Interview s upírkou

Upíří domov důchodců

Harry

-Tak jsme tu B. Vítám tě v úpířím domově důchodců.- řekne Faite když dojdeme ke krásnému domu v empírovém stylu.

- A kde že to jsme?... A říkej mi Harry... To tvoje B je znervózňující.-

- Tohle milý kamaráde B, - zdůrazní s úšklebkem - je místo kde se zašívaj fosílie a jistou dobu jsem tu trávila i já. Vítám tě před prestižním pánským klubem White's. - dořekne a a znova se ušklíbne.

- A nemohou do pánských klubů náhodou pouze muži?-

- Nenech se vysmát. Mému šarmu, síle a stáří by nepodlehl jedině idiot... nebo podlehl? Nu nic každopádně odtud nic nevypozoruji, můžeme?- zeptá se a s úsměvem se mi zavěsí za rámě.

Společně výjdeme tech pár schodů a Faite zazvoní, chvíli se nic neděje pak zámek klapne a objeví se ve dveřích sluha.

- Pane, vítejte. Dnes podáváme zelený čaj s jablečným koláčem a okolo 7 hodiny se bude podávat večeře jestli setrváte.- řekne s uctivým pohledem. Pak odvrátí své stříbrné oči směrem k Faite a pokračuje. - Slečno bohužel vás budu muset požádat aby jste opustila svého společníka, tohle je ryze pánský klub.- řekne a dál svýma šedýma očima hypnotizuje Faite, která se tváří, že mu vyškrábe oči.

Chvíle napjatého ticha.... a najednou se začne tělo sluhy otřásat a Faite v tu samou chvíli vyprskne smíchy....

- Rogere! Ah, Rogere ty jedna prašivá vycpanino... - sípe Faite mezi záchvaty smíchu. - Ty si se vůbec nezměnil.-

- Však ty taky ne Merilyn... Čím to asi bude?- zeptá se naoko vážně.

- Já ti ani nevím.- řekne Faite chvíli na sebe zase koukají a další salva smíchu.

Už mi to začínalo lézt na nervy... Jak je možné že si Faite tak skvěle rozumí s vrásčitým čtyřicátníkem z bůhví jakého století? Společná historie a smysl pro humor? Neskutečné....

- Oh, jsem to ale nezdvořilá. Omlouvám se ti Rogere tohle je můj nový mazlík Harry Edward Styles. B-čko, tohle je můj starý dobrý přítel... Roger... Promiň Rogere tvoje příjmení jsem zapomněla když sis ho po čtvrté změnil.- řekne a oba se zase rozesmějí.

- Tak pustíš nás dal Rogere nebo se tu budeme dál smát ve dveřích?.- zeptá se Faite.

- Jen pojď dál ale postaráš se doufám aby tvoje zvířátko netropilo rozruch.- řekne tentokrát už opravdu vážně ten sluha.

- Neboj Regy na koberec už dávno nečůrá.- odpoví Faite a znova smích.... že je to pořád baví.

- Jo jako bych tu nebyl...- řeknu jen tak kdyby mě náhodou slyšeli. No a neslyšeli Faite už zase pokračuje dál..

- Regy moc se omlouvám za svou nevychovanost. Představila jsem ti svého společníka ale sebe znova nikoliv... No napravíme nůže Rogere nyní se ti představuji jako Faite Catherine Langdonová.- řekne a strojeně se ukloní. Teď jsem měl chuť se smát já ale vypadá to že pro ně je to poměrně slavnostní okamžik.

- Těší mě slečno Langdonová.- řekne Roger a usměje se na ni. Řekne a pokračujeme dál dlouhou chodbou a po schodech do prvního patra.

Cestou po chodbách si všímám starých obrazů a fotografií všude jsou převážně muži, muži různého stáří, tloušťky a podle oblečení i podle jiných finančních možností..

- Tak jsme tu. - řekne a zastaví se před dvojtými bílými dveřmi. - Kdyby něco zavolej Faite... víš jak se umějí chovat.-

- Ano vím. Děkuju Regy.- řekne Faite a krátce si potřese s rukou toho sluhy. Co to má bejt? To je jakoby se už loučili, ale vždyť se ještě uvidíme cestou zpět ne?

- Harry.- otočí se na mě Faite po dlouhé době.

- Ano?- zeptám se a pozdvihnu obočí.

- Dlouhou dobu jsem tu nebyla a jsou tu tací co se moc nesmířili že jsem se do tohoto klubu dostala tím že jsem spala s Francisem.... Každopádně když se něco zvrtne... Nebudeme odtud odcházet stejnou cestou.-

- Jak to myslíš?- zeptám se. Docela mi to nahání husí kůži ta náhlá změna nálady a vůbec....

- Tak jak jsem to řekla.- odpoví a otevře dveře.

...

Faite

Je super zase po dlouhé době pokecat s někým kdo mě zná. Roger je snad ten nejlepší upír kterého jsem poznala a nemluví ze mě hormony všech upírů co chovají náklonost ke svému stvořiteli.

Každopádně teď není čas na sentiment. Ti upíři nejsou banda půl tisíciletí starých mrtvol... Je to banda půl tisíciletí starých zahořklých mrtvol... To že jsem dokonalejší jak oni je jen vedlejší defekt mé dokonalosti... Kdyby se tak s tím už konečně smířili. No každopádně s Rogerem jsme už před lety vytvořili unikový plán pro případ jako je tento... Ale to ani jeden z nás nepočítal s Harrym....