Wilsonová? Dej mi pokoj, Blacku.

Lhostejnost

Cítila jsem na sobě jeho intenzivní pohled, kterým mě propaloval z kupé vlaku. Zakazovala jsem si, abych jeho směrem byť jen zašilhala. Co bylo na tom, že mě ta bolest sžírala zaživa? Byly věci, za které jsem zkrátka byla ochotná položit svou vlastní oběť. Jeho pohled byl ještě intenzivnější a já jsem se neudržela a podívala jsem se na něj. Naše pohledy se střetly. Byly to dva měsíce, ale při pohledu do jeho bouřkových očí se mi zrychlil dech a rozbušilo srdce. Nezáleželo na tim, kolik času uplynulo od té doby, jeho pohled pokaždé ve mně dokázal vyvolat ty samé pocity jako předtím na mýtině.

,,Katie!" mávla na mě Lily sedící s Emily, Jamesem a Remusem ve stejném kupé jako Black. Roztřásly se mi nohy a ruce. Měla jsem co dělat, abych došla k jejich kupé a otevřela ty dveře. Lily s Emily se na mě ihned vrhli a já jim jejich objetí opětovala.

,,Jaké byli prázdniny?"

,,Bylo to úžasné, byli jsme s rodiči v Egyptě, co ty?"

,,Konečně jsme navštívili Jižní Ameriku."

,,Mě naši vzali do Estonska, máme tam totiž tetu."

,,Vážně? Jaké to tam je?"

,,Úžasné, kouzelníci se tam opravdu chovají zvláštně na londýnské poměry."

Nic z toho jsem nevnímala, nevnímala jsem jejich rozhovor v kupé, vnímala jsem pouze Blacka sedícího naproti mě, který mě propaloval pohledem. Nevím, jak dlouho jsme na sebe zírali, ale totálně jsem se v jeho očích ztratila, ztratila jsem se v jeho bouřkových očích a nemohla jsem najít cestu ven. Ne bez něj. Bez něj jsem byla ztracená.

V jeho pohledu jsem našla bolest, ale také odtažitost a zášť. Takhle se na mě díval přesně před rokem, i když ne úplně stejně. Já si přála, aby se na mě tak díval, ale v momentě, kdy jsem čelila jeho pohledu, bolelo to více, než jsem si byla schopná přiznat. Něco se změnilo. Nepošťuchoval mě, nevysmíval se mi. Byli jsme jako dva cizinci, ale se společnou minulostí. Byli jsme dva cizinci se zlomenými srdci, ale když jsem si ho prohlédla pozorněji, zahlédla jsem v jeho očích něco, co mé srdce roztříštilo na několik drobounkých kousíčků.  Lhostejnost.

Na jednu stranu jsem si namlouvala, že chci, aby zapomněl, chci, aby netrpěl, tak jak trpím já, ale ve skutečnosti jsem s přála pravý opak. Přála jsem si vidět jeho rozhořčený pohled, přála jsem si vidět jeho slzy bolesti, přála jsem si vidět něco, co by mi ukázalo, že to pro něj znamenalo tolik, jako pro mě, že to pro něj nebylo něco, co by bez povšimnutí dokázal přejít, chtěla jsem vidět, jak moc zlomený z toho je, jak trpí, jenže nic z toho jsem neviděla. Chovala jsem se jako sobec a věděla jsem to o sobě, ale chtěla jsem vidět aspoň nějakou emoci, která by mi dokázala, že jsem pro něj znamenala tolik, jako on znamenal, ne počkat znamená pro mě.

,,Filch si na Vás dva jistě zajistil pro tento rok pořádnou složku," poznamenal Remus se smíchem. Nepřítomně jsem se podívala z okna.

,,Co je to s Vámi?" zeptala se Emily.

,,Jste nějací divní," poznamenala Lily.

,,Jen přemýšlím jakým motivem vyzdobím Filchovi kancelář," uchechtla jsem se.

James se zazubil a poplácal mě po zádech.

,,To je moje Katie."

Jenže James neměl ponětí, že jeho Katie zemřela v lese, že z ní zbyla pouhá skořápka neštěstí, jeho Katie byla rozpolcená. Jeho Katie byla plná neustupující bolesti. Podívala jsem se do Blacka, podíval se na mě vševědoucím pohledem. Věděl to. Jamesova Katie už nebyla k nalezení.