Upíří spánek

194 18 0
                                    


Harry

-Idiote! Idote, idiote..-
Co sis doprdele myslel?! Ty idiote opakuju si pořád dokolečka, jak v duchu tak nahlas. Už zase mě převezla! Zase jsem z ní byl v rozpacích!
Jak to dělá?! A proč to dělá? Je jasné že ji tobaví ale proč?!

Nad tou otázkou bohužel už nemám moc času dumat, jelikož mi zazvoní telefon.

- Styles.-

- Pane Stylesi u telefonu profesor Thredson. Musíme si promluvit.-

-  Ano to musíme kdy mám přijet?-

- Hned.- rychle přejedu pohledem po hodinách. 23:30.

- Děje se něco profesore?-
- To nám řeknete vy.- řekne stroze. Co si pod tím mám do prdele představit?!

- Ale..-

- Do deseti minut vás očekáváme.- řekne a zavěsí.

- Krásný večer pokračuje...- řeknu si pro sebe a hledím na mobil.

. . .
Faite ( O půl hodiny pozděj)
-Ze všech milenek co jsem kdy měl jste vy ta se kterou chci být do konce života.-
- Tomu se zdráhám uvěřit. Vždyť víte co jsem zač.-
- A to je na tom to krásné.... Buďte mou.-
- Nemyslím že je to dobrý nápad.-
- Tak já vám dokážu jak je to skvělý nápad.-

- Faite!? Faite co se děje!?- hele to není součást vzpomínky... To není součást orgasmu..

- Co je!?-

- Jsi v pohodě?-

- Jo vypadni!- řeknu. Hele moment to je... B.. Harry. Rychle vstanu a podívám se na něj. V očích se mu odráží překvapení a strach. Jen se mě boj chlapečku. Ale to není strach ze mě....

- Promiň já jen.. Profesor říkal...-

- A říká spoustu věcí. Nevěř mu a budu v pohodě a teď když dovolíš.- řeknu a odcházím. Až nyní si uvědomuji že jsem usnula v obývacím pokoji. Chyba.. Zásadní chyba vždyť oni nevědí že můžeme spát. Sice jen když chceme ale pořád můžeme.

. . .
Harry ( Před 20ti minutami)

- Co se děje profesore?-

-Jde o náš objekt. O slečnu Langdonovou.-

- Co je s ní.-

- Nereaguje.- řekne a v jeho hlase zní starost.

- Jak to myslíte?!-

- Je to jakoby spala. Byl u ní Marco chtěl jí dát dnešní večeři o něco dřív a ona...-

- Co!?-

- Jděte za ní.- jo tenhle příkaz se nedal ignorovat. Rozběhl jsem se chodbou k jejímu celo- pokoji.

Vběhl jsem do místnosti a ani si neuvědomil že mi chybí náramek který se nasazuje před vchodem do místnosti. Ležela shoulená do klubíčka na svém křesle a na tváři jihrálo něco jako usměv spojený se zklamáním a...Nejspíš spí co tak vyšilujou?

- Faite?- zeptám se a lehce s ní zatřesu. A ona se najednou začne jakoby svíjet a vzdychat.

- Faite? Faite co se děje?!- vykřiknu když se intervaly zkracují..A pak najednou jakoby získala kontrolu nad tělem..

- Co je?!- jo stará známá Faite.

- Jsi v pohodě?- zeptám se jí jelikož jsem celou událostí ještě trochu zaskočený. Až teď jsem si uvědomil co ty vzdechy byly.

- Jo vypadni!-  řekne a pak otevře oči jakoby jí až teď došlo kdo jsem. Vystřelila z křesla jako čertík z krabičky.

- Promiň já jen... Profesor říkal..- snažím se jí neohrabaně vysvětlit proč jsem ji vyrušil.. Ona nad tím však jen mávne rukou a cosi zamručí. Pak vidím jen její záda jak se vzdalují a mizí za rohem místnosti.


Interview s upírkouKde žijí příběhy. Začni objevovat