Prohozený (drarry) [DOKONČENO]

31.

"Vy jste takoví idioti, zdrhnout na drakovi a ztratit meč, dokonce jste na titulní straně Denního věštce a hledají vás všude, Temný pan má už týden pod kontrolou ministerstvo i Bradavice, Brumbál je Salazar ví kde a Pottere, vlastně vy oba jste nejhledanější osoby Anglie, teď ještě víc když jste co nejvíce nápadně utekli z banky, ještě na drakovi, já se z vás zblázním, musíme vás Pottere dostat do Bradavic jinak nemáme šanci na poražení Temného pána." dokončil svůj proslov Snape a odebral se do vedlejší místnosti "Proč musíš do Bradavic?" otázal se Draco "Pro baziliškův zub, jeho jed dokáže zničit přece Viteáli a jelikož se nachází v tajemné komnatě, do které se dostane jen Zmijozelův dědic, neboli hadí jazyk a ten mám... vždyť víš jak jsem mluvil na toho hada v druhém ročníku." řekl jsem utahaně a prohlížel si pohár. "Jo na to jsem zapomněl, ty vlastně mluvíš s hady... řekni něco hadí řečí." podíval se na mě zaujatě "Vždyť už jsem jí mluvil, když jsem otevřel ten Viteál... a nezapomeň ten pohár ničíš ty, i když jsi musel pít ten sajrajt, jen si vyzkoušej jaké to je, né že bych ten pocit bezmocnosti někomu přál, ale nechci to prožít znovu, i tak se dalšímu zřejmě nevyhnu." pronesl jsem a hlava mi rázem spadla a praštila tvrdě o stůl u kterého jsem seděl.

"Co s ním zase je Severusi? Bolesti nemá, krom toho jak se majzl o stůl je v pořádku, ale proč se mu za-" staral se Draco, ale Snape ho přerušil "Je jen vyčerpaný Draco, jen ho nech odpočinout, jak sám víš, probděl nad tou knihou nespočet dní i nocí, teď si jeho tělo vybralo svou daň." dokončil a asi odešel, poté co si se mnou Draco popletl prsty na ruce jsem se opět propadl o temnoty.

~*~

Jdu temnou chodbou, vidím jen pár metrů před sebe. Nevím proč tu jsem a kam jdu, ale pokračuji v cestě. Připadá mi, jako bych chodil v kruzích.

Konečně jsem zahlédl něco jiného než holé zdi. Dveře, vzal jsem za kliku a otevřel je, v ten moment jsem litoval, že jsem raději nepokračoval v cestě. Přede mnou byl Voldemort na hromadě mrtvých těl. Poznával jsem mezi nimi své přátele, jejich rodiny i profesory či známé tváře. Přímo na vrcholu stal na někom kdo ještě žil. Draco se snažil bojovat, ale šlo vidět, že sil nemá dost "Vidíš co jsi způsobil Harry~, všichni tihle... co tu leží... tě chtěli chránit... a především tenhle, o kterém si pořád myslíš, že tě miluje." zasmál se Voldemort a přišlápl Dracovi krk "Ale... něco ti prozradím... a třeba... ti to otevře oči a přestaneš žít v té iluzi... co máš obalenou okolo mysli... láska je jedna velká lež, v podstatě neexistuje, je to jen převlečená lest... jak toho druhého využít a odhodit, nic víc. Přesně takto tě Draco využívá, jen aby přežil, schoval se za tebou... a až padneš najde si někoho jiného, dělá to každý." rozchechtal se ještě víc a namířil na Draca hůlku "Dej sbohem své falešné lásce, osvobodím tě od těchto železných okovů... co ti brání v zdokonalení, já ti s tím pomůžu." vytryskli mi slzy a rozběhl jsem se za Drace, ale zastavila mě neviditelná barikáda "Avada Kedavra!" vykřikl Voldemort a výsměšně se ušklíbl "Née!" vykřikl jsem směrem k Dracovi, skácel jsem se na kolena a propadl v hysterický vzlykot.

~*~

"... rry, vzbuď se, no tak Harry!" křičel Draco a já se prudce posadil až se mi zatočila hlava, cítil jsem mokré tváře. Otočil jsem se v mžiku na Draca a skočil jsem mu do objetí, až jsme oba spadly z postele "U Merlina, Draco ty ž-žiješ, jsi v poř-ádku a m-mil-uješ mě v-iď, pro-otože já te-tebe s-straš-ně mo-oc..." brečel jsem mu na hrudi a po vykoktané větě ho neohrabaně políbil na rty. "Ale jistě, že tě taky strašně moc miluji, co jsi to měl u Salazara zas za noční můru, neboj se, ať se ti bude zdát jakákoliv další, vždy tu pro tebe budu." vrátil mi objetí, i když já ho spíš mačkal než objímal "Miluji tě~" a s těmito slovy jsem znovu usnul v jeho hřejivé náruči.

699 slov