Prohozený (drarry) [DOKONČENO]

27.

Ooo Bože, já se nudím, už jsem tu dokonce uklidil a spravil co se dalo i když jsem to pak rozbil, abych měl něco na práci. Už jsou pryč tři dny a Draco se mi neozývá. Mám o ně strach, nic se za tu dobu nestalo, jak řekl Snape ani nevycházím, ale už zde pomalu dochází jídlo, je tu tak na dva dny a to jsem se snažil šetřit. Možná si pak zavolám Dobbyho jestli to půjde. Doufám, že jsou Draco se Snapem v pořádku, ale kdyby Draco v pořádku nebyl, to bych přece cítil, ne? Ale když neodpovídá na myšlenky tak je třeba moc daleko a nemůžu tak slyšet ani cítit to co on! Co když jsou mrtví! CO KDYŽ DRACO JE MRTVÍ!! Co když je někde zavřený a mučí ho, co když... tahal jsem se za vlasy a nevěděl co kde je, před očima jsem měl obrázek mrtvého Draca, vytryskly mi slzy a zhroutil jsem se v hysterický vzlykot.

Všude je tma... cítím na sobě teplo... někdo se mě dotýká... tyhle dotyky znám to je přece "DRACO!?" otevřel jsem oči do kořán. Byl to on... a byl živí. Skočil jsem po něm a chytl ho do obětí, dává jsem mu polibky kam to jen šlo a šeptal "Žiješ, jsi naživu a tady se mnou." usmíval jsem se ze široka a nechtěl ho pustit. "Ani nevíš jak moc jsem se o tebe bál... už jsem vás chtěl jít hledat... i když nevím kam." začal jsem nanovo brečet, Draco mi hladil záda "Pro-oč js-em s-se s t-ebou ~snnns~ s-poji-it?" vykoktal jsem s vodopády slz. "Tak proto.... Harry, já tě slyšel a každou chvíli to znělo zoufaleji než předtím, nevím proč jsi nemohl slyšet ty mě." zakabonil se zamyšleně "A co teď, bude t-to fungovat?" zkusil jsem "Nevím, slyšíš mě?" rozzářili se mi oči a přikyvoval na souhlas "Třeba to bylo jen tou jeskyní... " řekl a pohladil mě po hlavě "... cítil jsem tam hodně černé magie, asi to tím nějak přerušilo spojení." zvedli jsme se ze země a došli k jídelnímu stolu za Snapem, až teď jsem si všiml jak zřízeně vypadá, Draco má jen pár škrábanců a modřin, za to Snape vypadá jako mrtvola. "Pro Merlina, co jste dělali, jste v pořádku? A získali aspoň ten medailon?" Draco i Snape si oddychli stylem 'díky Bohu, že je to za námi' "Proto jsme se zdrželi tři dny, v tý jeskyni byl falešný Viteál daný od R. A. B., naštěstí jsem poznal iniciály a písmo. Vydali jsme se na Grimmauldovo náměstí, do pokoje Reguluse Blacka, Krátura nám ale po delším výslechu sdělil, že byl ukradnut Fletcherem, který ho stihl prodal Umbridgeoví, tak jsme se si pro něj zašli na ministerstvo a ukradli ho tý fúrii." vysvětlil Snape a hodil na stůl nějaký medailon "Jak můžeš vidět, toto je medailon Salazara Zmijozela, Temný pan si asi potrpí na rodinné předměty a teď ho prostě znič, jestli ho ještě chvíli uvidím v celku, neručím za sebe." Snape se sebral a odešel do vedlejší místnosti. Koukl jsem se na Draca "No já to dělat nebudu, už ho mám taky po krk a navíc ty jsi tady nic nedělal jako my... krom hromadného úklidu jak vidím." pověděl a rozhlédl se kolem. Vytáhl jsem hůlku a přivolal si meč, stoupl si, meč pevně chytl, Draco si stoupl kus za mě s připravenou hůlkou.

Nadechl jsem se řekl jsem "~saaja~hassies~" medailon se otevřel a vyšla z něj ohromná černá magie v podobě hustého černého kouře, uslyšel jsem ho, Voldemortův hlas "Ale, ale, ale to děcko se mě snaží zabít, ale k čemu ti to je Harry? K čemu? No povídej, čeho docílíš až mě konečně zabiješ, až splníš osud... budeš nicka, všichni tě budou nenávidět a obviňovat ze smrti svých milovaných, protože mi stáli v cestě když ochraňovali... tebe... nebudeš nikým milovaný jako já a pak sejdeš z cesty a budeš pokračovat v mých stopách." ruce se mi klepali, to je pravda, nebylo by poprvé co mě obviňovali z něčeho co nebyla má zásluha, může se to stát, srazilo by mě to na kolena? "Harry, neposlouchej ho, on lže, nic takového se nestane, vždy tě budeme mít rádi já i tví přátelé!" řval za mnou Draco, ale já jako bych ho neslyšel pořádně "Ooh, ano... je tu ještě ten tvůj milovaný, že? Ale, je to skutečná láska co k tobě cítí, co cítíš k němu ty, Harry? Není to přece jen tím kouzlem a vy dva jste spolu být ani neměli... byl to přece jen omyl, jen nějaká nehoda a on tě skutečně nemiluje je jak pod vlivem nápoje lásky a ten taky jednou vyprchá... nemám pravdu? Tak ti navrhuji, nenič ten Viteál... a přidej se ke mě, dám ti ještě větší moc, než už máš Harry~" syčel Voldemort hypnoticky, už jsem pomalu skláněl meč, když mě něco probudilo z transu "... rry, Harry... poslouchej, říká ti jen lži, já tě skutečně miluji, tím kouzlem se to jen stvrdilo, já se bál ti to říct, pamatuješ, jak jsem ti říkal o těch snech, když jsi mě učil patrona... ten druhý kluk jsi byl vždycky ty, snil jsem o tobě a pořád sním, sním o tom jak zůstaneme navždy spolu... neposlouchej co říká... poslechni co řekne tvé srdce, protože jestli, dokáže vybírat lidi co tě dělají šťastným, tak vybírá správně!" křičel na mě Draco a mě se najednou rozsvítilo před očima, rozmáchl jsem se a vší silou to napálil do medailonu, byla to taková rána, že to přemohl i stůl rozlámaný na zemi. Únavou jsem klekl, jako by ze mě celou dobu vysával energii. Draco mě rychle objal "Miluju tě, víš to viď?" objímá mě a líbal na pootevřené rty, ztěžka jsem ho poplácal po zádech "Neboj se, vím... já přece tebe taky.... jen to byla moc silná černá magie... díky, že jsi mě zní dostal, co by se asi stalo, kdybych to dělal sám?" dořekl jsem a opustil sílu, omdlel jsem v Dracově náručí.

994  slov