Interview s upírkou

Konec

Harry

- Teď není čas na vysvětlování profesore prostě pojďte!- křiknu na něj když se dožaduje odpovědi na můj neohlášený vstup. Běžím chodbou. Není čas strácet čas každou chvílí... ani na to nechci pomyslet.

Když doběhnu k těžkým dveřím k bytu Faite polije mě náhlá vlna chladu ale i přes to otevřu dveře.

To co jsem uviděl mi vyrazilo dech. Faite byla natažená na těle Marca a její záda se každou chvíli vzdouvala jakoby se zhluboka nadechovala. Byli ke mě zády ale i tak jsem vědděl co se děje. Jsem tu pozdě....Složil jsem se naznak po rámu dveří k zemi a koukal s profesorem který právě přiběhnul na ten hrůzný pohled.

Když Faite dokončila své dílo tak elegantně vstala a v ruce stále držela krk Marca. Až teď jsem si všiml že je nahá. Jindy by mě ten pohled nejspíše vzrušoval ale vzhledem k nahému tělu Marca si umím představit co se tu děje a ten pocit není zrovna vzrušující...

Jakoby si až teď uvědomila že je tu i někdo další. Rychle se otočila a sjela pohledem plným lítosti. Pak se ale uklidnila a s ledovým úsměvem který jakoby ani nepatřil na její tvář se podívala na bledé tělo Marca které začínalo šedivět. Jakoby to byla posraná plína hodila jeho tělo znechuceně do rohu a odkráčela si to chodbou pryč.

- Pojďte pane Stylesi.. Už pro něj nemůžeme udělat nic než zavolat pohřební službu.- řekne profesor jakoby ho to nezasáhlo.. Ale otřesený je to je zjevné. Pomalu vstanu a jdu za profesorem do pracovny.

. . .
Faite

Jeho krev byla jako... Ta chuť je nepopsatelná. Byla jako karamel stékající mým hrdlem a zahřívající celé mé tělo. Myslím že to je jeden z důvodů proč se upíři živí krví. Nejsou živí. Nemají... Nemáme vlastní teplo. A krev někoho jiného nás nejen živí ale dává nám i pocit života...Pocit toho že se nic nezměnilo že je vše v pořádku...

Ale lidé to nedokáží pochopit. Oni jsou živí a tak nevědí jaké to je necítit teplo ani život. Nikdo kromě upírů to nedokáže pochopit. U Harryho jsem myslela po našich hovorech že by to možná skousl... Jenže mě nikdy neviděl se krmit. A ten pohled se kterým jsem se setkala když jsem si uvědomila jeho přítomnost... Ten prázdný výraz plný soucitu lítosti a zklamání. S takovou směsicí pocitů se setkáte jen u člověka. Ale to neznamená že si nepamatuju co ty výrazy znamenají.. A znamenají jediné Konec

Upozornění- tento díl není konečný tak ne aby jste přestali číst !!! :D