Interview s upírkou

Rozhodnutí

Faite

Po mé včerejší zpovědi jsem se cítila o dost líp a to natolik že jsem usnula ve své zimní zahradě. Nicméně mě někdy ráno probudily zvuky oddechováni... Ze salónku.... Vstala jsem a šla se podívat co se děje.

Na mých křeslech v sedě spali ti dva blbci. To ne profesore! 

Jestli jsem se probudila dobře naladěná tak mi ta dobrá nálada patrně někam utekla jelikož jsem se neudržela a zkolpla je z těch křesel dolů. Načež oba sborově zaúpěli a po čtyřech se odplazili do stínu. Ach ta kocovina. Ani já slunce úplně nyvyhledávám ale tohle mi za to stálo a tak jsem se přesunula k oknu a roztáhla závěsy naplno.

- Ses zbláznila ne?!- křikl na mě Styles. 

- Já? To ne... Já se nelíbala s někým svého pohlaví.- řeknu mu. Původně to měla být pouze narážka na ty spekulace co jsou o něm a ostatních klucích z jeho skupiny všude.... ale když už tak už ne...

- To se nikdy nestalo já jsem...- bleskově jsem mu do hlavy nasadila pár scének s gay filmu co jsem před lety viděla v kině a do hlavních rolí oněch scén jsem dosadila Stylese a blonďáka....

Pablo ještě tak zcela nevnímal a tak ho dosti překvapilo když se na něj s velkou náruživostí Harry vrhl....

- Hej Stylesi co to děláš seš teplej nebo co!?- křikl.

- Teď už jo.- odpovím za Stylese který má dost práce se stahováním kalhot.

- Kurva přestaň ho ovládat! Co jsme ti provedli?!- zeptá se a snaží se obléknout to co mu Styles před malou chvílí sundal.

-Tady se někdo snaží odporovat Velkýmu taťkovi, co? To budeme muset udělat výprask...- řekne Harry chraplavým hlasem a dál útočí na Pabla.

- Prosim tě je to dost ponižující přestaň!- křičí na mě blonďák.

- Tak já půjdu.. Za sklem nikdo není tak budete mít soukromí...- řeknu a vstávám z křesla.

- Udělám co budeš chtít!- vykřikne. Neměla jsem to v plánu ale zarazila jsem se. Pablo to už od začátku chtěl.... Ne takhle ale chtěl... Nakonec by si to užil ale co bych z toho měla já? A Harry?... Ne jen já neohlížej se na ostatní!

- Dobře.- řeknu a zarazím Harryho. - Jde o tohle.. Jak víš nerada si špiním ruce prací která není nezbytná a kterou jsi se právě nabídl udělat.

- O co jde?- zeptal se a odstrčil Harryho který se pokoušel rozdýchat to co právě udělal.

- Vykopeš Marca.- 

- Nevykopu.- řekne rozhodně.

- Jak chceš- odvětím mu sladce a chystám se zase nabourat do Harryho hlavy.

- To snad nebude třeba slečno Langdonová.- pronese nesmlouvavě profesor.

- Jsem opačného názoru.-

- Ptal se mě někdo na můj názor?- ozve se Harry s kapesníkem u pusy co nejdál od Pabla.

- Ne.- odseknu mu a přesunu se k oknu. Oknu které tu před měsícem nebylo uvědomím si. - Mimochodem díky za úpravu interiéru.-

- S tou úpravou jsem nesouhlasil.- odvětí profesor a pokračuje. - Proč chcete aby vykopal Marca? K čemu by vám byla jeho mrtvola?-

- Drahý profesore, zapomínáte že i já jsem mrtvolou. Pokud se stalo to co si myslím tak Marco Papandeu má právě velmi velký hlad...-

- O bože- sykl Harry.

- Když zůstane zahrabaný nic se nestane.- poznamenal profesor.

- Možná ano...možná ne. Nikdy jste si neprošel proměnou. Nevíte jak strašné to je. Máte pocit jako by jste měl vybouchnout jakoby se vše stahovalo do jedné malé kuličky ktérá vás během chvíle rozmetá do okolí... Nevíte jaké to je.- řeknu smířlivějším hlasem.

- Takže ho té bolesti chceš ušetřit. Moment já myslel že jsi ho hlídala....- poznamenal Pablo a starostlivě se podíval na Harryho který si mě nenávistně měřil pohledem a odplivával do kapesníku.

- To ano ale asi pět deset minut před dokončením případné proměny ste se objevili vy dva... blbci.- odpovím.

- Takže za všechno můžeme my!? Ty ho vysaješ ale trestáš mě! Já tu neusl někdo mě sem dones ale překvapení! Trestáš mě! Dokážeš si vůbec někdy přiznat vinu!?- rozkřikl se Harry.

- Vaše milostné problémy si řeště jindy.- napomenul nás profesor. - Teď máme vážnější problém.-

- Jako nejstarší v této místnosti plně souhlasím. Vy dva ste idioti a na tom se nic nemění.-

-Děkuji. Takže co navrhujete slečno Langdonová?-

- Vykopat Marca....Pod mým vedením z něj budete mít toho upíra co chcete.- odpovím.

- A když ne?- zeptá se profesor s pzvedlým obočím.

- Řeknu vám jak zabít upíra.- odpovím prostě. Je na čase si přestat hrát. Styles má ve své podstatě pravdu nepřiznávám si vinu a díky tomu jsem tak nebezpečná, jak já tak všichni ostatní... Máme svědomí... ale nepoužíváme ho. Nevzpomínám si na dobu kdy jsem byla člověk ale vím že bych tehdy chtěla aby byl lék proti upírům... Nebo aby všichni zemřeli....