Prohozený (drarry) [DOKONČENO]

38.

Odtáhl jsem se a opět spojil naše čela. Rozvzlykal jsem se víc a stále dokola mumlal 'Draco... promiň mi to, odpusť mi... prosím'.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Najednou jako ze silného úderu do zad, ze mě a Draca vytryskl proud světla co nás spojoval. Úplně jsem se zastavil v pohybu a sledoval naše spojení jak se do sebe proplétá a můj konec míří do Dracovi hrudě a jeho zase do té mojí. Jakmile se mě jeho světlo dotklo na hrudi, srdce mi o něco poskočilo a jakoby ho to světlo obalovalo. Byl to zvláštní pocit a mé tělo mě pomalu zrazovalo a já padal do útrob temnoty.

~*~

Cítím teplo na mé tváří. Pootočím hlavou abych se do tepla více zabalil. Představoval jsem si, že mě takhle hladí Draco. Při pomyšlení na něj mi slzí oči a pár z nich stečou po tvářích. Teplo na nich mi je rychle smyje. "Dr-ra-co..." zavzlykám a dalších pár slz mi ukápnout. "Harry, jsem tady." řekne Dracův hlas u mé hlavy. "Ne... ne... on je m-rtví, JE MRT-TVÍ... KVŮLI MĚ JE PO SMRTI." začal jsem křičet a chtěl jsem se probudit a vytěsnit z hlavy tuhle noční můru.

Aniž bych se snažil otevřít oči jsem si položil ruce do vlasů a tahal za ně. Začal jsem mumlat 'Vzbuď se, vzbuď se, vzbuď se, vzb...' někdo mi však oddělil ruce od hlavy a políbil mě. V ten okamžik jsem strnul a prudce otevřel oči.

Nemohl jsem uvěřit co vidím. Líbal mě Draco... živí a zdraví Draco, sic mírně otlučený, ale byl tu- ne nebyl tu je to stále jen sen. Jen blbí sen co mi motá hlavu. Rychle jsem ho od sebe odstrčil a ucouvl jsem stranou. "Nech toho! Tohle není skutečný... ty nejsi skutečný! Já tě kurva zabil a-a... a do prdele, já už vážně nevím jak se mám probudit. Já-a tě nechci vidět tady, když vím že ve skutečnosti už nejsi. Jak to do háje můžu bez teb-be zvládnout? Vždyť tě tak moc miluju!" sledoval jsem ho jak na mě jen tupě zírá a opět se naplno rozvzlykal. Objal mě a hladil po vlasech." Ne-e, p-přest-"

"Harry podívej se na mě a poslouchej..." popadl mě za tváře a opřel naše čela o sebe "... jsem to já Harry. Jsem skutečný a jsem naživu. Jsem naživu a jsem tu s tebou." usmál se a líbnul mě na čelo. "A-le... jak?" optal jsem se zmateně. To ale přece nedává smysl, jak to, že žije?

"Ty nevíš? Harry, to jak si se mi omlouval, že za mou smrt můžeš ty a poté mě políbil mě přivedlo zpět. Já tak úplně mrtví nebyl, byl jsem něco jako paralyzovaný. Nemohl jsem nic dělat... mohl jsem poslouchat jen co se děje okolo mě a má mysl se pomalu zatemňovala. Taky jsem slyšel a cítil tebe. Jak si mě volal myšlenkami a moc mě bolelo, že ti nemůžu odpovědět a ujistit tě, že jsem tak nějak v pořádku, ale zase jsem byl rád, že jsi to přežil a i tak Pán zla zemřel. Když si potom přišel k mému tělu, cítil jsem tvou přítomnost, tvé objetí, tvá slova i tvůj polibek. Po něm jakoby mi opět začalo fungovat tělo, po něm jsem se opět cítil úplný a šťastný. Poté jsem usnul, probudil jsem se až tady, chvíli před tebou.... už chápeš, nejsem je některý tvůj Draco ze snů čemuž ty říkáš noční můry... jsem skutečný." usmál se a pohladil mě.

"DRACO! U SVATÉHO MERLINA, TY ŽIJEŠ!" vykřikl jsem z plná hrdla a skočil mu okolo krku na němž jsem se mu znovu rozvzlykal. "Nejsi ty teď nějaký přecitlivělí?" zeptal se škádlivě "R-ozhodně ne-e." pípl jsem a hlavu mu zavrtal do krku. "Vidím..." dodal a začal se pochechtávat "Nesměj se mi! Před chvílí si byl mrtví a..." odtáhl jsem se a utřel si slzy, když mě vyrušili otvírající se dveře. Dovnitř vešla Miona s Ronem. Jakmile mě zahlédli Miona ke mě přiběhla a silně mě objala. Koutkem oka jsem zahlédl Draca jak se šklebí. "Harry! Díky bohu že jsi v pořádku." řekla mi a odtáhla se. "Kámo tys nám teda nahnal... tohle už nedělej." řekl s úsměvem Ron, kterému koutky úst hned na to spadly. Později mi Miona řekla, že Fred bitvu nepřežil.

~*~

Den pohřbu jsme zjistili kdo všechno padl. Mezi nimi byli i Remus, Nymfadora, Colin, Fred, Levandule a Severus. Držel jsem se celou dobu u Draca, jako bych stále nechtěl věřit, že žije.

Obřad proběhl jak má být a na konci jsme se rychle vypařily. Rozloučili jsme se jen s přáteli a poté odešli. Všichni by po mě šli, berou mě znovu za jejich zachránce a chtějí abych jim vyprávěl jak jsem Voldemorta zabil.
Po prvních asi pěti převyprávění mě to celkem omrzelo a vyhýbám se takovým zvědavcům, který ani neznám. Pověděl jsem to jen přátelům a ostatní mi jsou putna.

~*~

Je to už pár let co spolu s Dracem žijeme. Naše spojení, cítění bolesti toho druhého a komunikace skrz myšlení zůstalo i po naší 'smrti'. Jen se mi to zdá krapet silnější.

Svět bez Voldemorta je skvělí. Jizva se stala konečně jen jizvou. Já se stal bystrozorem a Draco lektvaristou. Přemýšleli jsme o založení rodiny a tak teď Draco tráví hodně času v Bradavicích a s pomocí Snapova portrétu zkouší vytvořit lektvar na mužské těhotenství. Říká, že ho pak podstrčí mě aby se necítil víc jak ženská, ale uvidíme kdo z nás vyhraje.

~*~ KONEC ~*~

903 slov