Interview s upírkou

Rozloučení

Pablo

V životě se mi stala spousta neočekávaných věcí. Starám se o upírku a jdu s ní na pohřeb člověka kterého zabila a shodou okolností ten člově vykonával práci kterou teď dělám já. A jelikož to bůh nepovažoval za dostatečné tak se teď dozvím že se před ní nemůžu nijak bránit česnekem?! 

- Co to děláš?- zeptám se když vidím jak čichá k mrtvému tělu v rakvi.

- Nestarej se netýká se tě to.-

-Jaktože ne?! Když to zvořeš tak budu mrtvý.-

- No právě proto.- řekne s jízlivým usměvěm pak se otočí zpět k mrtvému.

- Mohli by ste odejít? Tohle by ste neměli vidět.- ne nebudu poslouchat její stupidní příkazy od toho placenej nejsem.

- Polez blonďáku zajdem si na panáka.- křikne na mě Styles ode dveří. Jsem ve službě. Neměl bych. Ale co po tom pohřbebním obřadu si to zasloužím.

Faite

Jsem ráda že poslechli a odešli. Tohle by bylo mimo jejich chápání. Házím do rakve jednu rudou růži. Starý zvyk už od doby kdy jsem pochovala.....Byrona? Jo George... Většinu básní jsem mu napsala ale byl i přes to přeze všechno dá se říci skoro čestný člověk.

Nezbývá než čekat jestli se probere. Co jsem tak počítala měla by mu zbývat tak ještě hodina.

- Tak jo lásko... Divné ti tak říkat i po  smrti.... Ten co tě nahradil je fakt něco ale na tebe nemá i když má stejnou skupinu. Vzpomínáš AB?-

-Slečno?- ozve se ode dveří.

- Ano?- otočím se a vidím tak stát kněze co vedl obřad.

- Už budeme muse mrtvého odvézt můžete prosím odejít. Vím že to není lehké ale....- nestihne dopovědět a už jsem u něj. Nemám čas se vybavovat s nějakým bibložroutem.

Ha! Jeho duše je stejně nudná jako jeho kecy.

- Je to můj bratr. Dejte mi ještě hodinu.- řeknu mu sladce a stejnou myšlenku mu vkládám do myšlenek.

- Dobrá.- odpoví přitrouble a odchází.

- Tak kde jsme to zkončili?- obrátím se k mrtvému.

Harry

Za posledních pár dní toho bylo hodně. Ale tenhle obřad... Marco neměl moc příbuzných ale ti co přišli nepřestávali brečet. A s ní to ani nehlo. A pak má ještě tu drzost tu mrtvolu očichávat?! Vím že to je v zájmu nás všech ale i tak je to hrozně bizardní!

S blonďákem už jsme tu vychlastali beze slova asi půl lahve Whiskey. Ani jeden z nás nemá potřebu mluvit což je super. Nebo ne?

- Jak ses dostal k tomuhle jobu?- ptám se a už začínám cítit jak se mi alkohol přelévá do mozku. Netuším jestli jsem se ho už na to někdy neptal a netuším už ani na co jsem se ho ptal a tak se začnu přitrouble smát.

- Já ti už ani nevím.... Nejspíš mi zavolal nějakej nóbl kokot.- zamumlá a začne se smát.

- Nóbl.... Kokot.....- začnu se smát s ním.... Asi nebude tak špatnej....

Faite

- ......A poslední koho jsem měla před tebou byl nějakej řidič náklaďáku.... Jeho jméno nevím. Měla jsem špatnej den. Normálně se své svačiny snažím poznat ale měla jsem.....no prostě špatnej den.... Tak tohle je asi ten nejdelší příběh co znám. Svůj životopis..... Mohl bys být tak laskav a už se probrat.- řeknu a významě si zaťukám na hodinky. Má ještě 5 minut.

- Hele jestli se nechceš probrat OK beru. Budu mít méně práce. No a něco mi říká že ty se neprobereš. Ale víš co? Je to osvobozující někomu říct všechno co jsem udělala. Někdy to zopáknem. Škoda že jsem se tě nikdy nezeptala na tvoji oblíbenou  značku alkoholu....-

- Moje je irská whiskey kdyby tě to zajímalo...- hekne Harry ode dveří když na něj začne padat blonďák. Samozřejmě se oba zkácejí na zem a lahev od whiskey s nimi načež téměř okamžitě oba propuknou v řehot.

-Tak jdeme.- řeknu a naposledy poplácám Marca po rameni. Pak jdu ty dvě trosky posbírat ze země.