Prohozený (drarry) [DOKONČENO]

4.

Pomalu jsem se snažil posadit na lůžku. Moc to nešlo, tělo mám moc slabé, tak jsem se jen podepřel lokty. Sledoval jsem své tělo na vedlejším lůžku jak vyrovnaně dýchá. Proč se to nejhorší musí stát zrovna mě. Malfoy se drobet pohnul, asi se brzy probudí. Bože ten bude snad vyvádět víc než já. No já aspoň vyváděl v tichosti u něj to tak tichý rozhodně nebude.

Dveře ošetřovny pomalu zavrzali. Lehl jsem si, a dělal že spím. Ještě nechci nikomu vykládat co se nám stalo. Podle tiché konverzace mezi příchozími jsem poznal Rona s Hermionou. "Myslíš, že bude v pohodě? Co když mu to nějak vážně a nezvratně ublížilo?" strachovat se Ron "Harry je silný, jen tak něco ho neskolí... vem si kolik toho už přežil. I s Voldemortem se ne jednou setkal a pořád žije." no myslím si, že se Hermiona tentokrát mýlí. Tohle jestli nepůjde zvrátit tak asi umřu. "Ale vždyť tu leží už dva týdny a ani známka toho, že by se měl probrat." začal pomalu vyšilovat Ron. Cože, dva týdny v bezvědomí? Mě to připadalo, jakože se ta nehoda stala teprve včera. "Uklidni se Rone, teď je víkend, můžeme tu být celou dobu aby jsi si byl jistý je pořád žije... podívej pořád pravidelně dýchá." řekla Hermiona vyrovnaným hlasem a usadila se na židli co silně zavrzala. "Dobře, dokud dýchá a projevuje známky života nebudu tolik vyšilovat." řekl nervózním hlasem a přešel blíže k mému lůžku. "Jen doufám, že tenhle se už neprobere, akorát zadělává na problémech." odfrkl si a dýchnul na mě svůj dech, ještě si nevyčistil zuby. Nevědomky jsem se oklepal, nakrčil nos a zprudka otevřel oči zapomínající v tuto chvíli, že jsem se prozradil z předstíraného spánku a na to, že mám vlastně jiné tělo. "Bože Rone.... než se rozhodneš vylézt z pokoje, laskavě si už zapamatuj si vyčistit zuby, už ti to říkám pár let." on i Hermiona na mě koukali jak na Svatý obrázek. Podíval jsem se k lůžku a ztuhl jsem. Já jsem ale kus debila, že za tak krátkou chvíli můžu  zapomenout, že mám Malfoyovo tělo.

"Co si myslíš, že děláš! Já nejsem žádný tvůj kámoš, abys takhle ke mě mluvil, Malfoyi." rozzuřil se Ron. "Co to meleš Weasely, nic jsem ti teď neudělal, tak proč se chováš jak holka co dostala krámy?" všichni tři jsme otočili hlavy k Malfoyovi co se právě probral a mne si oči. "Kurva, proč vidím rozmazaně?! Co jste mi provedli s očima?!" začal vcelku vyšilovat Malfoy a házel všude rukama. Ron s Hermionou byli jak sochy a tak jsem se s osláblým tělem vydal k jeho stolku. "Přestaň sebou mlít a nasaď si tohle." podal jsem mu brýle a sedl si na kraj postele, do svojí bych se pravděpodobně musel odplazit, síly mám opravdu minimum. "Co, proč bych si měl brát brýle?!" štekl po mě podrážděně. Nic jsem mu na to neřekl, po chvíli mlčení zřejmě usoudil, že to asi k něčemu bude. Podíval se mým směrem a ztuhnul. Zbledl tak, jak jsem to já sám se svým tělem ještě nikdy nedokázal. "C-co je to za blbí vtip, proč vypadáš jako j-já..." pozastavil se asi mu už i docvaklo, že nemluví stejným hlasem jako normálně. Byl ticho ani nedutal, jen sundal brýle a vložil si obličej do dlaní. Asi to pravé vstřebával.

Nasadil si brýle a podíval se mi do očí. Teď jsem si všiml, má své oči, mé tělo mělo bouřkově šedé což asi znamenalo, že tělo Malfoye bude mít smaragdově zelené. "P-pottere, j-já mám t-t-vé tělo a ty t-to mé?" asi tomu nechce uvěřit, nedivím se mu já taky ne. Nepatrně jsem kývl. Celý se začal klepat "A-ale j-j-ak? O ničem t-t-ako-v-v-ím jsem ni-nikdy ne-neslyšel." tím koktáním mi víc připomínal Quierella než toho arogantního Malfoye, asi je to tím šokem až se z toho oklepe bude se zase chovat stejně jak předtím. Vlastně ani nevím proč i já se chovám jinak, tak nějak mile, tak jsem s ním nikdy nejednal. "Nevím jak se to stalo, asi tím jak jsme na sebe seslali ty kletby, určitě se to dá do pořádku." nevědomky jsem mu položil ruku na rameno a vřele se usmál. Proboha co to dělám, právě tu utěšuji Malfoye a ještě se na něj usměju. Co se mi to stalo?

"Můžete mi laskavě říct co to má znamenat?!" vyhrkl ze sebe najednou Ron  na kterého jsem spolu s Hermionou dočista zapomněl. S Malfoyem jsme se na ně otočili "Nějak tou nehodou, máme s Malfoyem prohozený těla." konstatoval jsem zkrácenou verzi co se asi stalo. "T-takže ty jsi Harry... " ukázal na mě aneb tělo Malfoye. "... a-a ty jsi Malfoy?!" skoro vypískl Ron a poté ukázal na Malfoye s mým tělem. Ron na nás chvíli tak nevěřícně koukal a nakonec omdlel. Pomohl jsem vykulené Hermioně s Ronem na volné lůžko. "Půjdu pro madam Pomfreyovou." bylo jediný co řekla, otočila se na podpatku a nakráčela si to rychlím krokem k jejím dveřím, kde by měla být.

844 slov