Prohozený (drarry) [DOKONČENO]

32.

Snape se už pár dní neukázal, prý hledá způsob na to jak se do Bradavic dostat a další Viteáli. Pohár stačí zničit a zbývají už jen dva další, pokud se nemýlíme, ale stejně budu muset zemřít aby Voldemort padl. Mě by bylo celkem jedno, že žít nebudu a ochrání tím ostatní, jenže co Draco? V knize bylo, že oba zemřeme, jestli že se ten druhý vyspí s někým jiným, ale platí to i když jednoho zabíjí tak ten druhý taky automaticky zemře, nebo se tímto spojení zruší a může žít s někým jiným? Proč v tý knize nenapsali i o tomhle, jestli se to někdy skutečně stalo, musel aspoň jeden pár zemřít i jinak než znásilněním. Chci zachránit všechny... i Draca, proč jde všechno proti mě? Celý život mám v jednom velkým pekle, které má jen střípek toho dobrého, vždyť nemůžu ani normálně dodělat tu pitomou školu, už od prvního ročníku si připadám jako prokletý.
Vždyť jsem zavinil ne jednu smrt! A co když... "Harry? Jsi v pořádku.... co se děje, že si tak smutný a zničený?" sice Draca miluji, ale to mi nemůže dát chvíli pokoj, neodešel jsem do jiné místnosti pro nic za nic. Ano, momentálně mám myšlenky jen na to jak jeho nějakým způsobem ochránit, jestli to vůbec možné je. "Harry, tak co je? Proč se tvůj stav zhoršil? Udělal jsem něco špatně? Mluv se mnou... prosím...... nebo mě aspoň nech jít za tebou." jeho hlas se zdál být žalostný, cítím jak je smutný. Ale já prostě potřebuji být chvíli sám. Musí pochopit, že ne vše se vyřeší hned. Neodpovím mu, třeba mu to dojde, že chci být sám, TŘEBA... NĚKDY. "No tak Harry~, já ti chci jen pomoct, vím že z toho všeho jsi nad dně, já jsem na tom stejně... když se mnou nebudeš mluvit, nic to nevyřeší." a nebo mu to taky NIKDY nedošlo a nedojde. Vždyť to není nějaký tupý osel jako je někdy Ron, Merline. Draco má mozek, tak ať ho rychle začne používat... nebo nedej bohu abych zjistil jak zablokovat myšlenkovou komunikaci! Asi když není ve škole má jeho mozek dlouhodobou dovolenou a jen tak se nevrátí k majiteli. "Harry... prosím, vždyť se cítíš pořád hůř a hůř." ignoruj ho, ignoruj ho, ignoruj ho.

Chce se mi z toho spát, třeba když usnu, půjde to ignorování o to líp. Uvelebil jsem se na posteli, na které jsem do teď seděl a snažil se zabrat. "Harry..." otevřel jsem oči dokořán, ne to nepůjde, jdu ho zabít sám, třeba mě to taky zabije a budu mít klid "... chápu, nechám tě tedy o samotě." řekl velmi smutně a odešel ode dveří, za nimiž celou dobu stál. V ten moment mě trhlo v srdci. Já jsem debil, mohl jsem mu říct, že chci být chvíli sám a ne ho takto podle ignorovat "Draco, počkej..." zrušil jsem ochranná kouzla v místnosti a vyběhl za ním. Seděl v kuchyni zády ke mě. Opatrně jsem k němu došel a objal ho kolem hlavy. "Promiň mi to, chtěl jsem být sám, měl jsem ti to říct... a ne dělat nedostupného kreténa co nenávidí celý svět... vážně promiň, vím že to taky nemáš jednoduchý a já ti ještě přitížil." líbl jsem ho na líčko a zavrtal hlavu do jeho ramene. "Jo... ty seš kus kreténa.... a jakého." smrkl a opřel se o mojí hlavu.

V takové ponuré náladě jsme zůstávali ještě pár dní a Snape se stále nevracel. Co mu tak trvá, snad se mu nic nestalo, vždyť on nasazuje krk. Kdokoli ho může zabít a co my.... leníme a sedíme na prdeli. Momentálně jen čekáme jestli přijde Snape s dobrými či špatnými zprávami, teda jestli se vůbec vrátí. Je to divný, ale mám o něj neskutečný strach.

621 slov