Prohozený (drarry) [DOKONČENO]

22.

Když se nám naše 'výsost' pan Malfoy s bolavím zadečkem rozhodl vstát z postele, došli jsme si ještě na začínající večeři. Vůbec mi nedošlo, že jsme v komnatě strávili celý den- pravda několikrát jsem usnul. Vešli jsme do Velké síně a každý zamířil ke svému stolu. Nahodil jsem neutrální výraz a sedl si vedle Miony naproti Ronovi. "Bože můj... ty ses přece jen vrátil.... a já doufal, že Harry dostal rozum a pracoval na tvém pohřbu..." řekl Ron na uvítanou a začal rudnout vzteky. Nevím co dělal Draco když jsme byli prohození, nesvěřoval se mi co se mu přes den dělo, ale všímal jsem si vražedných pohledů od Rona. Že bych ho drobet poškádlil. Vrhnul jsem na něj typický Malfoyovský úšklebek "Copak Weasely, že by někdo ráno vstal špatnou nohou a napálil to do vařící vody, že máš tak rudý obličej~" řekl jsem posměšně a čekal na reakci. Ron prudce vstal a ukázal ne mě prstem "Neber si mě do huby Mal..." byl ale přerušený Mionou "Rone, zklidni se... děláš zbytečnou scénu a ty se moc netlem, nechápu co se ti stalo, že se zase chováš tak debilně." sjela nás oba přísným pohledem a já se rozesmál ještě víc.

Jakmile jsem se uklidnil, oba na mě hleděli zmateně, Draco se asi moc nesměje, teda ne v jejich přítomnosti. "Promiň Rone... jen jsem si dělal srandu." usmál jsem se na něj. Spadla mu čelist "Co jsi a kdo tě vyměnil... protože aby ses zrovna ty omluvil to chce něco pořádného... jako když jsi byl u nás na Vánoce." řekl ohromeně. Miona se také usmála "A nechtěl by jsi nám náhodou něco říct?" zeptala se vědoucně. "Jo... včera jsme přijeli a no... už jsme s Dracem prohození zpět... já jsem skutečný Harry." řekl jsem jen tak jako by to nic nebylo. Miona mě objala a Ronovi, ač jsem si myslel že to víc nejde, spadla čelist ještě níž. "Jak jste to dokázali.... vždyť Snape a Křiklan na vás měsíce zkoušeli všemožných odporný podle mě nepoživatelný sajrajty a ty mi teď říkáš, že si to najednou z ničeho nic ty, ono to kouzlo vyprchalo nebo co, nebo to Snape s Křiklanem nakonec dokázali?" řekl Ron na jeden nádech se zmateným, ale přesto šťastným výrazem. Zrudl jsem, mám jim to říct? Mioně to vadit nebude, sama mi několikrát řekla, že se k sobě hodíme a přeje nám to spolu. Potíží je Ron, o Vánocích nás už viděl se políbit a rozhodně nevypadal nadšeně, později jsem slyšel, že po našem odchodu s Dracem ven se projít ho museli dvojčata notnou chvíli držet aby se na Draca nevrhnul a jak mi George řekl 'Nevymlátil z něj duši'. "Řeknu vám to až dojíme." křivě se usmál a vrhl se na krupicovou kaši.

Po jídle jsem dal Dracovi znamení ať chvíli počká a odvedl jsem své dva přátele do nejbližší prázdné učebny, kterou jsme dali pod kouzlo proti rušení. "Tak... jak jste se teda prohodili." řekl Ron už nedočkavě. "No... ehm.... když jsme byli ještě na Grimmauldovu náměstí a stále hledali v knihách něco co pomůže panu Weaselymu tak jsem našli jednu, ve které byla vysvětlena situace, ve které jsme se s Dracem nacházeli... jo a mimochodem jak se daří tvému tátovi, už ho toho zbavili?" zeptal jsem se, Ron zavrtěl hlavou v záporu "Ne, pořád je na tom stejně... tak co jste se dočetli v té knize?" řekl dychtivě "Ž-že js-me pro-propojení a aby jsme měli zpět s-svá tě-la musíme se spojit, jelikož jsme si prostě už s-souzeni..." odmlčel jsem se celí rudý a přešlápl na místě. "No a jak jste se tedy spojili, to tam bylo napsané nějaké kouzlo, lektvar nebo... já nevím rituál?" zeptala se zvědavě Miona "No.. ja-ko ri-rituál by se to dalo brát tak-ky..." sklopil jsem pohled a prohrábl si vlasy. To je tak uvolňující si pro mě tak strašně dlouhé době si vjet do vlasů. "Jaký druh rituálu to byl?" optal se tentokrát Ron. Zvedl jsem zrak a sjel je pohledem "S... sexem." zašeptal jsem, ale podle výrazu a jejich ztuhlých a zaražených těl to slyšeli. "Vy jste... COŽE?!" probral se z transu první Ron "Rone prosím tě, uklidni se... vždyť je to normální." snažila se Miona. "UKLIDNIT SE?! ŽE JE TO NORMÁLNÍ?! JSI BLÁZEN... VŽDYŤ JSOU OBA KLUCI A NEPŘÁTELÉ A TY MI ŘÍKÁŠ UKLIDNI SE?!!" křičel Ron po celé místnosti. "Rone, my s Dracem se už dávno přátelíme a navzájem se máme rádi... za což spíš může to prohození." přidal jsem krapet posmutněle. Vysvětlil jsem Ronovi jak to je, co bylo psáno v knize a jak už s nikým jiným po zbytek života nemůžeme být, když už jsme i spojení. Ron postupně vychladl a pochopil, že jsem vlastně neměl na výběr. Už nesoptil a já ho poprosil aby i na Draca byl milejší, sice nerad, ale souhlasil. Tohle šlo tak nějak lehce, i tak to Brumbálovi neřeknu a jen mu podstrčím tu knihu a bude hotovo.

827 slov