíš... zabít?" mluvil jsem v klidu nesmím teď na něj vybouchnout jinak mi nic neřekne. I když to ve mě neskutečně vře musím zkusit zůstat v klidu. Pořád se neměl k odpovědi jen tupě zíral před sebe.

Donutil jsem se k němu přisednout a opatrně ho objal okolo ramen. "Řekni mi koho musíš zabít, pomůžeme ti se z této situace dostat..." stále se ani nehnul. "Mě nedokážeš pomoct, nikdo mi nedokáže ani nebude chtít pomoct, jsem Smrtijed už jenom tohle je ode mě odradí a raději mě šoupnou za otcem do Azkabanu." pronesl tiše, momentálně jsem k němu nemohl cítit nenávist, bylo mi ho strašně líto. "Já ti pomůžu a přesvědčím ty, kteří by byli proti tobě, když si Smrtijedem být ani nechtěl. Tak... koho musíš... zabít?" zeptal jsem se už po několikáté. "Když ti to řeknu, tak mi už nebudeš chtít pomoct." zakroutil jsem hlavou na nesouhlas "Koho musíš zabít." tentokrát jsem už naléhal. Jen si povzdechl a otočil se na mě se skleněnýma očima. "Brumbála." řekl a celý se sesypal. Já neschopen slov jsem ho jen opatrně objal a nechal ho vybrečet.

"Pořád mi chceš pomoct, nebo to byla jen slova." řekl po chvíli už pevnějším hlasem a odtáhl se z objetí. "Jasně, že ti pomůžu, ale ty teď vlastně ani nemůžeš zabít, když jsi v mém těle. Takže se to nějak vyřeší a jak si to vlastně měl v plánu udělat." podíval jsem se na něj s vážným výrazem. "V komnatě nejvyšší potřeby je rozplývavá skříň, která tvoří průchod s druhou u..." nestihl doříct a skočil mu do řeči "U Borgina a Burkese, tak proto jste tam byli, ty jsi šel omrknout tu skříň." hodil po mě tázaví pohled "Jak to víš, že jsme tam byli?" Jen jsem se ušklíbl "Viděli jsme tě s Ronem a Hermionou jak s matkou jdete do Obrtlé, no a byli jsme zvědaví co tam jdete dělat. Tak jsme vylezli na jednu ze střech a sledovali vás." řekl jsem v klidu. "No tomu říkám Teda Nebelvírské, špehovat někoho." řekl celkem nepříjemně, ale na rtech mu vysel menší úšklebek.

Srovnal jsem si v hlavě co jsem se právě dozvěděl "A neboj vážně ti pomůžu, zítra to sdělíme Brumbálovi, on to pochopí a určitě tebe i tvou matku dají do bezpečí, tvůj otec je zatím v Azkabanu tak mu nic nehrozí." zase se na mě koukl krapet nevěřícně "Jak to, že mi tak hrozně moc chceš pomoct, vždyť mě nesnášíš a já tebe." pronesl a trošku poklesl s obličejem. "Už si nejsem jistý jestli je to co cítím nenávist, nevím jestli jsem tě vůbec někdy nenáviděl spíše si mě štval, ale to Ron i Hermiona dokážou taky. Teď nevím jak se k tobě chovat když máme takovou velmi zajímavou situaci... a ty mě pořád nenávidíš Malfoyi?" zeptal  jsem se. "Nevím, nejsem si jistý, ale určitě to není takoví jako předtím... musím uznat, že jsem se mýlil, že je příjemné si s tebou povídat, i když jde o nepřiíjemné záležitosti." uchechtnul se a já s ním "Máš pravdu i já jsme překvapen z toho jak se s tebou povídá, co sis o mě myslel, že jsem ten nafoukanej Potter, kterýmu vše projde jen protože má nějakou jizvu na čele?" zeptal jsem se s pobavením. "No... jo... ale i ty musíš uznat, že ti Brumbál nadržuje až moc. Uděláš něco proti řádu až je to na vyloučení, ale ty se z toho vykroutíš záchranou života a podobně." vysmál se mi, musel jsem mu dát za pravdu, ale ne vždy se mi všechny podařilo zachránit a nad těmi vzpomínkami mi úsměv povadl.

Vzal jsem si hůlku a zkontroloval kolik je, byl přesně čas na večeři. Ani mi nedošlo, že jsem za celý den ještě nic nejedl. Zakručelo mi v břiše jako na zavolanou a já se zvedal na odchod k jídlu. "Kam jdeš?" zeptal se a já se na něj kouknul přes rameno. "Na večeři, kam jinam, taky by jsi měl jít." konstatovat jsem a mířil ze dveří, když mě popadl za paži a odtáhl k šatníku "Co je, to se nemůžu jít najíst?" sjel mě pohledem od shora za dolů "Jako v tomhle, mudlovské oblečení nenosím jestli sis nevšiml, převlečeš se do hábitu a nechci nic slyšet." nejdřív jsem se zamračil, ale hned na to jsem měl na tváři obří úsměv "Dobře TY sice mudlovské oblečení nenosíš, ale JÁ ano, tak si ho taky vezmeš." uculil jsem se na něj. Otevřel jsem skříň a vytáhl nějakou mikinu a tepláky s teniskami, vše bylo celkem opotřebovaný, ale bylo to příjemné nosit. "Na, tohle si obleč." podal jsem mu to a já se mezi ti už svlékl a nandával si společenské kalhoty a košili s kravatou. Malfoy se na to oblečení zašklebil, ale bez protestů se do toho oblékl.

Už jsem chtěl vyrazit když mě zase zastavil "Co ještě." přistoupil ke mě a dopl mi knoflíky a utáhl kravatu "Nezapomínej, že JÁ budu vždy 100% upravený." a máchl hůlkou aby mi urovnal vlasy. Všiml jsem si, že se na své hlavě snažil udělat nějaký přijatelný účes, tak  jsem mu jde pořádně rozdrbal "Co děláš, víš vůbec jak dlouho to trvalo srovnat!" usmál jsem se. "Ano vím jak dlouho, teď ti zase na oplátku něco řeknu já, o ty vlasy se nestarej, nech je tak jak jsou a jestli ti to udělá radost můžeš upravovat ty mé." poplácal jsem ho po zádech a vyšel směr Velká síň.

1119 slov