Interview s upírkou

Jaké to je?

Faite

- Tancuješ krásně.-

- Ty taky netancuješ špatně.-

- Nechceš jít někam kde budeme mít víc soukromí?- 

- Proč ne? Máš auto.-

- Uf ....- 

Hlavní nevýhodou upírství je to že nespíte a když náhodou jo tak vidíte svoji minulost. James Cobain... To byl kus... v pětasedmdesátém. Zadní sedadlo jeho auta. To bylo něco, tenkrát jsem poprvé měla fotbalistu a to svalnaté tělo. Tenkrát mi ho bylo i trochu líto když jsem viděla jak tam tak bezvládně leží ale ten cit se mi mihl hlavou jen na chvíli.

. . .

Harry

- Jste připravený?- ptá se mě profesor. Připravený asi nikdy nebudu ale ona je jako magnet. Možná tu je ze stejného důvodu i Marco...

- Jsem.- zalžu a vejdu. Opět mě zcela uchvátí. Má na sobě černé šaty které objímají její postavu přesně na těch správných místech.

- Pan Styles. Jak milé tušila jsem že dojdete.- řekne sametovým hlasem a projde okolo mě jako predátor když si obhlíží svou kořist a k tomu ten tlustý perský koberc tlumí její kroky na vysokých jehlových podpadcích.

- Samozřejmě že jsem přišel nedokončili jsme interview.- odpovím a doufám že to zní přirozeně.

- Oba víme že to není tak úplně pravda že?- řekne a usměje se. Zvláštní ať udělá jakoukoli grymasu její oči zůstávají stále chladné. - To ale nyní nebudeme řešit, posaďte se.- řekne a pokyne k židli naproti křeslu.

- Dobře takže věk vím..-

- Nejste nervózní? Víte kdo jsem a kolik mi je.- řekne a sladce se usměje. 

- Ne nejsem nervózní.- odpovím.

- Lžete oba to víme. Cítím váš tep...- jak to dělá?! Včera byla jako normální holky a teď? Je jako někdo starší. Blbče! Ona je starší...

- Takže první dnešní otázka.- řeknu a přejdu její poznámku. - Která doba vám je nejbližší?-

- Nejspíše to budou Napoleónské války.- řekne a usměje se jakoy si vzpoměla na něco vtipného.

- A proč.- 

- Byly války. Pocelé Evropě to za druhé světové sice byly taky ale už mnohem víc hlídali kolik vojáků zmizelo.-

- S kým jste se v té době stýkala?-

- Se spoustou vojáků samozřejmě... S Napoleónem, Nelsonem, Josephin a samozřejmě s Marií Louisou ta byla vždy velice milá nicméně Josephin byla hezčí...-

- Znala jste se s Napoleonem!?- zeptám se tentokrát s vlastního zájmu jelikož tuto otázku ve složce nemám.

- Samozřejmě. Docela děvkař jeho krev jsem nikdy neochutnala měli jsme na to úmluvu... nechtěli jsme riskovat že by ho někdo z nás zabil.-

- Dobře další otázka... Co cítíte při zabíjení?-

- Všechno a nic. Ta krev... její chuť je omamná. Naplní tě. Ale jakmile vypiješ poslední kapku a její chuť se ti uhnízdí v břiše už necítíš nic... Někdy cítíš hlad ale většinou nic. Ale tyhle otázky mě unavují... Řekni mi něco o sobě.-

- Od toho tu nejsem.- řeknu otřesený jejím náhlým zájmem. Rychle se předkloní a lokty s opře o kolena a hladovvě se na mě kouká.

- Nemyslíš že je to nefér?-

- Dobře tak so chceš vědět?-

- Kolik ti je?-

- 21-

- Škoda toho věku jsem se nedožila... Jaké to je?- zeptá se a jakoby její maska na chvíli zmizela a já viděl ji.

- Můžu pít a to legálně.-

- Zlato já jsem z Francie alkohol mi dávali už když mi bylo 8. Jaké to je žít když ti je 21? Jaké to je políbit dívku? Je to stejné jako když ti bylo 15?-

- Už musím.- řeknu uspěchaně a odcházím ke dveřím. Ten její náhlý zájem je až děsivý....Děsivý a sexy.

- Uvidíme se jindy Harry.- volá na mě s posměchem ze dveří.