Prohozený (drarry) [DOKONČENO]

19.

Celý čas od chvíle co jsem se dočetl v knize jsme o tom vůbec nemluvili. Oba jsme se při zmíňce toho, že se máme spolu vyspat, aby jsme měli zpět svá těla přivedla do rozpaků. A mě ještě víc, když jsem mu už vlastně řekl, že ho mám rád a on jen mlčel, asi ho to zaskočilo, asi jsem to neměl říkat... já nevím prostě mi to vyklouzlo, aspoň jsem neřekl - miluji tě - to bych dost možná dostal infarkt i já. Ale jsou ty city k němu skutečný? Není to jen tím kouzlem? Vždyť tam psali, že i k nenáviděné osobě se vše změní! Do háje já nevím. Otázek jen přibývalo a žádná odpověď nepřicházela "... rry....... Harry, posloucháš?" trhl jsem hlavou a vyhledal bouřkové oči "Hh? Co si říkal?" byl jsem úplně mimo "Říkám, že přišel dopis od Brumbála.... máme přijet do Bradavic." řekl s dopisem stále v ruce. "Aha... kdy jedeme?" zvedl jsem se a mířil pomalu k vedlejší místnosti pro těch málo věcí co mám. "Zítra v jedenáct." šel za mnou a taky balil.

Už jsme ve vlaku a polovinu cesty máme za sebou. Za celou dobu jsme nepromluvili, když to Draco asi už nevydržel "Jsi v pohodě?" zeptal se starostlivým hlasem "Em... jo, proč bych nebyl." řekl jsem ne moc přesvědčivě. "Včera si vypadal celkem mimo, děje se něco?" zrudli mi uši a jen jsem zakroutil hlavou v nesouhlas. Promiň Draco, ale tohle fakt nechci probírat, je tak trapný o tom mluvit... v ten moment jsem zrudl ještě víc a raději odvrátil zrak a dál nohu přes nohu. Sakra proč mám tak bujnou představivost a promítl si v hlavě jak by jsme to spolu dělali, krev se mi hrnula do rozkroku. Cítil jsem na sobě jeho pohled, vzhlédl jsem. Měl na sobě ten svůj typický úšklebek. "Mám tušení o čem právě přemýšlíš." řekl úchylně a přesedl si z protější sedačky vedle mě. Jednu ruku mi dal na stehno "Draco neblbni... ne-nemůžeš vědět na c-co my-myslí-m." koktal jsem a nevěděl co dělat. "Já zas myslím, že je to docela očividné?" poškádlil mě a dal mi letmí polibek. Pak se odtál "Neboj se, jen tě škádlím... vidím, že na to ještě nejsi připravený, ale pamatuj, že jednou se to stane. Už je to naší součástí.... a no taky.... taky tě mám rád." řekl vážně a na konci mu tváře zrůžověli a trošku ztišil hlas. Usmál jsem se a stulil se k němu do obětí.

Když jsme přijeli byl čas večeře. Ani jeden z nás nechtěl do Velké přeplněné síně. Popadl jsem Draca za rukáv mikiny a odvedl ho do kuchyně. Ano, naučil jsem Draca nosit mudlovské vytahané hadry, mám dojem, že se do nich zamiloval. Pošimral jsem hrušku na obraze a vešel. Obklopilo nás několik skřítků co nám nabízelo vše možné. Zpozoroval jsem známou tvář co k nám cupitala. Přišel k Dracovi "Pan Harry Potter přišel pro něco k snědku, Dobby panu Harrymu Potterovi hned něco přinese pane... Dobby to sám upekl pane Harry Pottere a Dobby by byl rád kdyby se..... o-oh t-t-tad-dy j-je i p-p-pan D-d-raco M-m-m-alf-foy." Dobby se podíval vyděšeně mým směrem a uklonil se až se nosem dotýká země, asi v ten moment zapomněl, že rodině Malfoyů už dávno neslouží. "D-d-dob-by se-se omlou-vá, že si nevš-šiml pří-přítom-mnosti pa-pana Dr-draca Mal-malfoy-e, jis-jistě si bud-dete tak-ké přát abych vás ob-obslou-žil pane-e Dr-a-aco Ma-lof-malfoyi." zvedl se z úkonu. Ostatní skřítci, ihned jak si všimli vyděšeného Dobbyho se dali do rozdělené práce a dělali, že neexistuje. Vzal jsem společně s Dracem Dobbyho někam stranou. Z toho, že jsem ho táhl v Dracově těle moc nepomohlo, začal se klepat jak osika a strašně moc se omlouval za vše co ani neudělal. Bylo mi ho strašně líto, že jen z přítomnosti někoho z Molfoyovic takhle vyvádí, asi z toho otroctví u nich má jisté trauma. Nedivím se mu, to jak s ním Lucius zacházel bylo strašné. "Dobby uklidni se, já jsem Harry a tohle je Draco.... máme už nějakou dobou prohozená těla." řekl jsem mile a čekal co řekne. Podíval se s jeho obříma očkama na mě pak na Draca. Opět se rozklepal a klekl si na kolena "Mo-oc se omlo-uvám pa-pane D-rac..." nestihl doříct "Nemusíš se mi omlouvat, už dávno nejsi náš domácí skřítek, to spíš já bych se měl omluvit, nebyl jsem sice krutý jako otec, ale moje chování vůči tobě a ostatním skřítkům bylo nesprávné... promiň." Dobbymu spadla čelist až na zem a já se na Draca potěšeně usmál, tohle jsem nečekal. Pak Dobby zakmital netopýříma ušima a usmál se jak nikdy "Pan Draco Malfoy se Dobbymu omluvil? Pan Draco Malfoy je jako vyměněný, Dobby je šťastný, že se pan Draco Malfoy změnil a je rád, že pan Draco Malfoy a pan Harry Potter přišli za Dobbym aby dal panu Dracu Malfoyovi a panu Harry Potterovi to co upekl." poskakoval radostí a utíkal pro buchty, asi mu s tou radostí nedošlo, že si je mohl přivolat kouzlem. Buchty byli vynikající. S Dobbym jsme si chvíli ještě povídali, dokonce se k nám přidala i Winky, ale dlouho se nezdržela a mi taky. S Dracem jsme už byli unavení a tak jsme se rozloučili a vydali se k naší komnatě.

905 slov