Prohozený (drarry) [DOKONČENO]

9.

Po cestě jsme si dali takoví rychlo-kurz být tím druhým a povídali si o všem co nás napadlo. Dohodli jsme se, že před ostatními se budeme navzájem urážet a proklínat, jenže jak jsme byli zabraní do rozhovoru, rozesmál jsem se z plných plic přímo ve Velké síni a rukou se opíral o Malfoye. Rozhlédl jsem se kolem a dívala se na nás celá škola, nikdo nic neříkal jen na nás čuměli. "Sakra... tak už asi nic hrát nebudeme, no nic jdu se najíst." pošeptal jsem mu krapet v rozpacích a vydal se směr Nebelvírský stůl. Malfoy mě, ale zastavil. Otočil jsem se a připomněl mi, že jdu k špatnému stolu. Proč se chovám jak dement?

Sedl jsem si vedle Blaise a nasadil ten nejvíc kamenný výraz co umím... takže nic moc. Herec asi nikdy nebudu. Chtěl jsem se v klidu najíst, ale všichni v síni nás stále sledovali a něco si šeptali. Nevydržel jsem to a Malfoy na tom byl podobně. Vstal jsem, nasadil naštvaný výraz "Nemůžete se věnovat jídlu a neprobírat jiné životy!" zařval jsem a všichni se rázem pustili do jídla a mluvili o všem možném. "Pěkný... tak co jak je v nové komnatě?" řekl a povytáhl obočí Blaise. "No, co by, je to prostě komnata." odbyl jsem ho a snažil se něčeho najíst. "Myslím tím co Dra-eh teda Potter..." rychle se opravil a poočku se podíval jestli to nikdo nezaznamenal "... vypadá to, že jste se za tak krátkou chvíli docela sblížili?" dořekl a čekal co na to řeknu. Koukl jsem se směrem Malfoy. Vypadá to, že se v pohodě baví s Hermionou, Ron vypadá docela nakrknutě, to ho tak moc žere, že jsme prohozený, či co? "Hmm.... asi jsme přátelé? Nebo k tomu pomalu míříme, sám nevím bylo to celkem rychlé... jako bych ho díky té nehodě lépe chápal a necítil nenávist, jestli to vůbec nenávist byla, ale cítím... vlastně nevím co přesně k němu cítím." vybreptal jsem a konečně si vzal toast s pomazánkou. "To zní jako by se ti začal až líbit." řekl sladce a Pansy přede mnou na mě vyprskla Dýňoví džus. "Co se opovažuješ Dra- eh on je můj, rozumíš!" vyprskla na mě a já si všiml, že celá síň na nás zase upírá zrak a natahuje uši pro nějaké žhavé novinky. Celý červený rozpaky z toho co Blaise řekl, jsem se jen zvedl a odkráčel do komnaty.

Zanedlouho přišel i Malfoy a já už v boxerkách ležel na jedné půlce postele. Musel jsem se znovu osprchovat tak jsem měl mokré vlasy, zajímalo by mě jestli ho tím zase naštvu. "Co se stalo na večeři?" optal se a sedl si na postel. "Nic se nestalo... co by se jako mělo stát, prostě jsem odešel celý mokrý od džusu nic divného." snažil jsem se to nějak obkecat, nechci mu říkat důvod Pansyiny reakce, stejně to není pravda, Malfoy se mi nelíbí, Teda má skvělí tělo ale nelíbí se mi, Teda asi, pro Merlina já nevím. A bez přemýšlení jsem se plácl do čela. "No rozhodně se něco stalo, Pansy totiž na každého neprská džus jen tak, tak mi řekni co jí tak zaskočilo." řekl s pobavením. "Řekl jsem ti, že se nic nestalo a teď dobrou." otočil jsem se k němu zády a přikryl se až po bradu, zachumlaný do peřiny mi po chvíli pomalu padala víčka.

Probudili mě pohyby za mnou. Otočil jsem se a viděl Malfoye jak se celý třese, v obličeji bolestnou grimasu. Má noční můru.. s Voldemortem hádám, úplně jsem mu zapomněl říct o těch snech. Chytl jsem ho za ramena a zatřásl s ním "Malfoyi... vzbuď se." nic, zkusil jsem to silněji "No tak Malfoyi vzbuď se... Malfoyi... Malfoyi...... Draco musíš se vzbudit." vytřeštil na mě oči a prudce se zvedl až jsme se málem tloukli o hlavy. V očích měl slzy a vyděšeně na mě koukal "H-arry, o-on... on je m-mučil a-a p-pak je všechny z-zabil a-a..." rozbrečel se a spadl mi do náručí. "To nic Draco, to nic... já vím je to strašně, ale bohužel s tím nic nenaděláš." obejmul mě ještě víc, pocítil jsem krásný pocit plnosti, když je se mnou, divný že dřív jsem to necítil, no vlastně dřív jsme takhle blízko snad nikdy nebyli. Pohladil jsem ho po vlasech "To bude dobrý Draco, nemysli na to, vypusť ho z hlavy." začal se klepat "A-a jak to mám u-udělat, pořád to mám živě v hlavě." bez přemýšlení jsem ho pustil, podíval se mu do očí a dlouze ho políbil. V břiše se mi rozletělo snad milion motýlů, sice jsem teď líbal své tělo, ale sledoval jsem jeho oči, které na mě teď řvali několik otázek na jednou. Odtáhl jsem se a uvědomil si co jsem udělal. On na mě jen zaraženě hleděl a ani se nehnul. Sakra... to jsem v plánu neměl, proč jsme to udělal? Na chvíli jsem ztuhnul, poté jsem si vzal peřinu a odešel jsem do společenský, kouzlem jsem zamkl a lehl si na gauč. Co jsem to proboha udělal. Teď se mnou už nepromluví, já jsem, ale kus vola. Raději jsem se znovu odebral ke spánku a přející si se už nikdy neprobudit.

864 slov