Prohozený (drarry) [DOKONČENO]

14.

Uběhl nějaký čas, kdy na nás zkoušeli různé lektvary i kouzla, aby nás s Dracem prohodili zpět. Někdy se to vydařilo jindy ne, ale stejně to dlouho nevydrželo, na nejvýš to vydrželo týden, teď poslední dobou nás nechávají odpočinout. Blíží se vánoční prázdniny a já jsem ze dne na den nervóznější. Je to jen pár dní, co jsem dostal dopis přímo od Voldemorta, abych přijel do Manoru. Nehodlám tam jet, ale mám zvláštní pocit, že se stane něco zlého. Draco měl noční můry čím dál míň a to díky Snapovi, když s ním trénoval nitrobranu, kterou už částečně uměl od Bellatrix. Na rozdíl ode mě to nebral na lehkou váhu a Voldemort neví v jaké jsme situaci, ale myslím si, že něco tuší.

Teď mě dost trápí Vánoce. Já mám jet jako vždy k Weaselyovím do Doupěte... ale pořád vypadám jako Draco. Musím to s ním probrat a vlastně i s Ronem jak to bude. Jestli třeba zůstanu tady a Draco tam pojede s nimi. Nebo pojedu taky a nebo oba zůstaneme v Bradavicích? Musím uznat, že zahrát toho druhého nám jde už celkem dobře, ale stejně, on Weaselyovi nezná tak jak je znám já.

Přemýšlím jak to tedy bude a procházím dveřmi do Velké síně na večeři. Do někoho narážím a oba spadneme "Ron-e.... Eh teda Wesley.... neumíš koukat na cestu, asi ses už oslepil jak pořád koukáš do jídla, jako na něco svatého." přepnul jsem na mód arogantního a namyšleného Malfoye a nasadil výsměšný úšklebek. On se falešně zamračil "Drž hubu, Malfoyi." zvýšil na mě hlas, já si jen odfrkl a nenápadně mu pošeptal "Potřebuji s tebou a Mionou mluvit... přijďte k naší komnatě... je to obraz mnicha v pátém patře." víc jsem nestihl a strčil do něj. Za těch pár měsíců jsme si zase vybudovali naše staré vztahy a dělali pro ostatní takovéhle divadla. S Dracem jsme se na veřejnosti bavili normálně, to jsme už zamaskovat nedokázali a ostatním to bylo už jedno.

Po vynikající večeři, kdy do mě Blaise a Pansy chrlili svoje poznámky na mě a Draca, jaký že to máme spolu vztah. Jsem se odebral do komnaty. Cestou jsem dohonil Draca a řekl mu, že si spolu všichni musíme promluvit.

Došli jsme k obrazu kde na nás už čekali dva Nebelvíři. Teď mi vlastně došlo, já je nikdy do naší komnaty ještě nevzal... no nevadí budou tam dnes, pokrčil rameny a vyslovil jsem heslo. Když vstoupili, mohli na naší komnatě oči nechat. Prošli si to tady a já mezi tím udělal pro všechny čaj. Nechal jsem je si to doprohlédnout a čekal až se usadí na gauč. "Kámo... vy to tu máte ale luxusní.... a ta koupelna, naprosto boží." rozplýval se Ron a posadil se vedle mě. "O čem si s námi chtěl mluvit, Harry?" zeptala se Miona a vzala si svůj šálek čaje. Všichni na mě upřeli zrak a já si urovnával jak to říct. "Em... no.... budou Vánoce, tak mě zajímalo jak to uděláme. Rozhodně bych chtěl vidět tvůj výraz Draco až by tě paní Weaselyová objímala a cpala cukrovím." podíval se na něj a vybuchl smíchy když úplně ztuhl. "Takže se ptám pojede s vámi jen Draco, nebo i já a nebo ani jeden? A když už bych jel i já co jim řekněme, pravdu a nebo lež?" zeptal jsem se už vážně a přelétával pohledem z Rona na Mionu. "Nevím, asi by jsme jim měli říct pravdu, nechci tě tu na Vánoce nechávat samotného... ale ty se budeš chovat slušně." podrbal se Ron na zátylku a pak ukázal na Draca. "A žádné urážky ohledně mojí rodiny a přátel." dodal ještě a vzal si svůj čaj. Ron se ještě nesmířil, že máme s Dracem prohozená těla a musí trpět jeho společnost a už vůbec se mu nelíbí, že s Dracem tak dobře vycházíme. Párkrát ho obvinil, že na mě použil matoucí kouzlo abych se s ním bavil.

Dohodli jsme se tedy, že pojedu taky a nechají to celé jako překvapení, Ron prý chce vidět jak na Draca budou reagovat a poté i na naše prohození. Moc se těším až opět uvidím všechny Weaselyovi a ostatní přátelé.

687 slov