Interview s upírkou

Já ji zabiju!

Harry

Když jsem přišel do institutu jako první mě v obvykle tiché chodbě zarazil hluk. Hluk vycházející z horního patra a následný smích. Faite....

Jo moje intuice byla zprávná. Jakmile jsem vystoupil z výtahu uviděl jsem co se děje. Faite seděla na recepčním stole a smála se zatímco recepční a nějací dva zaměstnanci z institutu s útrpnými výrazy hráli jakousi podivnou hru kdy recepční tančila jako křehká dívka po příjmací chodbě což s jejími asi 90-ti kily a malou postavou vypadalo dost....zajímavě a ti zbývající dva tančili okolo ní jakoby jí vzdávali hold. Musím říct že kdybych nevěděl jaké to je být ovládán Faite možná bych si ten pohled užil jelikož ta recepční je vážně stašná.... ale takhle...

- Večírek zkončil Faite.- řeknu 

- Souhlasím ale co bychom to byli za barbary kdybychom si nechali ujít závěr.- odpoví a dál se směje.        Najednou recepční vyskočí na židli která se pod ní nebezpečně prohne, zatímco ti dva okolo ní divoce tančí na nějakou pro nás nebo přinejmenším pro mě neslyšitelnou hudbu. Pak najednou strnou a se strachem v očích sledují jak se recepční nohama odráží od židle a letí přímo na ně. A konec. Všichni tři na zemi. Rychle se k nim vrhnu abych jim pomohl protože ta recepční vážně není pírko.

- Nádhera!- zvolá Faite a tleská na celé kolo.- Lepší verzi labutího jezera jsem ještě neviděla a to jsem v jedné i tančila. No možná by to Lydie chtělo příště lepší odraz ale jinak.....-

- Dost! Faite už zmlkni!- okřikl jsem ji a pokoušel se uklidnit plačící recepční. Byla dost v šoku ale kdo by taky ne.

- Aby ses nezbláznil jo a zajdi si za profesorem. Má pro tebe překvapení.- řekne tajemně a jde chodbou ke své cele. Co tohle má zase znamenat....

Faite

To byla zase projednou sranda. Styles to tak bohužel nebral nejspíš má stále depku z toho jak jsem využila jeho....A ještě mít depku bude když mu zakážou to turné. Ale co mě je po tom na mě nikdo ohledy nebere možná jsem někdo s minimálními city ale pořád je mám. 

Marco

Ten hlad je neuvěřitelný! Už se skoro nemůžu hýbat a kvůli každému vrabci co nade mnou hopská mám pocit jakoby neexistovalo nic jiného než jeho centimetrové srdíčko tlukoucí v pravidelném rytmu.

Harry

Jakmile jsem uklidnil recepční  šel jsem hned za profesůrkem. 

- Profesore chtěl jste mě vidět?- zeptám se obezřetně když vcházím do místnosti.

- Ráno ještě ne ale s Faite není nic na dlouhou dobu. Na žádné turné neodjíždíte vy i celá vaše skupina jste dostali žloutenku typu A. Smutné následující měsíc nikam neodjedete. A abych nezapoměl vy teď dojedete pro zbytek vaší skupiny. Budete tu pracovat všichni. -

- To si děláte legraci!- vykřiknu. Ta proradná mrcha!

- Vypadám že se směji?- zasyčí a podívá se na mě přes ty svoje ohavné brýle.

- A vypadám já že mě zajímají vaše kecy!? Už tu nebudu pracovat ani minutu! A kluky do toho nikdy nezatáhnu! Chápete?! Nikdy!!-

- Ne nevypadáte ale nemáte na výběr.-

- Proč?-

Na to neodpověděl jen přede mě postavil notebook a zapnul video. O, bože...

- Opravdu chcete aby se to dostalo dál?-

- Ne.- přiznám.

- Pak tu do hodiny očekávám vás i zbytek vaší skupiny.- ukončí náš rozhovor.

Já ji zabiju!