Interview s upírkou

Chodba

Harry

Poté co se zrcadlo odsunulo a odhalilo vchod do chodby jsem měl chuť se otočit a jít obejmout Francise.

Stál tam Faitin starej krasaveček a co bylo horší tak i ten můj teplej úchylnej upíří důchodce....Kdyby po mě alespoň zase neházel vyzývavým očkem.

- Ale Benik nám bude pomáhat s útěkem. Super.... Kde máš louč ty můj chrabrý zachránče a nechtěl by jsi mi představit svého oře?- zeptá se Faite s úšklebkem.

- Obávám se Faite že louč bude muset být nahrazena obyčejnou baterkou a co se mého oře týče tak ten se jmenuje Levi Northon. A nyní bych už raděj šel.- řekne a vydá se do tmy s Faite v patách. Poté co sejdeme za sebou několik desítek schodů se před námi otevře úzká chodba široká tak že se vedle sebe vlezou pouze dva lidé a jelikož Faite byla hned za tím čahounem já  skončil  vedle uchylnyho buzi upíra jménem Levi. Dnešní den je definitivně nejhorší v mém životě.

Faite

- Roger vás sem poslal?- zeptám se Sama když jsme dostatečně daleko od vchodu do chodby.

- Jen mě požádal zda bych tě a tvého mazla doprovodil...nevadí ti že ho nazývám takto?-

- No já bych...- pokoušel se něco říct Harold.

- Mě to nevadí ale je trochu háklivej tak se pokus ho nedráždit. Nevypadá na to ale jistě umí taky kousat.- řeknu a otočím se na něj s významným pohledem. Pak se otočím zpět a pokračuju. - A co tvůj doprovod?-

- Levi? zdá se že se zakoukal do tvého.... Jak že se jmenuje?-

- Harry. - odvětím a krátce se znovu ohlédnu abych si ověřila pravdivost jeho slov. No jo Levi upřeně pozoruje Harryho profil a občas sklouzne pohledem k tepně na jeho krku.

- Harry co kdyby ses se mnou prohodil a popovídal si s Benim ráda bych lépe poznala jeho společníka.- řeknu  a nečekaje na odpověď Harryho posunu na své místo. Beni se nad tím ani nepozastavil moc dobře chápe proč to dělám.

Chvíli jdeme v tomto novém pořadí mlčky pak se k Levimu nenápadně nakloním a zašeptám.

- Na Harryho se můžeš koukat a můžeš o něm snít ale pokud ho bude někdo ochutnávat tak jedině já. Ovšem za předpokladu že se dozvím něco jiného můžeš si být jist že si tě najdu jako prvního, pak ti odstřihnu nůžkami na kuře koule a narvu ti je tak hluboko do krku že nebudeš moci dýchat a věř že i když jsi nemrtvý není to příjemné. Takže doufám že jsme si rozuměli jelikož ani já  nepociťuji touhu vidět tvůj rozkrok.- jakmile dořeknu poslední slovo cítím jak se jeho tělo vedle mého třese strachem a vztekem... Krásná sebedestruktivní kombinace.

Ze předu se ozve uchechtnutí Sama. Slyšel vše a tak jen z legrace zšeptám - To samé platí pro tebe cukrouši.-

- On z vás dvou rozhodně není ten kdo by byl můj typ.- odpoví napůl z legrace a napůl ...vážně? No jak je vidno můj šarm stále neochabuje...

Sam

Zvláštní jak mě ta maličká překvapuje. I když je to taková malá kráska a i když z ní  vyzařuje jistá divokost a nebezpečnost ani v nejmenším by mě nenapadlo že by nebohému Levimu kdy řekla něco takového. Ať už to ale myslela vážně či ne pobavilo mě to. Jak brání obyčejného člověka i když jí neslouží ani jako krevní prostitut či tak něco.

Ač to nerad uznávám tak mě zaujala...

- Hej Beniku už sem tudy dlouho nešla jak je to ještě daleko? Ne že bych si stěžovala ale nebaví mě si neustále kupovat nové lodičky.- ozve se zezadu. 

- No řekl bych že tady za rohem už bude východ.- odpovím... bohužel jen odhadem jelikož já tudy též dlouho nešel. Ovšem kdo by to přiznal, že?

O dalších asi 5 rohů dál jsme konečně vylezli na denní světlo a ku té příležitosti málem spadli do Temže. Patrně to je jedna z londýnských chodeb co končí vedle Tower Bridge. Chvíli jen stojíme na malé plošině a dýcháme čerstvý, rybinou a odpadky nasáklý vzduch pak se začneme rozhlížet kudy by se dalo odejít a zdá se že jediná cesta vede po bahnité pláži.

- Proč sem si jen bral nový oblek?!- vyklouzne mi bezděky z pusy a v tu samou chvíli Faite řekne - Pánové který mě vezme do náručí abych zůstala čistá?-

Zvláštní jak jsme si podobní.