Prohozený (drarry) [DOKONČENO]

25.

O pár dní později nás Snape přesunul do nějaké opuštěné Chajdy uprostřed neznámého lesa. Chajda byla samozřejmě chráněna několika kouzly a směli jsme sem jen já, Draco a Snape. Celou dobu mi v hlavě vrtali ty Viteáli. Dva jsou už zničený, jeden byl deník Toma Riddela, který jsem zničil v tajemné komnatě a druhý Riddelovic prsten. U dalšího máme tušení, kde by mohl být, když byl ještě Brumbál, svým způsobem v pohodě... byl něčemu na stopě, Snape to teď hledá. Víc mě zaráží čím to máme zničit. Deník jsem zničil baziliščím zubem, tak je možné, že něčím takovým, ale nic takového nemáme. To bych si musel skočit do tajemné komnaty, zahrát si na zubaře a vzít si pár zubů do sbírky na zničení nějakých random předmětů co si Voldemort vybral! Vášně super! Asi tam budeme muset, nic jiného mě nenapadá.... a to jsme teď z Bradavic odešli, aby jsme se tam hned vraceli, že?!

"Harry... jsi v pohodě, cítím, že se cítíš nepříjemně... eh to zní divně, ale víš co myslím." promluvil ke mě Draco přes myšlenky. Hmm... zajímalo by mě na jakou vzdálenost ta komunikace funguje. Teď by měl být celkem daleko, říkal že se de projít "Já jsem v pohodě, jen mám v hlavě guláš." uchechtl jsem se na hlas, jo mám v tom guláš a kdo by neměl? "Ale ty by ses měl už vrátit, začíná se stmívat... pojď se mnou něco ukuchtit k večeři." na obličeji se mi rozlil ďábelský úsměv, jo tohle si užiju, hehe.

Draco se přišoural do Chajdy a vytahoval hůlku. "Na to zapomeň.... pěkně po mudlovsku." koukl se na mě dost vyděšeně a hůlku zase schoval. "... a Harry... vařil si někdy po mudlovsku?" zeptal se nejistě "Vyrůstal jsem u těch nejhorších mudlů, vaření byl pro mě denní chleba a to doslova, kolikrát jsem dostal jen chleba když jsem něco připálil... " trpce jsem se usmál "... a ty si někdy vařil po mudlovsku~" zeptal jsem se, i když jsem odpověď znal "Co myslíš? Já nevařil vůbec nikdy, na co myslíš, že máme skřítky?" zeptal se uraženě. Poplácal jsem ho po rameni. "Jasně, že vím.... víš co, uděláme něco jednoduchého... tvé úrovně~" krapet výsměšným tónem sem šel směr ingredience. "Fajn, co to bude až to bude?" pohlédl zvědavě mým směrem, zašklebil jsem se "Řízky s bramborovou kaší a mrkví." a podal mu několik větších brambor a škrabku. Ukázal jsem mu, jak se to používá a aby je pak nakrájel na 'tak akorát kostko-trojúhelníky' jak tomu rád říkám. Já zatím obaloval naklepané kusy masa v mouce, vajíčku a strouhance. "AU!" uslyšel jsem za sebou a silně mě škubalo levém zápěstí. Otočím se na Draca a nestačím se divit. Ten debil se řízl do zápěstí... JAK?! "Jak se ti to pro Merlina povedlo. Na lektvarech taky přece krájíš všemožný prapodivnosti a seš v nich mnohem lepší než já, tak co vyvádíš?!" nechápu, jak se to povedlo zrovna jemu, kdyby se to stalo třeba Ronovi nebo Nevilovi, nedivím se, ale on, to mi nejde do hlavy. Promnul jsem si zavřená víčka a ošetřil mu to. Raději jsem to dodělal za něj a začal smažit řízky.

Přišel ke mě zezadu a objal mě okolo pasu, hlavu mi položil na rameno. "Promiň, chovám se jako bych nůž držel poprvé a..." nedořekl a zdrhal ode mě co nejdál, jo, olej začal prskat. Dostal jsem záchvat smíchu. "Nesměj se mi, vždyť je to nebezpečná věc co by měli zakázat a proč je tato domácnost celá po mudlovsku!" vyštěkl Draco v rozpacích a odvážil se přijít blíže a sednout si aspoň ke stolu. Už jsem mu neodpověděl a raději dodělal řízky a kaši jsem raději taky udělal sám, Draco ještě nařezal mrkev na nudličky, což zvládl bez úrazu. Nandal jsem na talíře a vychutnal si večeři. "Takhle dobrý jsem to tedy nečekal." usmál se na mě a zblajzl to vcuku letu.

643 slov