Interview s upírkou

Minulost

Harry

- Pane Stylesi já stále čekám na otázky.- až teď jsem si uvědomil že na ni neskrývaně zírám i když sedí. No je docela trapné když si uvědomíte některé věci pozděj než váš rozkrok. A jak začíná být zjevné ač můj rozum mi říká že bych ji neměl chtít, něco jiného začíná docela naléhavě protestovat a to obzláště po tom co se mizmínila o prvním modelu. Bohužel nejsem patrně jediný kdo si můj rozkrok začíná uvědomavat.

Rychle se posadím v marné snaze zakrýt to co už je tak dost viditelné.

- Nemám připravené otázky.- řeknu co nejklidněj. Jak ji můžu dostat tam kam potřebuju když ona se chová jak kdyby flirt byla ta nejběžnější věc co nic neznamená. Normální holky by se při tom co ona vypouští z pusy červenaly jak jahody a ona ani nemrkne?

- Ty snad k běžnému hovoru nepotřebujeme.- řekne a protáhne se ve svém křesle jako kočka. Do prdele Stylesi nezírej na ni! To ty máš svádět ji!

- No tak jo tak jo.. Čím ses živila?-

- Tak různě... Posledních asi 250 let žiju z toho co jsem získala jako prostitutka/ společnice/ manželka/ milenka.-

- Jako prostitutka?-

- Někde jsem začít musela.- řekne prostě ale v jejích očích se mihne záblesk bolesti který snad ani ona nezaznamenala.

- S kým vším jsi měla ty poměry?-

- S několika významnými muži ale převážně to byli jen továrníci a vyšší obchodníci.-

- A umělci?-

- Jo Picasso a Van Gogh ale ten byl..- a najednou jí přejede přes tvář neskrývaný smutek a lítost. Možná přeci jen něco cítí...

- Ten byl co?-

- To je jedno vím kam těmi otázkami míříš a ne s žádným hudebníkem jsem nespala. A ne nechci si to vyzkoušet pokud by jsi mi nějak posloužil tak jedině jako osobní pytlík krve! Je to jasné?! A teď mě prosím omluv...- řekne rychle a vystřelí ze svého křesla za roh do chodby.

. . .
Faite

Tohle není minulost na kterou jsem hrdá. Popravdě řečeno mě občas přepadne lítost nad tím co jsem udělala. Ale ne kvůli té bolesti co jsem způsobila někomu. Z té mám radost a nebo na ni pohlížím chladně. Ta lítost vyplouvá na povrch jen kvůli tomu, že on mě svým věkem, vzhledem a vůbec vším nutí myslet jako člověk. Člověk který by se zhrozil nad mými činy a plakal by nad tím, že nic necítím i když dělám ty nejhorší možné věci. Ten člověk... Ta dívka je někdo z mé minulosti, na kterou jsem zapoměla a ani si na ni nechci vzpomínat. Ale Harry...