Interview s upírkou

Rozpaky

- Profesore?-

- Ano Marco?-

- Nezdá se vám divné že tu ještě pořád je?-

- To mluvíte o slečně Langdonové?- 

- Ano. I když jí dáváme tak málo krve myslím že by se ven dostala bez mrknutí oka..-

- Blbost!- ozve se náhle Ted Martin. - Stačilo pět kulek a byla nepoužitelná!-

- Snad bys tomu sám nevěřil Tede!- odporoval mu Marco.

- Pánové prosím, důležité je že tu je. A jak jste si všimli je už i ochotná mluvit. Né úplně k věci ale získáváme informace tak prosím neřešte tuto otázku. Až bude chtít tak odejde. Je stará 500 let tu nezastavíte ani tankem.-

. . .

Harry

Včera bylo zjevné že si užívá moji nervozitu a nejistotu tak budu hrát tu její hru. Celou dobu u zkoušení jsem nad tím dumal a kluci mi mou nesoustředěnost docela vyčítali ale když jsem jim řekl že se to týká holky hned zmlkli. Teda až po několika poznámkách.. Každopádně už ji nenechám aby si se mnou hrála.

. . .

Faite

- Ahoj lásko tak co připravená na dnešní otázky?- ozve se za mnou Harry o kterém jsem ovšem věděla už když byl na chodbě. Jeho srdce bilo jako o život. Otočím se a sjedu ho pohledem. Docela se na mě vyfiknul.

- To že vypadám stará jako ty, neznamená že nemám ráda klid starců. -

- Odpusť já nevěděl že jsi senilní.- co to je!? On nemá být sebejistý! I když je to docela rajcovní...

- V pořádku, tak se posaď a spusť.- řeknu a posadím se samado svého oblíbeného křesla a podepřu si bradu rukou.

- Takže dnešní otázka zní... Jak se stavíš k současnému politickému stavu?-

- Je mi docela jedno... Žádné války žádná volnost... A navíc je těžší se skrývat. Dřív stačilo odjet do jiné země a hotovo teď musím mnohem častěj měnit jména přehlašovat karty převádět majetky po mém mrtvém já...-

- Jak jsi se jmenovala v průběhu let?- ptá se mě nesoustředěně. No však on se bude soustředit....

- Joana Cartierová, Georgiana Spencerová, Anna Ricci, Fisher Robertsová a Emily Mortesenová mé současné jméno znáš.- řeknu jen tolik jmen kolik si pamatuju...bylo jich asi mnohem víc....

- Páni.- řekne s neskrývaným údivem. Jo to je on. 

- A teď  zase já. Čím se živíš?-

- Děláš si srandu?- zeptá se s mírným úsměvem. Teď nechápu já.

- Ne?-

- Jsem zpěvák ve skupině One Direction.- řekne hrdě.

- Tu neznám poslední co jsem tak nějak zaznamenala byli Baetles.- řeknu. Vím o existenci 1D ale nikdy mě moc nezajímali... Beatles to byl jednu dobu můj život, škoda jen že jsem nikoho z nich neochutnala... V závěru jsem si ale díky nim pochutnala na spoustě jiných.... Sam, Met, Jonas...

- To jako vážně?-

- Jo. Hele a jaký typ holek se ti líbí?- zeptám se ho záměrně tak, aby se dostal trochu do rozpaků... Baví mě to vždy se tak šokovaně zatváří pak pousměje nad svou vlastní chybou a udělají se mu dolíčky ve tvářích... Holky po něm musej letět...

- Ty co mají rády jídlo. Takže ty ne je mi líto.- ten kluk se fakt dobře připravil.... Nemůžu jinak a zasměju se. Pokud bych s někým mohla něco cítit tak s tímhle určitě..

- Já mám ráda jídlo. Jen  trochu jiného typu. No a s věkem co jsem slyšela taky nemáš problém že?...Ty rád starší.- řeknu a vítězoslavně se zasměju. Jo setřela jsem ho za pomoci jediné informace kterou jsem o něm měla...

On to ale jak se zdá s humorem až tak moc nebere a vyletí z místnosti což mě rozesměje ještě víc.