Interview s upírkou

Čekání

Faite

Je hrozné jak člověk křičí, když ještě není zcela promrzlý a vy si ho házíte přes rameno. Ne zrovna ohleduplně si ho povodím až ke mě zavane směs pachu potu a kvašených okurek, tohle drobné pohození z něj vymámilo další výkřik. Už toho mám dost... Než se stihne vzpamatovat už je na zemi a já ho držím pod krkem.

- Tak podívej kamaráde umřeš tak jako tak, začíná zima tak buď promrzneš a budeš k ničemu, nebo si tě teď vezmu sebou a posloužíš jako krmivo. Co řikaš není to lepší?-

Zjevně mou nabídku tak zcela nepochopil jelikož vrtí hlavou jako splašený ale díky mé ruce drtící mu jazylku nevydal ani hlásku. Ano už jsem mu zlomila obě nohy aby nemohl utéct a chápu že to asi bolí, ale to není důvod způsobit mi hluchotu, jeho život má už stejně daný osud.

Chvíli sem zvažovala jestli ho nemám ovládnout... když se nad tím tak zamýšlím měla jsem to asi udělat hned... nu což chybami se člověk učí.... Nicméně mezitím co jsem přemítala nad touto otázkou on díky nedostatku vzduchu a bolesti omdlel....tím líp.

No jelikož už se moc bránit nebude vyhrnu si rukávy a už ho mám zas přes rameno a mířím k domu v téhle zapadlé části Londýna.

Kdysi to byla jedna z hlavních tříd... ale kdo dnes potřebuje zastaralou továrničku na čaj? Číňani se o to přeci postarají...

...

Marco

Mám hlad... Je to tak prosté. Už neumírám (znovu)  při proletu každého ptáčka či procupitání myši. Jediné co mám je hlad a to takový že za živa by to chtělo slušnou večeři... Myslím že Faite bude ráda, konečně budu moct lovit sám!

...

Harry

- Tak ještě jednou... Kate... správně? Je tento muž tvou obětí?- Ptám se mladé upírky přede mnou už asi po pětisté...500...Faite... Ne už na ni musím zapomenout.

- Ano- kuňkne a ještě více se skrčí na své židli. Konečně to přiznala... Profesor z nějakého důvodu myslí že když v nich člověk vyvolá svědomí jsou zranitelnější, i když u Faite tomu tak doopravdy nebylo. Zmizela i s Marcovým tělem. Člověka by zajímalo co s ním asi dělá, no vlastně možná ani ne.

- Dobře, děkuju ti Kate. Myslím že pro dnešek to bude stačit.... A příště mě už prosím nezkoušej kousnout víš moc dobře že mám náramek.... To je fuk měj se.- řeknu a zamávám té malé. Kate je čtrnáctiletá holka nebo spíš byla teď jí je něco okolo třiceti ale patrně když člověk umře zasekne se tam kde skončil. Takže mám před sebou mladé vydání Faite. Tedy trochu brutálnější. Ač je to sotva 150 cm vysoká blondýnka s obrovskýma modrýma očima, dělá věci, ze kterých zůstává rozum stát. Fotografii kterou jsem jí teď 5 hodin v kuse ukazoval vyobrazuje torzo muže s orgány roztahanými v širém okolí. Nevím jak na to přišli, že to udělala takhle vtělená nevinnost, ale zjevně to je pravda.. Co asi dělala faite v takhle ranných  začátcích... Kurva a zase na ni myslím! Co mi to jen provedla....

...

Faite

-Svačinka se nese.- volám do starého sklepa kde jsem svého hispánského přítele ubytovala.

- A co se nese?- ozve se z poza haldy beden.

- To to ještě vážně nepoznáš? Opožděnče... AB.- odpovím

- Já za to nemůžu vy jste se s tím zjevně narodila.- 

- O nikoliv drahý Marco jen jsem nesežrala co mi přišlo pod ruku... Což mi připomíná... Čím to že mám toho chudáka ještě v rukách?-

- Už se ovládám. - odpoví a vyjde s poza oněch beden úsměvem od ucha k uchu. Má moc hezký úsměv.. Proč se dřív neusmíval?

- To mě těší. - odpovím mu s náznakem úsměvu a chystám se k odchodu.

- Vezmete mě ven?- zeptá se a prohlíží si bezdomovce co jsem mu donesla.

- Ještě vydrž, asi to není lehké ale musíš vydržet.-

- Myslím že s vámi bych se dokázal ovládat.-

Nemohu si pomoci ale ušklíbnu se. Už dávno jsem slyšela, že když někoho proměníte, tak ten proměněný k vám začne cítit náklonost, ale až teď jsem si to měla tu čest ověřit...

- Marco až mi začneš tykat promluvíme si. Zatím se měj a dobrou chuť.- řeknu a odcházím...