Interview s upírkou

Potřeba pomoci

Harry

- Víš co ty mrcho?! Všechno bych ti možná odpustil! Všechno ale tohle?!- řvu už asi potřetí na Faite ta mě ale naprosto ignoruje. Ta mrcha už musela ohluchnout nebo co. Stále sedí a se samolibým výrazem si upravuje nehty.

- Tak posloucháš mě vůbec?!-

- Ne.- první slovo kterého jsem se od ní dočkal. Už se neusmívá ale dál pozoruje svoje nehty. Ona se mi vyhýbá!

- Copak to nechápeš!? Já odsud musím vypadnout jinak se zblázním! A ty? Díky tobě do toho zapojili i kluky! Nebo brzo zapojej.... A ty?! Ty všechno zmaříš. Nezbyl v tobě ani kousek dobra a svědomí...- ještě bych pokračoval ale najednou jsem zjistil že se dusím a jsem přitisknutý ke zdi. Zmateně jsem zamrkal a zjistil že Faite mi s bolestným výrazem drtí krk v ledovém sevření.

- Ty si pořád myslíš že jde jen o tebe viď? Já tu přežívám dva měsíce v neuvěřitelné nudě a pak se tu objevíš ty kdyby jsi nepřišel už bych tu nebyla. Ze začátku jsem tu byla pro zábavu ale od té doby se lecos změnilo. Co tu jsi zjišťuju že tu jde o víc. To tě nikdy nenapadlo že i když spolu neustále bojujeme o to kdo bude mít navrch děláš mě lepším.... upírem? Já tě tu potřebuju. Bez tebe to tu nezvládnu. Profesor je větší zlo než já kdy byla. Mu nejde jen o to zabránit aby se lidi měnili v upíry dokonce není ani jeho jediným cílem zabít mě...- ona právě  přiznala že ji dělám lepší? Dobrej vtip a to tak dobrej že jsem zachroptěl smíchy načež si ona vzpoměla že mě vlastně škrtí. Okamžitě mě pustila a odskočila bokem jako kdyby se spálila.

- To myslíš vážně?- zaskřehotal jsem mezi kašlem a smíchem. 

-Co? Ano, profesor je ... nevím jak to popsat on chce víc než jen mě zabít a..- začala.

- Ne to jsem nemyslel. Já tě dělám lepším upírem? Vážně? Mě se nezdá.- musel jsem se znova začít smát... Kvůli mě zabila Marca, kvůli mě nebo kvůli čemu donutila tančit recepční Labutí jezero, mě donutila líbat a málem znásilnit Pabla..... Jestli takhle je lepší tak jak vypadala dřív si raděj nebudu představovat...

- Uznávám chovám se hůř než kdy dřív no spíš zákeřněj a nevyspitatelněj ale.... Ty psychické změny jsou citelné... Já začínám uvažovat trochu jako člověk... pokud přímo nemám hlad tak po krvi neprahnu a....-

- Nejsi nemocná?! Proboha Faite!- jo není to ode mě hezké ji provokovat když uznává že dělá chyby ale nemůžu si pomoct. Ten triumf!

- Naser si.- odpoví s úsměvem patrně je už klidnější a vůbec takže....

- Proboha! Faite to chce záchranku ty jsi použila moderní slovní spojení!-

- Používám je neustále! A vůbec neměl bys už být zpátky i se... Zackem a Lajlem ... -

- Ským?- nechápal jsem pak mi to došlo, ona myslí.... - Se Zaynem, Louim, Liamem a Niallem? Jo měl bych.- řeknu a naposledy se zasměju nad tím jak jsem ji dneska dostal. S ní je to vážně houpačka... Čím hloub se s ní člověk propadne tím výš se s ní pak vynese....

Pablo

Den mentální přípravy na to co mě zítra čeká.... Hrozně málo času. Ale stačí. Nikdy jsem v boha nevěřil takže nechápu co teď dělám v kostele ale má to určitě svůj důvod... Ať mě otec mlátil jak chtěl až nakonec zmizel a ať matka chlastala jak chtěla nikdy mě nedonutila k tomu abych šel žádat boha o pomoc..o vysvobození  z mého mizerného osudu. Teď by se mi ale jeho existence hodila, vážně jo....

Faite

Takový obrat jsem nečekala. Profesor se rozhodl do tohohle blázince zapojit i zbytek kluků od Harryho. Tím líp že tu bude Marco.... Chci mu pomoct ale ještě víc potřebuju jeho pomoc. Nikdy jsem si nemyslela že budu potřebovat okolo sebe tolik lidí aby mi pomáhali ale časy se mění že? Když to půjde dobře tak Pablo zítra bude Marcova svačinka a já budu mít o člověka méně na svědomí.... Pokud se to tak dá nazvat.