Interview s upírkou

Vrátí se...

Harry

Navzdory tomu že jsem se smluvně zavázal že dokončím úkol byl profesor tak laskav a s ohledem na to že jsem ve své podstatě civil mi doporučil abych si to nechal ještě celé projít hlavou. Ale co procházet když je upír?!

Ještě teď ji vidím jak sedí v tom elegantním křesle a hnědozelené oči upíra hladově na Marca. Vidím její elegantní lehce opálené nohy jak je má překřížené přes sebe. Její ruce jak spočívají na opěrkách a hnědé lehce nazrzlé vlasy stočené do uzlu na temeni hlavy.

- No tak Harry přece nebudeš myslet na tu násosku.- přesvědčuju se ale moc se mi to nedaří. Nakonec vezmu do ruky láhev Skotské a dál už necítím nic. Tak se nejspíš cítí ona. Nic necítí.

. . .

Faite

Půl noc. Božský čas.

- Tak co Marco už mi neseš to AB?-

- Je moc vzácné slečno Laangdonová. B.-

- Ale ty jsi tu. Co kdybychom si prokázali službu ty si sundáš ten náramek a půjdeš se mnou.... no postel tu není tak asi na koberec. Já tě obšťastním a pak si na tobě pochutnám.- navrhnu mu a mlsně si olíznu rty. Cítím z něj že by si dal říct a já bych byla za něj rozhodně radší než za toho řidiče... Jeho španělská krev AB a mládí. Kolik mu může být? Do třiceti? Pohoda vrchol kvality.

- A co bych z toho měl?-

- Umřel bys jako šťastný muž.- odpovím mu líně za což si vysloužím opovržlivý pohled a pytlík krve který by se nejspíš rozstříkl na zdi nebýt mých reflexů.

- To není slušné taakhle se chovat k dámě.- řeknu a zakousnu se do pitlíku.

- Vy nejste dáma.- vyplivne směrem ke mě a odejde.

Krev z pytlíku není nic moc ale aspoň nějaká poživatelná věc. Teda normální jídlo mi nevadí ale po 400 letech je to trochu nezvyk. Prvních několik desítek let jsem se totiž docela bránila tomu co jsem... Ale každý musí lecos překousnout. A tohle bylo to nejlepší co jsem udělala.

- Tak  B....- jak by asi chutnalo z Harryho krku... z jeho paže... Ten se musí vrátit. A soudě podle hormonů co mu provoněly krev když mě viděl se vrátí. Už se těším... Jen ochutnat...