Prohozený (drarry) [DOKONČENO]

36.

Dracovi jsem řekl, že až hada zabije tak ať mi to řekne přes myšlenky a sám jsem běžel vstříc smrtijedům. Viděl jsem jak několik učitelů i žáků vyšších i nižších ročníků také bojují. Kletby létaly křížem krážem a k zemi padali těla z obou stran. Bohužel smrtijedů je více než nás.

Výrazně jsem pomohl, ale na dlouho to nevydrželo. Boj se táhl už dost dlouho. Mě to tak Teda aspoň přijde. Sejmete jednoho a přijdou tři. "Draco, jak jsi na t..." nedokončil jsem větu a někdo mi promluvil v hlavě, někdo jiný "Harry Pottere.....vyzívám tě ke tvému obětování..... stáhnu své lidi a ty půjdeš za mnou do zapovězeného lesa, máš na to hodinu.... vy ostatní, postarejte se o padlé~" jak vidím, neslyším to jen já. Čekal jsem, že mě podobným způsobem Voldemort vyzve na smrt.

"Harry... taky jsi to slyšel, hlavně tam nechoď, to nesmíš!" slyšet a cítit už teď Dracovu bolest ničemu moc nepomáhá. "Draco poslouchej mě... je ten had mrtví nebo ne?" zeptal jsem se ho "Je... mrtví..." a je to, teď už zbývám jen já. Otočil jsem se směrem k východu a šel na smrt "Harry... proč nic neříkáš?!" pronesl Draco bolestivě "Promiň Draco, musím teď zemřít... někdy na začátku prohození jsi to taky slyšel jen si asi zapomněl... já na to nezapomněl a tohle byl ten důvod mého trápení...." na chvíli jsem se odmlčel, už jsem tak v polovině cesty "H-arry? C-o to povídáš, jak jako že musíš zemřít?! TO NE... TO NESMÍŠ... NESMÍŠ ME TU NECHAT!" jeho bolest mi prostupovala celým tělem "Omlouvám se, ale musím tam jít, pokud to přežiješ i ty a nezabije tě naše spojení nebo někdo jiný... zabij Voldemorta. Já jsem poslední Viteál a pak už zbývá jen on, jestli to tedy přežiješ a naše spojení se přeruší... najdi si někoho s kým budeš šťastný." bolí mě to mu tohle všechno říkat, nedokážu si představí jakou bolest mu tím působím, to co cítím je jen částečný a už tak to nehorázně bolí.

Už jsem v lese, nebudou daleko, za chvíli je jistě najdu. "HARRY! NECHOĎ TAM... UŽ TED SI HRDINA URČITĚ NĚCO VYMYSLÍME A-A..."
"Ne Draco, tohle je jediná možnost..." už je slyším, jsem blízko... slyším ten odporný pronikaví smích Voldemorta.

Je tu i Hagrid "Harry... co tady děláš!" ("HARRY... VRAŤ SE!") řekl a snažil se dostat z pout "Ticho!" sykl jeho směrem Voldemort a otočil pohled na mě "Harry Potter... chlapec co přežil..... jde zemřít..." namířil na mě hůlku ("PROSÍM NEDĚLEJ TO!") a vykřikl kletbu. Vidím zelené světlo jak míří z jeho hůlky mým směrem, vše je jakoby zpomalené, "Sbohem... Draco... díky, že jsi byl se mnou i když jen na krátký čas..."
("NEEEE!") kletba mě trefila a já se skácel k zemi.

~*~

Bílá, všude vidím jen bílou. Už necítím svojí ani Dracovu bolest... jsem skutečně mrtví? Přežil to Draco? Zemře Voldemort?

Hlavou mi probíhalo spoustu takových otázek. Víc jsem se rozkoukal... vypadá to tu jako nádraží King's Cross, ale čistší. Pod jednou lavičkou něco bylo. Jdu k tomu... jak to spatřím uskočím. Je to malé křečovitě zkroucené tělo... asi je to ten střípek Voldemorta co byl je mě.

Slyším kroky směřující ke mě, otočím se a vidím Brumbála? Co ten tady dělá? "Profesore?" zvedl jsem se z pod dřepu a došel k němu "Ahoj Harry, pojď se projít?" chová se divněji než divně. "Co tu dělá-"
"Zajímá tě co tu dělám? Zemřel jsem, je to už pár týdnů. Kletba co pohltila mou ruku se nějak dostala do hlavy a má mysl se pomátla. Kdybych zůstal ve škole, byl bych velmi nebezpečný, tak ještě s kouskem rozumu jsem raději odešel daleko od lidí." tak proto byl pryč a choval se podle Snapa divně.

"Dobře, ale co děláme tady, nemám být náhodou mrtví?" zeptal jsem se, podíval se na mě a usmál se "Ne Harry, je teď na tobě jestli budeš dal žít a nebo navždy odejdeš."
"Tak tomu nerozumím... jak to, že jsem znovu přežil smrtící kletbu, když se pro mě nikdo neobětoval?" Brumbál mě zastavil a položil mi jednu ruku na rameno a zahleděl se mi do očí "Byla to láska, Harry, láska tvé matky, která v tobě a i ve Voldemortovi přebývala, jelikož si vzal tvoji krev." zakabonil jsem se "Jak mohla ochrana mě matky vydržet sedmnáct let?" optal jsem se "Díky sestry tvé matky jsme dokázali tu ochranu prodloužit na dobu sedmnácti let. To je důvod proč jsi už od začátku nebyl se svým kmotrem ani nikým jiným, i když bylo mnoho ochotných kouzelnických rodin co by si tě k sobě vzali, musel si ale zůstat u své tety se strýcem." vysvětlil a mě to sice stále moc nedávalo smysl, ale jistým způsobem jsem to pochopil "Takže se můžu vrátit?"
"Je to jen na tobě Harry." Brumbál se usmál, otočil se a odcházel.

801 slov